Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tetsuo
    ***

    Po Je třeba zabít Sekala nejpřeceňovanější český porevoluční film. _____ Scénář nedává absolutně žádný smysl - a) počítá s mnoha náhodami (čili to není ani dobrá detektivka), b) vymýšlí si velmi nepravděpodobnou konspirační teorii, která přitom nebyla nutná, vzhledem k tomu, že soudní procesy té doby byly stejně nahrané, a c) je od základu lživý v tom, že by takto vysoce postavený vyšetřovatel mohl nebýt v komunistické straně, a dokonce ještě tak zpozdile pochybovat o tom, že režim je zkorumpovaný. __________________ Film je příkladem laciného antikomunismu, který selhává právě jako historická reflexe. Ale jinak ano - řemeslně to je na výši. Z průměrného hodnocení na CSFD je zřejmé, jak zoufale zdejší publikum chce dobrý český film a je ochotno projektovat si nenaplněné kvality do čehokoli, co i jen trochu překračuje průměr.(21.11.2013)

  • choze
    ****

    Jen z těch dlouhých kabátů, klobouků a starých aut jsem si cvrkal štěstím do kalhot. Velmi kvalitní řemeslo, velmi příjemná podívaná.(6.12.2013)

  • Bluntman
    ***

    David Ondříček by měl režírovat pouze neambiciózní žánrová díla, protože při snaze o přesah dospěje k něčemu významově velmi banálnímu. Je sice pravda, že tvůrci snímek cílili na mladého diváka, ale nějak jsem neočekával, že by se tím myslelo dítě školou povinné, jemuž rodiče stále čtou na dobrou noc, když i ty nejprimitivnější metafory musí být osvětleny a pro jistotu ještě zopakovány. Odhlédněme ale od naivní prostoduchosti boje proti systému, kdy měnová reforma má být reflexí ekonomické krize a vykonstruovaný proces s Židy může upomínat na nedávné kauzy vůči jiné národnostní menšině, a soustřeďme se na formální stránku. Narativní diletanství je srovnatelné snad jen s jinou přeceňovanou dobovkou, POUTY, protože i zde je řada věcí motivována velmi nedůmyslně, jenom aby se vyprávění mohlo dopracovat k bodu obratu-zlomu. Na místo série pečlivých detektivních dedukcí je zde spoléhání se na náhody, kdy se bývali SSáci holí u okna, aby bylo vidět jejich tetování, a sirka se zlomí, aby při hledání krabičky v kabátě kolegy se přišlo na jeho dvoutvářnost. Zamrzí to o to víc, protože jinak je patrná přepečlivá strukturace syžetu, kdy v každé desáté minutě dojde k dílčímu zlomu a užívá se pravidelného rytmizování v podobě anoncování titulků novin či povídání si s někým z rodiny. Mnohem důležitější je rozdělení do tří cirka půlhodinových aktů, z nichž každý vychází ze zcela odlišné poetiky, čemuž dokonce přizpůsobuje svůj stylistický subsystém. V první - noirové - části je snímání klasické (statičnost, záběr-protizáběr při dialogových scénách, nadhledy pro /re/establishng shoty); s přechodem k psychologickému dramatu barevná paleta potemní, postavy jsou umísťovány do dalších plánů a před ně jsou stavěny různé věci, časté je zapojování podhledů a nadhledů a významotvorně se pracuje s nasvícením; v posledním - soudním - aktu pak převládají jízdy snímající postavy z boku. Stylistická koherentnost je ale nabourávána transtextuálností motivací dílčích prvků: jednak nepatřičnou Muchowovou hudbou, která se snaží evokovat herrmanovské kompozice, jednak záběrováním odkazujícím se zde k noirům, tam k postnoirům, jinde zase k hitchcockovským thrillerům 50. let. Obávám se ale, že spojení těchto poetik nefunguje především z důvodu výše zmíněné lajdácké motivovanosti přechodů mezi nimi a vykonstruovaností celého "whodunitu". Mnohem horší je, že tři žánrově a stylisticky odlišné akty samy o sobě už nejsou nijak ozvláštňující a vyžadovaly by navíc zcela odlišný přístup k hereckému pojetí. Lze oceňovat jednotlivosti (např. neokázalost výpravy, umírněný Trojanův výkon), ale jako celek VE STÍNU epicky selhává na tolika úrovních, že není co oceňovat ani v rámci tuzemské kinematografie. Komparace s evropskými konkurenty, kteří taktéž účtují s dobou minulou v žánrovém provedení a ještě zvládají být důsledně společensko-kritičtí k současnému statutu quo (ŽIVOTY TĚCH DRUHÝCH, ČERNÁ KNIHA), by pak byla přímo drtivá. P.S. Nepřekvapuje mě, že z toho obě Spáčilové vlhly, protože se výsledný sestřih bude nejvíc zamlouvat maloměšťákům.(15.9.2012)

  • Radko
    **

    Snaha napchať čisto politický kontext do krimipríbehu je až príliš okatá. Vyznenie je potom oveľa jalovejšie, než v kriminálke, kde ústredný motív netvorí antikomunistická agitka. Podriadenej je jej úplne všetko. Do takej miery podľa tvorcov boli roky 50. temné, že ľudia stratili akýkoľvek humor. Práve absencia odľahčenia je typická pre presviedčacie temno temné príbehy, ktorých úlohou je prostredníctvom kvalitnej remeselnej stránky vytvoriť "objektívnu" predstavu o určitom období dejín. Tlačiť na pílu týmto spôsobom sa však v umení príliš nevypláca. Pretože výsledkom sú podobné dobovo veľmi cenené diela. Ozdobené kritikou i cenami - práve z dôvodu absolútneho súladu ich vyznenia s momentálnymi vládnúcimi ideami, presvedčeniami či štátnikmi. V skutočnosti ide o konštrukty podriadené dobe. Áno, remeselne je to príjemné, herci super, ba ani proti tomu nemám nič, že podstata boľševického systému spravodlivosti slúžila výhradne politickým záujmom, bez ohľadu na spravodlivosť, no robiť z tohto podstatu krimidrámy vyznievajúcej: aha akí boli vtedy hajzli všade, dnes je chvalabohu justícia i tajné a policajné služby vďaka "demokracii" niekde úplne inde, mi príde ako lacné uspokojenie sa a falošná odvaha.(4.4.2013)

  • Gilmour93
    ****

    Plány sionistů zhati rudí vepři boubelati, aneb Don Quijote de la Hakl Ve stínu lopatek větrného mlýnu nápadně připomínajícího krakatici.. Sikorova úchvatná kamera nechávala tváře postav tak často Ve stínu, až jsem čekal, že se z přítmí vynoří Humphrey Bogart a zapálí si. Nechávala je Ve stínu šedi obludné doby, kdy barvu měli jen narcisy, tramvaj a krev rovného člověka. Doby, kdy spravedlnost tiše trpěla Ve stínu zvůle. Sic Ve stínu zůstalo Ve stínu světových bratříčků, v tuzemském měřítku se většina krčí v tom jeho.. Mám jen tři a půl drobné výtky: 1.) Příliš úderná hudba vše urychlovala a vedla divácké emoce zbytečně za ručičku, 2.) konstrukt detektivní zápletky neměl daleko ke konstruktům obžalob při komunistických procesech, tady Epsteinova práce trošku kulhala za ostatními nadstandardními filmařskými prvky, 3.) scéna s dědičností morálních vlastností zbytečně doslovná, vše mělo skončit Slavíčkem na zdi. A ta poloviční? Zvuk přílivu a skřehot racků, když má člověk z obličeje maso na hamburgery a chystá se „odejít“ - nevím, kdo s tímhle klišé začal, snad Leone u pana „Chu-Chu“ Mortona v Tenkrát na západě.. Toť však výtky nepodstatné s ohledem na poselství. Co je lepší? Moci se podívat na sebe do zrcadla, nebo moci ještě někdy zrcadlo vidět? Člověk není Bůh, aby odpouštěl. Nesmí se stát, aby zavřel oči, zapomněl a memento hrůzné éry nad ním kouzelnickým pohybem ruky udělalo své: „Puf…“(31.5.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace