Antikrist
-
Antichrist
Drama / Horor / Mysteriózní / Psychologický
Dánsko / Německo / Francie / Švédsko, 2009, 104 min
Režie:
Lars von TrierHrají:
Willem Dafoe, Charlotte GainsbourgObsah
-
Muž (Willem Dafoe) a Žena (Charlotte Gainsbourgová) se vášnivě milují. Černobílé záběry klouzavé kamery si vychutnávají jejich zaujetí sexem. Zároveň sledujeme krůčky dítěte, které se s nadšením blíží směrem k padajícím sněhovým vločkám za otevřeným oknem. Divák již tuší, jak tato scéna dopadne, a tragédie, která se dala snadno odvrátit, samozřejmě navždy změní životy Muže a Ženy. Žena zcela zkolabuje, Muž se snaží zachránit jejich manželství a ulehčit jejich utrpení. Navrhuje společnou terapii v odlehlém dřevěném srubu uprostřed lesů, které, k divákovu překvapení, jako by vystoupily z té nejhorší noční můry. V tu se mění i pobyt manželů a to, co mělo být jejich „rájem“, se stává tím nejhorším peklem. Oživlá příroda a zvrácená psychologie hrají velkou roli v tomto podivném experimentu – vrátí se Muž a Žena jako dvojice, nebo každý sám? Vrátí se vůbec? Jeden z nejkontroverzněji přijatých filmů letošního MFF v Cannes vynesl Charlotte Gainsbourgové Cenu za nejlepší ženský herecký výkon. [44. MFFKV 2009] [FFF 2009] (oficiální text distributora) -
Další mysteriózní snímek režiséra filmů DOGVILLE či TANEC V TEMNOTÁCH, tentokrát s nádechem hororu. Mladý pár se v něm uchýlí do chaty v lesích, kde truchlí ze ztráty svého dítěte. Brzy jsou však oba vyrušeni podivnými událostmi, které jim nedopřejí pokoje. Má to něco společného s jejich zármutkem anebo s místem, kam se uchýlili? Nebo s obojím? (Davies182)
Komentáře uživatelů k filmu (932)
-
kinej
Lars von Trier opět dokazuje jaký je mistr řemesla. Dokáže natočit cokoliv, vše perfektně funguje a to s minimem prostředků, ať už výrazových, či finančních, a koneckonců i s minimem herců. Antichrist je bravurní psychologický horor, který je i sympaticky lehce perverzní. Nemá asi smysl vychvalovat skvělé herce, hlavním pánem filmu je pan režisér. Zde předvádí jak mu nečiní problém skákat mezi různýmy styly režie. Po vysoce estetickém černobílem prologu, přichází "trierovská" syrová klasika, aby si posléze odskočil k temným kompozičně pestrým záběrům, za které by se nemusel stydět ani fotograf Gregory Crewdson, či k intimním neurotickým záběrům, evokujícím všemožné fóbie. Antichristem Lars von Trier dokazje, že patří mezi světovou režisérskou elitu.(19.10.2009)
-
nunka
Film to nebol zlý (ospevné ódy si zaslúžia hlavne geniálne zvládnuté výrazové prostriedky)..no z tej vygradovanej explicitnosti mi zostáva špatne....a tak sa zamýšlam, pre akého diváka je to vlastne určené..(21.3.2010)
-
paascha
Od lišáka Larse jsem nečekal nic víc, než absolutní pecku, a toto očekávání bylo mnohonásobně překonáno. Dlouhé čekání na další vážný film mého nejoblíbenějšího režiséra se vyplatilo a opus o lásce, zoufalství a vykoupení budu dlouho vydýchávat. Good comments: AngelAngie a hirnlego Napodruhé jsem si vychutnal i vizuální stránku filmu, která jse vskutku bezútěšná. Hniloba a podzimní suchozmar prastarého lesa by nalomil i mě, natož paní s děckem:-)(23.9.2009)
-
Rosomak
Antichrist byl určitě jeden z neočekávanějších titulů na letošních Varech. Od kontroverzního uvedení v Cannes se o něm neustále mluvilo a vznášela se kolem něj aura „toho snímku, který musíte při první příležitosti vidět“. A ačkoli se o filmu v nejrůznějších článcích prozradilo tolik, výsledné dílo se velmi lišilo od mých (a snad i většinových) představ. Právě třeba tolik zmiňované explicitní násilí či sex zde nejsou prezentovány jako provokující atrakce a nepracují ani tolik s šokem (už jen popisováním v různých již publikovaných textech by o tuto hodnotu totiž dávno přišly, protože diváci moc dobře věděli jaké scény ve filmu očekávat) ale naopak do osobité poetiky filmu zapadají naprosto logicky, přirozeně ba i dokonce nutně. Avšak tyto věci nelze uchopit a popisovat odděleně, protože jejich význam spočívá právě v jejich návaznosti na celek a jejich oddělení od zbytku je jen nešťastně dezinterpretuje. Trier zde úspěšně mísí nízké a vysoké žánry a neustále překvapuje nezkrotnou imaginací. Typické pro Antichrista je, stejně jako pro některé další Trierovy filmy, že vás dokáže stejně rychle do příběhu dostat a identifikovat s postavami jako vás hned vzápětí od snímku distancovat.(9.7.2009)
-
2-Xtreme
Toľká spleť myšlienok v jednom filme sa len tak nevidí. Lars preniesol (zrejme) svoje pocity do filmu a odrazil sa tam jeho depresívny stav o ktorom sa tak hovorí/píše. Podobný pocit som mal po dopozeraní rovnako depresívneho a kvalitami rovnakého filmu Spalovač Mŕtvol. Ako keby zo sveta zmizlo všetko šťastie, zmizol všetok smiech. Počas filmu som nedokázal povedať ani jedno slovo a aj napriek tomu, že som čakal aký film bude a ako ho asi budem vnímať, netušil som, že to bude až takto silné. Dokonalým dialógom, ktoré diváka vtiahnu do pomalého tempa filmu a ktoré diktujú ako sa na film bude divák pozerať dopomáhala atmosféra. Mnoho filmov má skvelú, dusnú atmosféru, ale Antichrist ju má takú, že aj vy budete ako ONA pri dýchaní rátať do päť. A nášmu dýchaniu nedopomáha obzvlášť posledná pol hodina, pretože keď už vo filme vidíme bolestivé úkony na genitáliách, hovorím si, že už ma Lars nemôže ničím prekvapiť... ale ako inak som sa mýlil a vytiahol na mňa ďalšiu a ďalšiu chuťovku. No nakoniec všetko dáva zmysel a môžeme s kľudom vyhlásiť, že všetko zlo sveta sú .... ? PS: Ešte pár krát si film pozriem a môžem ho zaradiť medzi srdcovky.(1.9.2009)
-
FlyBoy
Lars von Trier a ostatní. Bravúrne nasnímaný, výkladovo figuratívny a diabolsky neblahosklonný. Inu, autorský "squirt"...(29.1.2010)
-
Botič
Antichrist - podívaná s falicky zdviženým prostředníčkem...... Mrtvá liška obživla…“Chaos vládne“, řekla a zase umřela. Vše co je třeba znát o ději je, že Antichrist je minimalistický snímek s dvěma herci, liškou, rodící srnou a vránou odehrávající se v lese nedaleko srubu, ale parafráze na Bambino to není. Had číhá i na těch nejneočekávanějších místech, kam by nás nenapadlo se podívat. Můžou to být kořeny stromů a nebo ženská duše tápající světem, která se nejvíce bojí sama sebe a své vnitřní síly. Kde najít bezpečné útočiště před krutým světem a osudovou předurčeností pohrávající si s lidskou psychikou. Proč si nevybrat rovnou místo s příhodným názvem Eden, jenž rozhodně není rájem na zemi ale spíše pekelnou jámou, která rozevírá svou rosou zbrocenou náruč nabízející útočiště všem ztraceným duším. Ale za jakou cenu. Lišky zde nedávají dobrou noc a snaha splynout s přírodou je prakticky nemožná. Jen zde vyplouvají na povrch niterné pocity a tužby, které by v osidlech civilizace nebyly realizovatelné. Všudypřítomná agonie se táhne příběhem jako hlavní leitmotiv a svá pavučinová vlákna snová skrz na skrz. To co se ze začátku zdálo být poeticky nemravnou zábavou postupně zabředává do rozmáčeného mechového porostu, aby se ve výsledku stalo součástí Edenu. Ráje či Pekla, kde v kořenech číhají ukryté tužby a vrána vás buď zachrání a nebo pošle rovnou do pekla. Asi by byla chyba brát vážně snímek v jehož závěrečných titulkách figuruje jméno Andrei Tarkovsky, ale kdo nemá rád vtipné hříčky, že? Pohrávání si s formou, kdy makro záběry spolu se slow motion pomalu přibližují různé detaily, které působí znepokojujícím dojmem korunované podprahově ukrytými záběry tváře hlavní hrdinky do jinak rozmazané koláže představující ubíhající krajinu viděnou z okna jedoucího vlaku. Snové výjevy jsou rozkročeny přesně mezi poeticky působící kýč a noční můru, kdy zpoza kořenového porostu stromu vystrkují své paže chtíčem posedlé bytosti. Ostatně erotická složka je jednou z nejzákladnějších stavebních kamenů snímku. Sexualita proudící už z úvodního prologu se postupně stupňuje, aby v samotném finále eskalovala v nepříjemně naturalistické mučení, které atmosféricky koketuje s Kubrickovým Osvícením. Nasnímání snímku na Digital se zdá být v případě Antichrista tou nejlepší možnou volbou. Otupují se ostřejší hrany jednotlivých záběrů ale zároveň zůstává nepříjemná pachuť na patře spolu s vědomím lidského utrpení, které je cítit na každém rohu. Strach ze ztráty další blízké osoby vybičující podvědomí k jedinému možnému závěru mající za následek obsesi vrcholící křečí a žlučovitě vypuzeným křikem spolu s tělními tekutinami a jiným organickým materiálem. 9/10(10.7.2009)
-
Radko
Dej aj význam mám zhrnutý v podstate do jednej vety: Kto sa bojí nech nejde do lesa!(15.1.2012)
-
Sobis87
Ztráta racionality v zahradě zla ___ Trier už ve svých předešlých filmech porušoval některé ze zavedených pravidel Dogmatu, například snímky Dogville a Manderlay jsou místo reálného prostředí zasazené do strohých divadelních kulis a Tanec v temnotách do jisté míry naplňuje žánrové předpoklady muzikálového žánru, ale až ve formálně vytříbených scénách Antikrista tak činí ve výrazně větším měřítku. Již zmíněná Händelova árie je sice jedinou hudební skladbou, která se ve filmu vyskytuje (hraje napříč celým prologem i epilogem), ve snových pasážích a v některých z vyhrocených scén se ale vyskytuje i ambientní zvuková stopa spadající do tzv. subžánru „ambient noise“, který využívá rozmanitých šumů a hluků různého původu. Vedle užití černobílého formátu v první a poslední části filmu je dále výrazně potlačeno barevné spektrum ve snových sekvencích z lesa, přičemž obrazu dominuje modrá a bílá barva a vedle prologu s epilogem je ve všech scénách nějakým způsobem interpretujících psychický stav postav (tzn. snové sekvence a montáž vyobrazující fyzickou reakci těla na Její psychický stav) výrazně užito uměleckého nasvícení. V kontrastu k tomu scény zprostředkovávající reálné dění jen zřídkakdy opustí rámec Dogmatu 95 – zvukovou stopu vyplňují pouze zvuky pocházející z diegetického světa, vizuální stránka filmu není nijak dodatečně upravována za cílem zvýšení estetické hodnoty, záběry jsou snímány „z ruky“ a celkově jsou v těchto částech Antikrista potlačeny jakékoliv výtvarné ambice ve prospěch bezprostředního záznamu reality dění ve filmu. Ale i v takovýchto částech filmu jsou některá pravidla porušována, nikoliv však z estetických důvodů, ale za účelem znepokojivého útoku na divákovy smysly a přiblížení psychického rozpoložení postav. Snímaný les je tak plošně deformován za účelem simulace Její nevolnosti v nitru přírody a za podobným účelem se zde vyskytují již výše zmíněné těžko identifikovatelné ruchy. Ve scénách pohřbu dítěte a epilogu, což jsou jediné scény, kde se vyskytují i jiné postavy, je užito vizuálního efektu za jiným účelem – vyjma ústřední manželské dvojice mají všechny ostatní postavy rozmazané obličeje, což z nich činí anonymní dav, který do života obou „hrdinů“ zasahuje pouze svou fyzickou přítomností, žádná další pouta s ostatními postavami Trier divákovi neukazuje a jestli dříve nějaká skutečně byla, tragická ztráta dítěte je rázem zpřetrhala a s nimi i vazbu na civilizaci. ___Jestliže civilizace přirozeně vzývá vytvoření funkční rodiny, zplození potomka a jeho postupnou socializaci, ztráta potomka znamená selhání v tomto úkolu a rozpad něčeho, co je základem civilizace – rodiny. Zatímco On si díky slabšímu poutu k dítěti (malý zájem o rodinu mu Ona explicitně vyčítá) dokáže zachovat racionální uvažování, Ona naplno podléhá žalu, bolesti a následnému zoufalství, což jsou Jeho slovy „přirozené reakce“. Člověk se pod vlivem takto tíživých událostí odpoutává od všelijakých sociálních norem a civilizačních předpokladů, aby mohl vyvřít na povrch jeho zvířecí původ, jeho přirozenost. Cesta do Ráje – samotné kolébky lidstva - je tak následně nevyhnutelná, jestliže se Ona má postavit svému největšímu strachu, čímž se nakonec ukáže být strach ze sebe samotné a ze zla pocházející z čisté přirozenosti. V Ráji následně dochází ke konfrontaci muže, který je nositelem racionálního uvažování, vědy a víry (víry v rozum a v Její uzdravení právě skrze vědu), a ženy, která stále více podléhá „volání přírody“ a její mysl zatemňují pudy. Příroda se nakonec ukáže být nepřátelským místem pro muže, jeho racionální smýšlení je oslabováno pod náporem symbolických výjevů, což platí i pro víru v řád, neboť v přírodě není pro řád místo, věci se v ní dějí neuspořádaně a vládne v ní chaos, což muži v jedné scéně přímo řekne zmrzačená liška.___V křesťanství je Ráj popisován jako místo, do kterého se po smrti těla odeberou dobré duše, ale zároveň to je i místo, kde Adam a Eva (pouze jeden muž a jedna žena – stejně jako On a Ona) dopustí hříchu, tzv. prvotního hříchu. Tímto hříchem bylo podlehnutí pokušení a ochutnání Bohem zakázaného plodu ze stromu poznání dobra a zla. Po ochutnání zakázaného jablka se oddali milostnému aktu, aby je nakonec samotný Bůh z Ráje vyhnal. Jelikož to byl Satan v podobě hada, kdo je uvedl v pokušení, Trier ze svého filmového Ráje učinil teritorium Satana (Ona se o něm přímo zmíní), který nemá konkrétní podobu, ale prostupuje celou přírodou a jelikož to byla Eva, která jako první podlehla jeho vábení, tak i Ona zákonitě musí být tím prvním, kdo začne objevovat svou přirozenost a přírodu (tedy zlo) v sobě. Z hlediska gnosticismu (náboženský proud) je na události v Ráji nahlíženo poněkud jinak. Podle gnostiků je Bůh ve své podstatě zlý a prvním lidem zakazuje pozření plodů ze stromu poznání dobra a zla proto, aby je udržel v nevědomosti a zabránil jim v dopátrání jejich pravé podstaty. Trier člověka ve své podstatě vnímá jako zlého, neboť je součástí přírody a pokud racionálně uvažující člověk vnímá přírodu jako krutou (šelma při lovu zvěře neuvažuje nad morální správností svého konání a jedná pudově – přirozeně), musí takový být i člověk. Ona je v Ráji sváděna k takovémuto druhu chování a jelikož On je člověk s vírou hledající ve všem určitý řád, konfrontace mezi nimi je nevyhnutelná. Jejich střet se nejvíce projevuje při pohlavních stycích, kterých se Ona dožaduje stále více pro ukojení svých potřeb, přičemž pohlavní styk už neslouží jako prostředek k vyjádření lásky, projevují se v něm náznaky masochismu a sadismu a je provozován pouze za účelem dosažení vyvrcholení. ____Příběh filmu se také v nemalé míře zabývá tématem gynocidy, čímž je chápáno vyvražďování žen podezřívaných z čarodějnictví (obdoba genocidy spočívající ve vyvražďování určité skupiny lidí na základě jejich původu či rasy). Samotná gynocida je tématem Její studijní práce, na které v minulosti za přítomnosti tehdy ještě živého syna pracovala právě na chatě v Ráji a zjištění, kterého se při svém bádání dobrala, Ji donutilo zanechat práci nedokončenou. Nahlížení na čarodějnictví se v různých koutech světa lišilo, obecně se ale předpokládalo, že potenciální čarodějnice jsou v úzkém spojení s přírodou a dokážou užít její temné síly ve svůj prospěch. Dále se předpokládalo, že čarodějnice dokáží komunikovat se zvířaty a dokonce je i ovládat. Objevovaly se i extrémnější názory, které tvrdily, že čarodějnice čerpají svou sílu přímo z podsvětí a veškeré schopnosti jim propůjčuje samotný Satan. V Antikristovi Trier to celé zkombinoval – příroda v Ráji je tím, co ovlivňuje Její chování (místo propůjčování zvláštních schopností) a Ráj je Satanovou zahradou. ____Z tohoto přístupu k filmu se může zdát, že Trier stvořil misogynní (tzn. chorobná nenávist k ženám) dílo a jedinou ženskou postavu přirovnává k čarodějnici. Osobně si nemyslím, že právě taková byla režisérova vize a rozhodně bych ženskou postavu neoznačil za zápornou. Jde o to, že Trier stvořil komplexní film plný různých náznaků a symbolů, které nevedou k jednoznačné interpretaci a každý divák si může události na plátně vyložit jinak. Z jiného úhlu pohledu se tak může Antikrist jevit nikoliv jako misogynií, nýbrž jako feministický film, v němž žena trestá muže za to, že jí věnuje větší pozornost až tehdy, kdy se z ní stává předmět hodný vědeckého zkoumání a vyjma milostných hrátek se k ní chová chladně a odtažitě. Zatímco On je zaslepený svou vírou, Ona postupně splývá s přírodou při cestě za přirozeností. Z tohoto hlediska už dává smysl i samotný název filmu – Antikrist. Stejně se jmenuje i jedno z předních děl německého filosofa Friedricha Nietzscheho, které je otevřenou kritikou křesťanství a Nietzsche v ní mimo jiné tvrdí, že člověk je přirozeně zlý a v jeho přirozenosti mu brání především strach z trestu. Křesťanství pak člověka svazuje prostřednictvím svých dogmat, káže pravidla a v případě jejich porušení hrozí trestem. V Trierově Antikristovi On představuje svět svázaný pravidly, Ona od těchto pravidel odpoutávajícího se člověka a Ráj je jejich posledním soudem. Sám Trier při jednom rozhovoru na téma svého nejnovějšího filmu Nietzscheho Antikrista přímo zmínil, takže je určitá inspirace tímto literárním dílem velmi pravděpodobná. ______ Antikrist je vpravdě kontroverzním filmem s nezpochybnitelnou výpovědní hodnotou, který ale diváka nijak nešetří, poskytuje mu nejednoznačné indicie pro rozřešení významu některých scén a mnoho věcí zůstává nedořešených, přičemž se divák následně musí spokojit pouze s vlastní interpretací. Někdy Trier promlouvá k publiku prostřednictvím náznaků a symbolů (srnka s mrtvým plodem napůl vylezlým z jejich rodidel, pršící žaludy, atd.), jindy je až nebývale explicitní, což platí zejména pro sexuální scény s detailními záběry na genitálie a záběry brutálních aktů (např. nyní již dobře známý záběr na ustřižený klitoris).100%(4.1.2010)
-
liborek_
V Cannes na premiéře se rozmazlení diváci smáli, přičemž kulminace dle mého mínění "obranného" smíchu přišla při závěrečném věnování Andreji Tarkovskému. Ale nemyslím si, že by se musel nutně "obracet v hrobě", jak se občas píše. Trier nám předložil po všech stránkách velmi intimní film, který opravdu může obrazem připomínat Stalkera a duchem Zrcadlo - ve skutečnosti je to ale bytostný a nezaměnitelný Trier, který je polichocen, když při sledování filmu je divák trýzněn duchovními otázkami. Přirovnání k Zrcadlu je však myslím na místě, přestože je Antikrist navíc provázán silným příběhem. Jenže toto spojení bude asi pro mnoho lidí neakceptovatelné, protože zatímco Tarkovskij byl slušný člověk, Trier je prasák... a neváhá své vnitřní démony vyobrazit na plátně těmi nejbizarnějšími obrazy, neváhá odhalit Charlotte Gainsbourg v těch nejodvážnějších situacích, neváhá provrtat Willemu Defoeovi kotník nebozezem a přišroubovat k němu těžký brusný kotouč - jenže to je zkratkovitý, povrchní, senzacechtivý a mediálně vděčný výčet nejkontroverznějších okamžiků filmu. Pointu bude v Antikristovi hledat ten, kdo by ji hledal i v Zrcadle - co na tom, že ji tam nenajde, protože žádná pointa není? Slovy LvT: je nutné nehledat v tom filmu logiku, ale soustředit se na samotné obrazy... a být okouzlen... vizuální krásou, i krutostí zobrazovaného (aniž by člověk musel být sadista).(15.10.2009)
-
k212
Sofistikovaně digitální triková přehlídka, říznutá Dogmatickým virblem: zpomalené záběry, překrývačky, černobílé přechody... Inu, zastávám názor, že tohle je absolutní-evropská-filmařská špička současnosti. Hybatelem děje a napětí jsou nejen podivné kompozice záběrů a decentní barevné tónování obrazu, ale také ruchově-hudební složka společně s animistickým a naturalistickým (ve všech ohledech) nádechem a nervními hereckými výkony. To všechno vytváří psychotický přetlak pudů, emocí, úchylností. Medice o ďáblu uvnitř žen, anebo (anti)feministická strhávačka, nebo jen brutální trest za poklesek? Nebo je to -Larsi- o (ne)pochopení ženy? Ale kdepak, zase jen zhůvěřile cynická a dvojsečná manipulace s divákem, kde jde o nepochopení Larse von Triera.(12.11.2009)
-
Chlupis
Dokonalá studie ženské psychologie v průběhu jejího odpoutávání se od potřeby býti závislá na muži jako takovém. Neuvěřitelně obsahově hutné a celkově dokonalé i přes to, že si na všechna sdelění snímku musí divák přijít sám.(5.9.2009)
-
ninon
Lars ne(von) Trier odhodil (ne)dodržování Dogmatu 95, (ne)vyrovnal se se vztahem ke své matce a (ne)poddal se chtivosti po slávě dosažené provokací (jinak mu to prostě nejde). Aleluja.(30.9.2009)
-
AGAMENON
Po všech těch kontroverzních, pobuřujích reakcích je to konečně tady a co na to říct, než chmm. Tato záležitost je natočena přesně pro praktický život nepoužitelné pseudointelektuály učící na filosofických fakultách a jejich snaživé žáky, kteří se jim snaží co nejvíce přiblížit. Moc se těším až si přečtu ty "odborné" články, opravdu jsem zvědav co všechno v umělcově výpovědi nenašli, jak si režisér geniálně zahrává s diváky (který tvůrce vám řekne něco jiného, každý chce být za umělce) a podobné bláboly. Já nechám všechny tyto věci stranou, budu hodnotit jako každý jiný film. Digitální kameru nesnáším a považuji ji za nesmírné zlo, které bohužel nechce umřít. K tempu bych použil hlášku z Šimona a Matouše jedoucí na Riviéru "Přidej trochu, šlápni na to", neboť i šnek po obrně je rychlejší, pak přijde podivné finále, u kterého se všichni absolventi filmových oborů udělají alespoň desetkrát. Bylo vzrušující pozorovat divácké reakce a jejich komentáře dění na plátně, nejvíce se mi zamlouval kořeň pronášející krásnou brněnštinou "Vona ho chce snad vykopat".(16.12.2009)
-
stilgar1
Když vás postihne nepříjemný pocit, že autorství ve filmu definitivně zemřelo, nezapomeňte si vzpomenout na Triera a podívejte se na jeho nejnovější dílo...(18.9.2009)
-
pm
„Žaludy nepláčou“ aneb fakt jsem se zasmála. Metafora o boji Dobra a Zla žánrově oscilující mezi psychologickým dramatem, béčkovým hororem, autoterapií, kýčem a spirituálním uměním, která se sama sobě snaží být novou, intelektuálně zvrácenou ideologií? Možná. Výtečně zahraný, vizuálně nádherný film plný symbolů, citací, nabízející několik rovin interpretace a spousty úvah o smyslu umění? Jistě! Ale pro mne jednoduše bezobsažná obrazová onanie, která si nezaslouží přemrštěnou pozornost. Je mi jedno, co tím chtěl autor říci nebo zda se jen potřeboval pobavit reakcemi ostatních. Kašlu na jeho deprese, měl-li vůbec jaké. Mám plné zuby tvůrců, kteří se z nějakého nepochopitelného důvodu domnívají, že svou nudu a prázdnotu mohou arogantně vylévat na diváky. Sice respektuji všechny, kdo si v tom chtějí něco najít (a je tady hodně nad čím přemýšlet, vždyť psychologických a filosofických nebo pohanských a náboženských koncepcí i všemožných symbolů je zde nepřeberně), ale pro mne je Antikrist jen naprosto sterilní vykrádačka klasiky, čítanka režisérových vzorů a jeden velikánský neslušný kalkul. Jsem už dost velká na to, abych podléhala podobně nabubřelým bublinám, nechci za "ničím" hledat "něco" a už si to umím přiznat. Všechno, co namíchal, už tady dávno bylo a v mnohem lepším balení. Nehoráznou manipulaci diváků, kterou jsem dříve chápala jako zábavu, už neberu. Ale dost mne baví sledovat, jak všichni mladí borci ovlivnění názory Kamila Fily (kterého ovšem mám jinak taky ráda) film rozebírají a mají pocit, že Trierovi rozumí, aniž by mu rozumět mohli a mají pocit, že Antikrist je objevný. Jednoduše NENÍ. Od října, kdy jsem film viděla prvně, uteklo dost času...po dvojím zhlédnutí a s dostatečným odstupem a po opravdu dlouhém uvážení (které silně komplikovaly mé sympatie k jeho rané tvorbě a parádnímu seriálu „Království“), jsem postupně snižovala hodnocení, abych dospěla k jedinému závěru: Lars Trier si může nechat říkat „von“ a hrát si na koho chce, ale Luchina Viscontiho di Modrone (nebo doplň kohokoliv z velkých evropských režisérů) to z něj neudělá. Musel by nahradit doslovnost psychologií postav… a hlavně: vykrádání jiných uměním.(23.1.2010)
-
Sarkastic
Při poznávání evropské filmové scény jsem se poprvé střetnul s Lars von Trierem a po zhlédnutí jeho počinu vím, že zdaleka ne naposled, přesto dojmy z Antikrista mám velmi smíšené. Čekal jsem "psychárnu", ale krapet jinšího kalibru, napínavou a s hororovou atmosférou. Efektně udělaný Prolog mě dobře navnadil, ale po něm následovalo pomalé, místy až meditativní vyprávění (tj. nuda)), jehož tempo nemohli zachránit ani hlavní představitelé, protože jednoduše neměli moc co hrát (a to jsem si od Williema Dafoea sliboval). Pak sice dostali prostor, zvláště Charlotte Gainsbourg a k tomu se tu objevilo několik silných momentů, které jsem myslím nikde jinde neviděl a tudíž mi přišly jistým způsobem originální (nejspíš samoúčelné, přesto mě zaujaly), ale pak to vše dospělo do pochybného finále a následné pohledy kamery na jakési výjevy/odkazy už šly úplně mimo mě. Takže příště očekávám od pana režiséra kvalitnější podívanou, teď hodnotím pouze 3*.(10.7.2011)
-
bassator
44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 - První půlku docela nudný film, který se v druhé půlce a hlavně nakonci trošku více zvrhne :-). Lars von Trier - 75%(9.7.2009)
-
HoneyBunny
Hmmm, koukám, že ČSFD je plná intelektuálních diváků, hltajících nebombastické snímky plné ošklivé reality, drsného dna lidské duše a skrytých metafor. Za mě jako ignoranta asi takhle: Jít na tenhle film do kina je jako koupit si ošklivý obraz od slavného autora. Tenhle film je plný psychologických keců, symbolických obrázků a souloží (místy je to fakt porno, u čtvrtého "aktu" jsem si říkala: proboha, už zase!). Nemám odpor k divným filmům, ale nemám ráda, když tvůrci schválně natočí film tak, aby vám z něj bylo špatně. Na tenhle film bych poslala fanynky Nového měsíce za trest a odpůrce téhož, aby opravdu poznali, když je jim z filmu fyzicky zle. Ještě stačilo, aby se v tom filmu objevila sado-maso liška a zvolala: Chaos vládne! :-) PS: Samozřejme vidím, jak skvěle to Willem Dafoe a Charlotte Gainsbourg zahráli, a chápu ta "vyšší" témata, s kterými se pracuje, ale když vás film prostě nebaví...(24.11.2009)
-
predators
Hodně depresivní psycho drama, které od prvního okamžiku "říká", že tady pujde o něco hodně divného, jiného, zvláštního nebo odvážného, chcete-li. A taky, že jo. Psychicky sborcená matka se se ztrátou syna vyrovnává neukojitelným chtíčem po sexu. Ale je možné, že jsou zde i jiné důvody... Do 3/4 uloudané tempo, depresivní kamera, ale o to lepší závěr, takové shrnutí... Je jasné, že názory a hodnocení se zde budou výrazně lišit, protože Antichrist né každému sedne. Ale od toho tu jsme, že jo... :-) 40%(22.10.2009)
