Reklama

Reklama

Import/Export

  • Rakousko Import/Export (více)
Rakousko, 2007, 135 min

Režie:

Ulrich Seidl

Hrají:

Ekateryna Rak, Paul Hofmann, Georg Friedrich, Susanne Lothar, Maria Hofstätter, Dirk Stermann, Brigitte Kren, Natalya Baranova, Michael Thomas, Thomas Nash (více)
(další profese)

VOD (1)

Obsahy(1)

Ve svém druhém hraném filmu objevuje Ulrich Seidl paralely mezi mladou Ukrajinkou, která najde práci v bohatém Rakousku, a mladým Rakušanem, který se svým otčímem odjíždí na Ukrajinu montovat automaty na bonbony do zchátralých městských čtvrtí. Jejich cesty se nikdy nezkříží a tvůrce ani nechce líčit příběh setkání, ale spíš mu jde o to konstatovat, že oba světy si nejsou příliš vzdálené. Jak na východě, tak na západě vidí autor stejně osamělé, stejně bezradné jedince. Pro Olgu je místo ve vídeňském geriatrickém zařízení šancí na únik před ubohostí existence doma, kde se potácela mezi bídně placeným zaměstnáním a nechutnými sexuálními službami přes počítač. Ve Vídni ale brzy zjišťuje, že bez občanství zůstane přes veškerou snahu jen opovrhovanou služkou, že osudu psance se nezbaví. Na rozdíl od Olgy, která má alespoň lidský cit a doufá, že se vrátí domů s penězi, aby se postarala o své dítě, je Paul se svým siláctvím, zastírajícím nedostatek sebedůvěry a vůle, typický produkt kapitalistického zbožnění úspěchu, jehož jako příslušník nejnižších vrstev periferie nemůže nikdy dosáhnout. Jediný zbytek sebeúcty se u něj projeví, když konečně opustí zpustlého a vulgárního otčíma, který byl dlouho jeho vzorem. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (68)

POMO 

všechny recenze uživatele

Ťažký život s jeho nemilosrdnými pravidlami sa dá nakrútiť s invenciou i nadhľadom; tak, že diváka zaujme a niečo mu odovzdá. Ulrich Seidl ho tu ale zosobňuje do podoby pseudoumeleckého blábolu, pre diváka nezaujímavého a nudného, pre kinematografiu úplne zbytočného. ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Je nad slunce jasnější, že tohle NENÍ film pro každého. A záleží hodně na rozpoložení, v jakém se při sledování nacházíte a také na očekávání, s jakými k němu přistupujete. Tak trochu polodokumentární zpracování může někomu vadit, ale podle mě právě ono je jedním z největších kladů tohoto snímku. Syrovost některých scén, ať už erotických, či nemocničních by se v jiném filmu mohla považovat za pokus o senzacechtivost, ale v Importu/Exportu takhle nepůsobí - naopak, přesně zapadá do režisérova konceptu. Vpodstatě mi na snímku vadila trochu snad jen jeho délka - snad 20 minut ubrat a bylo by to super. Ale když tak zpětně přemýšlím nad dějem, nenapadá mě, ze které části by se dalo něco ustřihnout... Btw. Opravdu "exkluzivní" byly záběry z košického sídliště Luník. Kdo o něm nikdy neslyšel, trochu napovím - jde o takový slovenský Chánov... Malý závdavek viz zde - http://www.osel.cz/_img/img1094695349.jpg ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

K týrání postav není napříště zapotřebí hororového žánru – Import/Export ukazuje, že horor a život znamená totéž. Otázkou rovněž zůstává, zdali to nejcennější v životě je život. ____ V Evropě vládl dlouhé údobí trend otevřeného buržoazního existencialismu kolem Bergmana, zatímco dnes Rakušané podobně jako Maďaři (4 měsíce, 3 týdny a 2 dny) dorážejí na trh dramaty vesměs existenčními (pro pořádek: třetí vlnu představuji workoholické seriály přímo z pracovního procesu – nemocnice, vyšetřovatelé atp.). Existenční nesnáze v sobě ovšem sebezahrnují i ty existenciální, neboť nemáte-li peníze, ztrácíte i důstojnost. Odtud polovičatost evropských uměleckých filmů z 60. let, jež, s výjimkou neorealismu, trápily postavy pouze vnitřně. Tato redukce – existenční / vnější a existenciální / vnitřní – se projevuje zejména v použité stylistice: trápíte-li postavy vnitřně, můžete jako režisér stále zůstat u „vnějších“ krásných obrazů a hudby (pokud tedy nechcete v některých momentech skrze styl filmu ilustrovat divákovi mentální procesy těchto postav), avšak existenční dramata jako Import / Export si žádají prostředků zdrženlivějších – odtud je patrné, proč je pojímán Import/Export dokumentárně. Celou tuto načrtnutou koncepci je možno přisoudit zákonu zachování energie: stylisticky bohatší existenciální filmy (+) vypovídají o nečinných postavách (-), zatímco dokumentární objektiv (-) směřuje k lidem činorodějším (+) – ono když nemáte co do huby a provází vás existenční potíže, není pro pasivitu místo a nastupuje činorodost. I Sartre coby stoupenec výroku, že „existence předchází podstatě“, což vlastně znamená, že člověk není ničím předurčen a že charakter a význam člověka jsou určeny jeho činy, nikoli jeho názory, skutky, ne slovy... a ten samý Sartrer coby literát spjatý s životem (a méně jako filozof spjatý s metafyzikou) spadá mezi potenciální fanoušky Import/Exportu, nikoliv Bergmana. Sartre byl myslitel nikoli pro věčnost, ale pro dnešek. ()

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Naturalistický, chladný a syrový obraz té horší a neutěšenější strany dnešního světa. Někdo z těch otevřených záběrů může cítit prvoplánovou touhu pobouřit, mně ale ta podivně specifická atmosféra nedovolila cítit vůbec nic. Nejdepresivnější jsou rozhodně záběry z pokoje "ležáků" a především pak úplný závěr, který je neskutečně prostý a přesto (nebo právě proto) tak geniální...Tod...Tod...Tod... ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Ulrich Seidl je jeden z bezpochyby nejzajímavějšich filmařů součastnosti, v jehož celovečerních hraných (inscenovaných) filmech se projevují jeho dokumentární počátky, cit pro casting a vedení herců s imrpovizací s tím spjatou, určitá neotesanost co do filmového jazyka, stylistická účinnost hraničicí mezi malebností a realističností ala kaurismakioviny a fakt, že on vypráví o hnusných věcech, přičemž jeho filmy jsou veskrze humánní a užitá symbolika všeobecně pochopitelná._____ I Import/Export, stejně jako Seidlovy dokumenty a první celovečerní didaktický debut Psí dny, vypráví o neschopnosti vymanit se z genderové role určité sociální skupiny, a přestože vyprávění je v některých chvílích přilišně zkratkovité (epizodka s au-pair) a tendenční (opětovně epizodka s au-pair), zamlouvá se mi, že snímek neplní dramaturgická očekávání, kdy se dvě ústřední postavy filmu nestřetnou, vyprávění volne plyne, aniž by nějak gradovalo a bylo zakončeno výraznou pointou a že i přesto, že se jedná o silně depresivní film, špetka naděje v podobě písní, určitých morálních hlasů filmu, zde je a pro osudy postav můžeme mít porozumění._____ U Seidla je vždy podstatný úvodní předtitulkový obraz filmu a v tomto připadě to je muž nakopávající, resp. snažicí se nakopnout motorku - stejně tak postavy se snaži dělat něco se svým životem, "nakopnout ho" tím správným směrem. Forma filmu, jak pasoliniovská neotesanost co do stylu a i kaurismakiovská vyprázdněnost vyprávění, nutí diváka k zaujetí stanoviska a činu... Import/Export aneb film, který pohorši maximálně maloměšťáky a za tím všim hnusem skrývá velkou dávku humanismu. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

"I may be old, but I'm still foolish." Mám stejný problém jako u filmu Lilja. Všechno je to moc pěkné, chápu proč to režisér dělá, ale nijak se mě to vnitřně nedotýká. S výjimkou starých lidí v nemocnici, to je věc, se kterou by mi připadalo zajímavé (a hodně masochistické) dál pracovat, ne to jenom takhle předhodit syrové. Seidlův filmový styl mi připoměl situaci, kterou jsem zažila. Petr Marek nám pouštěl studentskou etudu, která měla být dle zadání němá. Rovněž se tam odehrával depresivní příběh, který obsahoval staré lidi a smrt, a v poslední scéně proti sobě stál starý děda a jeho dospělá dcera, dívali se z okna a mlčeli. Petr Marek to okomentoval, že jde o dobře zvládnuté cvičení, ale ta závěrečná scéna, že to je přesně ta chvíle, ve které by normální člověk už promluvil. Vybavila jsem si to hlavně při scéně, kdy Olga odchází z domu a loučí se s matkou, ale tak nějak by se to hodilo i na celý film. Ale zase bych se nechtěla pouštět do debat, že některým lidem prostě není do řeči tolik jako ostatním. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Stroze zobrazená bezvýchodnost, ponechanost a ponížení člověka v odlidštěném, bezectném světě peněz, moci a pohrdání. Je to silná výpověď, ale zploštělá. Osobně si mnohem víc vážím tvorby Kena Loache, Michaela Hanekeho a dalších, kteří akcentují lesk i bídu našeho společenského zřízení, ale jimž do filmu přestoproto pořád ještě prosakuje skutečná krása a zázračnost života samotného, jedinečné povahy existence, bytí, jakkoli vnějšně zostouzeného, přece ucvhacujícího. Seidl jako by se tím ponížením a lidskou hanbou a pokleslostí snad opájel. *~ ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Natočeno dokumentaristickým způsobem, což dodává nejen na působivosti, ale především na autenticitě a syrovosti. Být bez prostředků je ubíjející, je jedno, zda je to na chudém a zaostalém východě, nebo na bohatém západě. Až Hanekeovsky krutá studie bezvýchodnosti, trpkosti a drsnosti života. ()

Legas 

všechny recenze uživatele

Nedělám to rád, ale přečtěte si prosím komentář uživatele BLUNTMAN. Je tam toho víc, než bych dokázal napsat já. ()

dzej dzej 

všechny recenze uživatele

Syrová sonda do situace v současném importně-exportním evropském společenství. Rakousko a Ukrajina prezentovány jako země poměrně blízké geograficky, ale nekonečně vzdálené ekonomicky (cesta rakouských hrdinů na Ukrajinu v mnoha ohledech připomíná střet kolonialistů a divochů) v příběhu dvou postav, jejichž pozice na spodu společnosti je dána vědomou volbou (rakouský hrdina) a cejchem místa narození (ukrajinská hrdinka). Krom rakouského supertématu emigrantství/imigrantství zkoumá Ulrich Sedil obecné téma diváckých tabu - svým experimenetm s šokujícími scénami naznačuje proměnu morálky současného člověka. Zatímco otevřené pornografické scény na nás nepůsobí nijak skandálně, scény z domova důchodců nás drtí svou nesnesitelností a strachem z personifikace smrti. Člověk minulého a předminulého století měl hranice tabu nastaveny přesně naopak - smrt byla společně prožívána v rámci rodiny (a třeba i vesnice), kdežto pornografie byla něčím absolutně nepatřičným. ()

DwayneJohnson 

všechny recenze uživatele

Syrové a kruté až na dřeň, přesto tak reálné a opravdové. Můj druhý film od Ulricha a kupodivu plný počet. Za to může ta moje nesmělá a plachá povaha, ale pracuju na tom. Snad se to zlepší. Scéna v hospicu, ta nakonec rozhodla o tom, že zase po čase pětkuju. Smutná, ale naprosto dokonalá. ()

Mariin 

všechny recenze uživatele

Syrový realismus čiší z tohoto neúprosného "dokumentu" odvrácené strany života: Ukrajinky, která si v nouzi vydělává v Rakousku a konzumních Rakušanů, kteří zabíjejí duševní prázdnotu na Ukrajině. Po filmové stránce je tu mistrně ukázáno až příliš ponížení lidské důstojnosti člověka 21. století. Ponížení dobrovolné i nedobrovolné. Ty dvě hvězdičky jsou za tu formální - řemeslnou stránku filmu, ten zbytek za obsahovou depresi a beznaděj... ()

eLeR 

všechny recenze uživatele

Môj druhý film od Seidla a zase výborný. Ten chlap ma baví. Nie vždy sa vám podarí nakopnúť motorku, a nie vždy sa vám podarí odraziť sa od dna. A je jedno, či je to export, alebo import. A na konci aj tak všetkých čaká smrť. No nič, idem si žiť ten svoj "obyčajný" život. 4,5* ()

iamek 

všechny recenze uživatele

Filmů o lidském utrpení a chudobě je natočeno spoustu a Import / Export patří mezi to nejhorší co v tomhle tématu bylo natočeno. I tahle těžká látka jde natočit dobře, ale to by si Seidl musel přestat hrát na umělce. A to mi nevyšlo. ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Po syrovém dramatu "Psí dny" nám režisér přináší další podobně laděný snímek, ve kterém tentokrát zachází o něco dále. Stejně jako ve svém předchozím snimku se ani zde nevyskytuje pevný příběh se začátkem a koncem ale opět je to o sledování života několika lidí. V tomto případě se jedná o muže a ženu. Oba spojuje touha po práci, kterou ze začátku marně shánějí. Už v "Psích dnech" režisér svým dokumentárním stylem ukazoval, že ho nezajímají hezké věci a hodní lidé a nejinak je tomu i zde. Příběh se odehrává v těch nejhnusnějších lokalitách Rakouska, Ukrajiny a dokonce i Slovenska. Režisér rád deprimuje diváky a opravdu si v tom maximálně libuje. Převážná část snímku se odehrává v nemocnicích a jiných zařízeních, kde pracuje hlavní hrdinka a Seidl nás bombarduje dlouhými záběry na staré a nemocné lidi. Snímek je nejenom deprimující ale i zbytečně dlouhý a hodně záběrů bylo opravdu neúměrně natahovaných a Seidl ve spoustě z nich divákovi ukazuje to co ani nechce vidět. Masový divák film vypne po úvodních pár minutách, které seznamují s hereckým obsazením ale pokud máte zkušenost s předchozím režisérovým počinem, určitě vás nic nepřekvapí a i když se vám film nebude líbit dokoukáte ho až do konce. ()

Související novinky

Střední Evropa 2007 napoprvé

Střední Evropa 2007 napoprvé

03.09.2007

Asociace českých filmových klubů rozhodně nepatří mezi ty, kteří by setrvali na dlouhé časy v posvěcené nečinnosti, a tak pro příznivce netuctových filmů připravují další putovní přehlídku. Po… (více)

Reklama

Reklama