Polární příběh

Rodinný film plný čerstvého vzduchu za polárným kruhom.V inom príbehu sa prechádzajú tri ľadové medvede za polárným kruhom a ten malý sa pýta otca, otec som ja ľadový medveď ? no jasne synak, ja som ľadový medveď, mama je ľadová medvedica a ty si ľadový medvedík. Idú ďalej, ale ten malý stále krúti hlavou, a opäť sa pýta otca, som ja skutočne ľadový medveď ? otec sa naštve a hovorí, mama ľadová medvedica, ja ľadový medveď a ty ľadový medvedík, jasné ?! jasné otec, ale nie je mi jasné, prečo je mi stále zima. (26.03.2009)

Tady se podařilo to, o co se nejspíš pokoušelo také Putování tučňáků. Na rozdíl od zmiňovaného filmu však Polární příběh nepůsobí vůbec kýčovitě nebo trapně, i když je celý dokument postaven právě na jakési životní story dvou hlavních zvířecích rodin - medvědů a mrožů. Vystupuje tu ale i další spousta vedlejších zvířat. Všechno je natočeno úchvatně a některé záběry jsou opravdu dechberoucí. Hudební doprovod je též skvěle zvolen a taky jsem vděčná, že nebylo třeba použít drastických záběrů z lovu. Příroda je překrásná a skrývá ještě spoustu nepoznaného. Dokud budou vznikat takové filmy, budu moc ráda. (12.02.2012)

Arctic Tale nám ukazuje kolik se nachází života v neejchladnějším místě planety. Snímek od National Geografic je působivý, některá videa vyrážejí dech a snad v každém z nás to musí zanechat nějaký ten pocit. Jen je škoda, že na rozdíl od Putování tučnáků si zde medvěd lední dělí s rolí s ostatními obyvateli tohoto sněžného světa a tím to trošku ztrácí na příběhu. (21.06.2008)

Krásný příběh. Chtěla bych jen podotknout, že dřív evoluce probíhala bohužel taky tak, že některé zvíře vyhynulo. Já bych samozřejmě chtěla být u toho, že se situace natolik zlepší a nebude těmto krásným zvířatům hrozit vyhynutí. Ale jen chci říct, že tohle možná neumíme zastavit, ať se k planetě začneme chovat sebe líp. Dřív byla taky doba ledová a vše to bylo bez jakéhokoliv zásahu lidské ruky. Podle mě ani v oteplování planety nemáme prsty a je to jen "přirozený" vývoj. (19.04.2011)

Příroda polární oblasti, kterou dokument představuje, je nepochybně fascinující a mnohé záběry vskutku jedinečné, avšak narativ, který je na dokumentem zachycený výsek přírody napasován, nelze bohužel tak bezvýhradně přijmout. Na mnoha místech dokumentu je v přírodě zcela přirozená situace (např. umírání či shánění potravy) interpretována ryze lidskou logikou a namísto majestátní, enigmatické a, abych tak řekl, autentické přírody nám tvůrci předkládají rádoby jímavé, ale především sentimentální obrazy, které ze zvířat a jejich životů činí hříčky (našeho!) osudu. Takovýto antropomorfismus samozřejmě umožňuje vytěžit z dokumentu určitý citově vyděračný potenciál, přičemž odhalení strategie dokumentu, který chce diváka nenápadně kárat a zejmená pohnout k soucitu (neboť přece i mroži mají své tetičky, medvědi svá děťátka, a ten zlý člověk jim to všechno tak kazí!) je v průběhu dokumentu neustále už jaksi předpřipravováno a v závěru, poúkazem na neustálé roztávání ledu na poléch za posledních dvacet let, skutečně dokonáno. Člověk tedy musí polidštit přírodu, aby ji použil jako argument proti sobě samému (!), takto ovšem, obávám se, nikdy nevystoupí z bludného kruhu vlastního výkládání světa (a uvažování o něm vůbec) a nikdy nepřijme přírodu jako to jiné, to ne-lidské, které je s kulturou/civilizací nesouměřitelné. Tak se tedy dokument, který má být v konečném důsledku (a tak trochu nazapřenou) odrazem reálné situace globálního oteplování (jejíž vážnost v žádném případě nechci podceňovat) bohužel posouvá k žánru rodinného (dobrodružného?) filmu čili k fikci, a sám pod sebou si řeže větev, stáváje se hybridem pro všechny věkové kategorie. Nepřesvědčivost a snad i podloudnost jednotlivých interpretací navíc podtrhuje hudební doprovod, sestávající z podbízivých a hravě bezstarostných (přitom však opět pouze beznadějně sentimentálních) skladeb s líbivými nápěvy a banálními (ne-li přímo infantilními) texty. (09.04.2011)