Režisér Bohdan Sláma zachycuje ve svém novém filmu osudy tří hlavních hrdinů – Učitele, Marie a Chlapce - jejichž náhodné setkání rozpoutá velký příběh lásky, přátelství a odpuštění. Každá z postav si s sebou nese tajemství, každá touží po lidské blízkosti. Film Venkovský učitel vstupuje do kin s distribučním sloganem „Každý někoho potřebuje“. Nový snímek režiséra úspěšného filmu Štěstí vznikl v česko-německo-francouzské koprodukci a v zahraničí jej zastupuje společnost Wild Bunch, distributor loňského vítězného filmu v Cannes.
Učitel (Pavel Liška) opouští gymnázium a rodiče (Zuzana Kronerová a Miroslav ... (zobrazit celý text)
Český Lev 2 : Herečka HR - Zuzana Bydžovská, Scénář + 5 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec HR - Pavel Liška, Herečka VR - Zuzana Kronerová, Hudba + Plakát
Dobrý film, u kterého slova "film" a "dobrý" nemusíte vnímat v tuzemském kompromisním smyslu. Zatímco kolegové padají na hubu, Sláma vyrostl v jistotu evropského kultivovaného artu.
Pravý opak vyumělkovaných, na city zacílených Tajností (jež při druhém zhlédnutí jednoduše „nefungovaly“): syrový, realistický, avšak vnitřně krásný film. Jemná práce se symboly, nenápadnými a přitom skrytými za každým stéblem trávy. Dokonale promyšlená kompozice dlouhých záběrů, které nikdy nesvádějí k podezírání kameramana z exhibice. Skvěle napsané, ještě lépe zahrané postavy, jejichž životy nejsou omezené filmovou stopáží. Slámovým hrdinům stačí pár slov, abyste poznali jejich minulost a zatoužili znát jejich budoucnost. A někdy, primárně v Liškově případě, není třeba ani těch pár. Nejčastěji zmiňovaný (protože opravdu excelentní) herecký trojlístek Liška, Bydžovská, Šedivý, doplňuje bezchybné obsazení ostatních rolí. Rodiče Zuzana Kronerová a Miroslav Krobot vnášejí do příběhu trochu toho humoru, aniž by byli redukováni na komické figurky – scéna na balkóně byla pro mne nejsilnějším momentem celého filmu (zvlášť Krobotovo lakonické „Maminka má pravdu“). Tereza Voříšková už není jenom „roštěnkou“, kterou někde na záchodcích ukojí rafťák Kotek (ten si v Učiteli střihnul vtipný štěk). Marek Daniel jako Jirka, frajer z velkého města, představuje takřka dokonalou antitezi subtilního Petra a na jeho prosté, všeříkající konstatování „Chybíš“, bych navázal zdůvodněním, proč mi některé scény z poslední třetiny brání v udělení nejvyššího hodnocení: „Vadí“. Vadí očividně pěší vycházka do Německa, jedna z částí nešikovně vystavěné Láďovy anabáze. Vadí bezdějové potácení, do nějž tvůrci trochu násilně komponují tři zásadní motivy - zloba, vykoupení, odpuštění. Vadí poslední záběr, sice žádoucí (vždyť oni si to zaslouží), ale na rozdíl od zbytku nevěrohodný a rušivý. Kvalitativní odstup od zbytku české produkce je stejně markantní. Venkovského učitele, snímek, který nechce být „nějaký“ (pěkný, škaredý, vtipný, smutný…) a kterému věřím, že vznikl ze stejných pohnutek, jež člověka přimějí vylézt si na třešeň a pár minut hledět do dálky, lze zcela bez obav hodnotit v rámci celoevropské kinematografie, což potěší. Nesmírně. 85% Zajímavé komentáře: kiddo, Silence, Lennnnna, uzzi
Na úkor příběhu bych spíš počítal s tím, že budou propagovat Jede traktor, je to Zetor..na místo Známky Punku. A opět se ukazuje, jak odborníci film hodnotí kladně, když hlavní hrdina jednomu klukovi ve filmu pohoní. Intelektuální cítění na tohle skutečně nemám.
Bohdan Sláma mi opět dokazuje, že je česká režisérská špička. Určitě to není bezchybný film, občas zatahají ua uši dialogy a herecký projev teenage herců v některých scénách. Ale Slámova režie je vynikajicí, famózní obrazová stránka plná dlouhých záběrů (a když říkám dlouhých, tak sakra dlouhých, můj odhad je že celý dvouhodinový film neobsahuje víc než 200 střihů. Liška a Bydžovská vynikajicí. Tam, kde na to jiní režiséři jdou přes střih, sláma využívá vnitrozáběrovou montáž a zprostředkovává autentický "touch of reality." Invenční použití hudby, je tu pouza ta diegetická (uvnitř filmového protoru), která často fikaně přechází v nedigetickou a naopak. Nejdůležitěší ale je emocionální reozonance, kterou se Slámovi ve mně podařilo vyvolat steně jako u Štěstí, zkrátka situace kdy se s nkterými pocity, náladami i názory postav ztotožníte a máte chvilkový dojem, že "je to o vás." Bravo. 90%. P.S. kameraman Marek Diviš by s přehledem mohl jet točit do Hollywoodu a dovolím si zde parafrázovat Isherwooda: "věřte, že Český lev za kameru pro příští rok je již rozdán"
Ano, přiznávám - 3,5* zaokrouhluji nahoru prostě proto, že je to český snímek, takže jsem benevolentnější - ať už jde o pár za uši tahajících dialogů či nějaký ten (ne)herecký/scénáristický úlet. Spojení kamery a hudby je u Venkovského učitele na současný český film občas až překvapivě silné a navíc mi zde definitivně došlo, že Bydžovská je možná nejlepší českou herečkou vůbec.
Strhující film Bohdana Slámy, který se tak v kruhu vrací někam ke svému debutu Divoké včely, než že by lineárně rozvíjel poetiku a místopis svého vavříny ověnčeného Štěstí, jde zase o vykreslení izolovaného života na české vesnici, kam se z velkého světa euroregionů a blyštivé Prahy buď utíká nebo kudy se jen projíždí... Na takovéto v civilizační evoluci stagnující místo utíká i hlavní hrdina - Učitel. Bohdan Sláma tak nechává ve svém scénáři rezonovat tisíciletou existenciální krizi evropského intelektuála, navazující u nás třeba na osudy Otokara Březiny, ve filmu nedoceněný snímek Žiletky, zaslechneme tasovský nářek Jakuba Demla (stejně jako jeho filmový odraz Zapomenuté světlo), můžeme zaslechnout i pár imaginárních tónů z varhan Jana Jakuba Ryby, taktéž venkovského učitele... K tomu ovšem rezonance zahrnuje ještě další polohy, a to nejenom jinakost intelektuální, ale i jinakost možná ještě těžší a hlubší - jinakost sexuální orientace... Člověk má desítky lidí okolo sebe, žije mezi nimi, ale přesto se cítí sám, žije uvnitř opuštěně. Proto i ve filmu mnohokráte použitý symbol ulity. Vnímavý člověk, intelektuál, žijící v ulitě, opuštěný...není to příznačný fenomén provázející mentální vývoj lidstva skrze jeho dějiny? Útěk z města do vesnického prostředí se ale tentokráte neděje v symbolické rovině buditelů a ruralistů coby útěk před špatným a zkaženým, jde spíše o útěk před sebou samým... Bohdan Sláma tu ve své fabulaci rozehrává tolik zajímavých motivů a vdechuje život tolika překvapivým motivacím (které jsou vždy uvěřitelné a mají pokaždé nějaký racionální základ), že už se těším na jeho další film. Sláma je suverénní i na poli režisérském, je to skutečně umný a talentovaný režisér - pro něj typická pozvolná dynamika filmu plná dlouhých (úžasně komponovaných a natočených) záběrů - nejčastěji jízd, se někdy funkčně prokládá kratičkým dynamickým záběrem kamery z ruky (např. letmý pohled na rozestlanou prázdnou postel), film má tak velmi osobitou (až rozjímavou) atmosféru... Stejně tak vynikající práce s herci, dokonalý casting (vesnický život Slámovi jde), úžasný a geniální Pavel Liška v hlavní roli, civilní, přesvědčivý, herecky ukázněný, hodně mi připomínal Bolka Polívku v Zapomenutém světle. Za připomenutí stojí práce s mladými neherci, (pro Slámu typický) obraz vesnické zábavy, tancovačky (kde se odehrává vše podstatné a dochází k dějové katastrofě), vynikající mizanscéna, velmi autentické lokace vesnice (v protipólu světu dálnice, Halle a Prahy), opět poetická práce s vodou a pramičkou na ní (stejně jako ve Štěstí), velmi sugestivní použití filmové hudby, kreativně zakomponované do struktury příběhu... Samozřejmě, že by se daly nalézt i věci, které by se daly filmu vytknout - někdy naturščici neustojí tak úplně svou repliku, možná, že se dalo trochu jinak pracovat s divákovými emocemi... Ale ani v životě není všechno dokonalé...možná je to analogie... Tedy snímek, který připomíná spíše život, než film...
Super, bál jsem se, že to bude depka a špatně to skončí, ale Sláma potěšil. Občas je to mírně tezovité a některé věty nejdou hercům úplně od "huby", ale prostředí jižních Čech bylo fajn a herecký ansábl na jedničku (Liška, Bydžovská a Daniel). Známka punku.
„Venkovský učitel“ se stejně jako jeho předchůdce snaží vzbuzovat dojem reality používáním neumělých a lehce trapných dialogů a replik pronášených citově více či méně do sebe uzavřenými postavami. Jenže co ve „Štěstí“ navozovalo dojem, že toto můžeme opravdu někde slyšet, po tom tady zbývá jen pachuť začátečnického pisálkovství okořeněného pořádnou dávkou nelogičností; vesnické moudrosti, životní příběh Bydžovské vychrlený v jedné minutě, dialog „vesnice vs. město“ i ta honitba mají sice pořád nádech neohrabanosti, ale teď už je to jen neohrabanost tvůrců, kvůli níž mě po celé dvě hodiny neopustila otázka, jestli vůbec existuje někdo, kdo by se ve skutečnosti choval takhle pitomě nevěrohodně a jehož motivací by byla jen úporná touha scénáristy posunout příběh o kousek dál. Ten krásně žádný střih je sice stylový, ale hranice scén, kdy ke stříhání nakonec dojde, jsou často prostě děsné – hopky sem, hopky tam, žádné zdůvodnění, proč najednou učitel místo učení pase krávy, a skladba scén tak zůstává značně neprovázaná. Uřvaná, „emocionální pozadí“ podtrhující hudba je neskutečně násilná a tragičtější výjevy posílá do oblasti komiky, odkud je nevyhrabou ani psí/ubrečené oči Lišky/Bydžovské. Slušně natočená explicitní Smrt v Benátkách to možná není, ale aspoň že je česká kinematografie obohacena o zatím její nejdrsnější záběry stírání zvratků a pohledů hluboko do kravské dělohy.
Venkovský učitel přebírá znaky hororu, konrétně hixploitation subžánru, jen s tím rozdílem, že retardovaní sedláci měšťáky nezabíjejí. Volí krutější cestu. Pomalu je stravují a pošklebují se jejich trojitému int-Komplexu (intelektuálství, introvertnost a intersexualita). Apel na pluralitu a toleranci lze číst i jako komplex samotného režiséra Slámy, doslova obrazu Pavla Lišky, který je podobně jako Kubrick charakterově handicapovaný (uzavřenost, odstup, pedantnost), a tudíž nemůže komunikovat s lidmi přímo. Vyjadřovací schopnosti k tomu nestačí. Může k nim promlouvat pouze přes své filmové dílo.
Ono to bylo dobré, jen jsem měla hrozný problém s tím, jak musí nutně být v 80 % filmů o homosexuálech ten dotyčný podaný jako zvrhlík, agresor a magor. K učiteli z tohohle filmu mi to vyloženě nesedělo, protože to byl hodný člověk.
