Obsahy(1)
Komedie Ludvíka Kundery z dob panování císaře Karla IV. Ludvík Kundera byl český básník, dramatik, prozaik, překladatel a literární historik. Jeho televizní hra je ironickým a zábavným pohledem do domácnosti vladaře Říše římské. Autorův zájem se soustředil na prolínání soukromého a veřejného osudu panovníka Karla IV.. V první části se již nemladý král věnuje plně politice a panování a na manželku Annu Svídnickou (třetí v pořadí) nemá tolik času, jak by si mladá a zamilovaná panovnice přála. Anna tedy spřádá malou intriku, aby krále podnítila k žárlivosti. Druhý obrázek ze života stárnoucího Karla IV. se týká jeho poslední manželky Alžběty. Ta naopak po králových něžnostech vůbec netouží a raději se věnuje panovnickým problémům. Jenže tentokrát je to král, kdo prahne po manželských radostech, a proto se pokusí vyvolat v královně žárlivost... (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Československý televizní film natočený podle námětu L. Kundery odehrávající se na dvoře Karla IV. v letech 1361-1363. Díky historickému snímku E. Sokolovského, jenž je značně komediálně naladěn, můžeme se blíže seznámit s císařovou třetí a čtvrtou manželkou, neboť film se především zabývá vztahy mezi zaneprázdněným vladařem a jeho posledními dvěma manželkami Annou Svídnickou a Alžbětou Pomořanskou. Římského císaře a českého krále, nejmocnějšího muže Evropy v oné době ztvárnil J. Vala. Třetí manželka Otce vlasti, matka nejstaršího jeho syna Václava, si neustále stěžovala na nezájem ze strany svého manžela a na nedostatek jeho citu. Poněkud hysterickou Annu Svídnickou si zahrála půvabná, ale málo známá a bohužel málo obsazovaná L. Šafářová, které se velmi vtipným způsobem dvořil zpěvem a tancem J. Faltýnek a moudré rady uděloval první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic (O. Sklenčka). V druhé části filmu, od první časově oddělené nešťastným Anniným skonem při porodu v roce 1362 a novými královskými námluvami, se objevuje Alžběta Pomořanská jako poslední Karlova manželka. Královna, kterou ztvárnila mladá J. Paulová, se vyznačovala velmi pragmatickým uvažováním a strohým jednáním bez známky vřelejšího citu k manželovi, až tím byl sám císař překvapen. Roztoužen mládím a krásou své nové ženy se rozhodl vladař probudit vášeň u Alžběty tím, že se začal objevovat po boku mladé šlechtičny S. Stašové, záměrně tak chtěje vzbudit žárlivost u své ženy. Toho nakonec bylo docíleno, i když poněkud jiným způsobem, než král očekával, a tak příběh končí postelovými hrátkami mezi novomanžely, z nichž později vzešly tři děti. Nerad bych opoměl zmínit obsazení F. Viceny do role císařova poradce, J. Větrovce do role Buška z Velhartic a především Č. Řandy do role věčně opilého Mistra Teodorika, autora nesmrtelných maleb na Karlštejně. Komediálně laděné příběhy z dávných dob mě pobavily i poučily, s hereckými výkony jsem byl spokojen a pokud přivřu obě oči nad příliš jednoduchými kostýmy, nevidím důvod, proč neudělit nadprůměrné hodnocení. ()
Důvtipně provázaný diptych divadelních povídek Ludvíka Kundera ze života Karla IV. by asi lépe vyzněl na jevišti než v poněkud anorganickém nasnímání televizním – a právě tak by mu prospělo i jiné obsazení, jakkoliv se právě volba Jiřího Valy pro Karla IV. ukázala mimořádně šťastnou. Naopak u obou královen jsem měl dojem, že si herečky omylem vyměnily scénáře. ()
Texty brněnského básníka, překladatele a dramatika Ludvíka Kundery akcentují jazykovou svěžest, ironii, ale také skepsi a kritický přístup k současnosti, který je definován srozumitelnou filozofickou argumentací. V případě Královského řádění zaráží jeho nekonfliktnost a až jakási banální apatie, u Kundery silně atypická. Ta dvě kratochvilná povyražení ze života Otce vlasti jsou, jak vidno, rezignovaným únikem mimo realitu, do světa nevinného laškování a her lásek šálivých. K celkovému roztrpčení nepochybně přispělo humpolácké televizní provedení, pod nímž je podepsán režisér Sokolovský, plné hřmotných postav, afektovaných výstupů a pitvořivé komediálnosti, které se chtě nechtě podrobují i zvolení herci. Odpudivé, trapné. ()
Nejen nudná, ale svou věčnou uječeností doslova protivná inscenace, dokoukal jsem ji jen se sebezapřením. Že prakticky neznámá L. Šafářová předváděla křečovitě amatérský výkon, připomínající spíš dryáčnickou pradlenu než královnu - budiž, ale že jí v tom vypjatém přehrávání bude šlapat na paty i Jiří Vala, to bych tedy nečekal. Kromě slabého scénáře se na celkové nekvalitě snímku asi podepsala zejména mizerná režie. ()
Já být králem a mít za ženu takovou hysterku jako Annu, tak ji dám katu. Filmík nepostrádá jisté vzrušení o které se však právě tato hysterka stará. Avšak přece jen jde o pouhou konverzačku. Ovšem zde musím výjimečně přidat dvacítku za pěveckou a taneční kreaci pana Faltýnka v roli Ješka, protože ta neskutečně pobavila a byla zahrána excelentně. ()
Reklama