Krev: Poslední upír

o Ghost in the Shell vs. Matrix vím. Sice přiznám, že jsem GitS neviděl, ale o prapůvodu Matrixu jsem slyšel. A taky se přiznám, že jsem trochu dole ulítl. Do rukou se mi kdysi pár anime, různých, dostalo, ovšem těch "masovějších" bylo o něco více, proto zřejmě to bliko-šoko-šviho povědomí.

Ale myslím, že se shodneme na tom, že točit hrané verze anime seriálů, ze kterých se vezme jen část, udělá se nějak divně a předhodí se divákům, kdy divák náhodný kroutí hlavou co to je a divák seriálu znalý kroutí hlavou, proč tohle vůbec vzniklo. Jako magnet přitahující pozornost masovějšího publika k originálnímu anime tohle dílko fungovat nebude a nemůže. Toho si ale museli být vědomi i tvůrci a tak ve vzduchu stále vidí otázka: Proč tohle vlastně vzniklo? Jako pocta onomu seriálu? V tom případě potěš protěž...

V podstatě z tohohle filmu mám podobný poct jako ze Zápisníku smrti. Jen o trošičku lepší.

Hluboce (místy) OT aneb No offence, just my opinion:

Některé věci jsou mi cizí. Dechovka a její heavy/dark/death/hard variace z druhé strany barikády; hezké slečny s cígem v hubě a minimálně jednou krávou/píčou za každým druhým slovem; hulení čehokoliv a v jakémkoliv množství; zahulený zaplivaný putyky; chlastačky a následné historky o tom, jak se kde kdo zblil, vyválel, vyspal ani neví s kým a kde; moderně-moderní umění, které přestalo být uměním dříve, než vzniklo; reklamy ve filmech; David Lynch a v neposlední řadě komixy/anime/manga. Ale ač okruhy zájmů nikomu neberu, každého věc, zastavím se u posledně jmenovaného. Anime nechápu. Mě ty obrovský kukadla, copánky a epileptické bliko-šmouhy nikdy ani v nejmenším nebraly. A tak je mi leckdy záhadou, že má někdo nutknání převádět tyto příběhy znovu na filmová plátna, v hrané podobě - v drtivé většině to končí více než katastrofálně.

Zářným příkladem budiž Blood: The Last Vampire. Na začátku je vám odvyprávěno pozadí příběhu, splácaná blbost, která ovšem v původním "anime-něco" zabrala minimálně 50 dílů, a následně jste vhozeni do děje, který by šel odvyprávět v deseti krátkých větách (ale v "anime-něco" zabral dalších 1000 miliónů-tun-světelných let dílů). Výsledkem je něco, co neznalého původní tvorby zasáhne leda tak v oblasti trávicí soustavy a znalého původní tvorby ... taktéž. Neznalý plně nepronikne do tajů, znalému bude plno věcí chybět. Receptem budiž béčkový příběh, litry krve a co nejvíc poletujícího čehokoliv (o přiblblých dialozích nemluvě). Jediným plusem jsou občasné efekty, na kterých je vidět ruka toho, jenž stvořil Tygra a Draka (menšina, resp. teprve až po celé hodině filmu a dohromady jen cca. 10 minut - kdyby takový byl celý zbytek filmu...). A pak jsou tu efekty, jež stvořil doma Pepík v Paintu a Movie Makeru (většina). Navíc mezi sebou zase mluví japončíci anglicky a některým to moc nejde. Au.

Ve výsledku tedy pravé 90 minutové béčko s deseti minutami hezky ztvárněné akce na motivy něčeho, co(ž) je většině stejně jedno. 2/5 za těch deset minut.

Ale co, jiný kraj, jiný mrav. V Latinské Americe ujíždějí na telenovelách, v USA na tisíc-a-jedné možnosti vražd doprovázených umělým smíchem, v Asii na anime a u nás ujíždí všichni na všem a všechno ujíždí nám.

A co z těch přemoudřelých žvástů vlastně plyne? Ani nevím. Možná jsem se chtěl jen k večeru vykecat a tak něco málo vyhřezlo na klávesnici. Asi. Dobrou noc.

PS: A té slečně věřím její roli dcerušky asi stejně, jako tomu připlešlýmu týpkovi ve Fast and Furious 4 jeho 17 letého mladíka. S režisérem musela chrápat půlka castingového oddělení, jinak to nechápu.