poster

Anténa

  • Argentina

    Antena, La

  • slovenský

    Anténa

  • anglický

    Aerial, The

Fantasy / Sci-Fi / Drama

Argentina, 2007, 99 min

Režie:

Esteban Sapir

Scénář:

Esteban Sapir
  • Eodeon
    ****

    omlouvám se, že komentář bude spíš heslovitý, ale nějak se mi nechce své poznámky komplikovaně upravovat jen pro lepší stylistiku. smysl, doufám, dávají i tak: politické konotace (trefné vystižení některých rysů nacismu, nezkrotné expanzivní tužby sovětů, židovská víra v příchod Mesiáše a mnoho dalších). odkazy na množství konkrétních filmů i směrů celkově, krom toho, že jde samozřejmě o moderní poctu němému filmu vůbec, jakých se nevidí mnoho. silný vliv měl očividně Hollywood a zejména žánry gangsterského filmu a filmu noir. z evropského filmu němé éry je to například Méliès (jeho Měsíc ze slavné Cesty na Měsíc má tady namísto rakety jako dalekohledu v oku, doutník v ústech) a především německý expresionismus. celý film je vůbec velkou poctou zejména Metropolisu. krom naprosto zřejmé inspirace ve scéně oživení ženy-robota můžeme najít nesčíslné množství dalších spojitostí, se kterými se mi vůbec nechce vypisovat. no a jistě i mnohé další, které jsem ani nezachytil. další podobnost s milníkem světového filmu je v množství stěží snesitelného a chtěloby dojemného patosu, na který je i Metropolis bohatým filmem. na rozdíl od Metropolisu ovšem Anténa nestojí na bázi vědecko-fantastického žánru, ale pohybuje se čistě v prostředí fantastična. přispívá do početné oblasti filmů, které svůj děj ukotvují do jediného soběstačného města, které jakoby bylo zároveň celým světem. to má Anténa společné mimo jiné například se Sin City a odtud je, předpokládám, i nápad použít v některých sekvencích bílé siluety na černém pozadí, což jsem přecijen krom Sin City jinde neviděl. film tedy není nijak revoluční ve svém příběhu a v podstatě ani v jeho podání, ale je to právě to druhé, co je na něm pozoruhodné. je to víceméně němý film, ve kterém jen dvě postavy nesou dar hlasu. jde o přiznaný nedostatek, který tím pádem funguje i v rovině příběhu o obyvatelích jednoho města, jimž byl odňat hlas. z některých míst filmu Anténa jsem nabyl dojmu, že krom poct Metropolisu se svému vzoru snaží i vyrovnat množstvím narážek, souvislostí, významů skrytých na každé vteřině pásu, které snad umožní, aby dílo vešlo do historie filmu jako právě tak neurčité a revoluční, jako tomu bylo pro nekonečnost možných interpretací u Metropolisu. já jsem skeptický, ale to bych byl nejspíš i vidět Metropolis ve své době. ukáže čas.(9.11.2008)

  • rawen
    ****

    Jako stylizovaná hravá dobrůtka je to dokonalé, jako film občas trochu utahané... Přesto příjemná hodinka a půl v kině. 7,5/10 PS: vynikající hudba a vizuální nápady(6.2.2009)

  • J.Connor
    ****

    Esteban Sapir je spíše fotografem či výtvarníkem, než filmařem. Jednotlivé střípky mozaiky často hraničí s genialitou, ale kompletní obraz se v náhledu rozpadá. I přesto, že mě symbolické, odkazující a nápadité výjevy v doprovodu zajímavé hudby bavily, nebyli zas až tak silné, aby kompenzovaly na ploše 95 minut vcelku prostinký příběh. Subjektivním problémem byl také vyhrocený, rádoby retro digitál, který už jsme viděli ve Světě zítřka a dnes už je prakticky trendem. Trendem, který až na výjimky nemusím. Ještě bych vytkl háknkrajc a Davidovu hvězdu, na jednu stranu může vést používání těchto symbolů k jejich odtabuizování, ale tady působí vyloženě na efekt a velmi lacině, nemůžu si pomoci. Anténa je zajímavým dílkem hodným vidění, ale mouchy by zkrátka byly...(5.3.2009)

  • fauxthum
    ***

    Převládající pocit, který jsem zažíval na projekci filmu Anténa byl, že tak velké množství dobrých nápadů přišlo vniveč. Tvůrci by si s nimi vystačili nejméně na deset filmů, ale rozhodli se je všechny naplácat do jednoho, takže film diváka svojí koncepcí nejprve zaujme, potom zrozpačití a nakonec frustruje přehršlí artistních eskapád. Tato přeplácanost ale není nejslabší stránkou filmu – naopak lze říct, že je jeho největší devízou. Hlavní problém filmu je ten, že narativní i formální prvky jsou řazeny bez promyšlenější myšlenkové nebo estetické koncepce. Bez ladu a skladu za sebe skládané obrazy nevyvolávají žádnou hlubší emocionální odezvu, protože jsou jenom prázdným obalem bez obsahu. Stručně řečeno: Anténa je normální – i když hezky natočený – artistní kýč. _________ Kýčem mám na mysli takové dílo, jehož estetická stránka nepoukazuje na nic „za ní“. Tím myslím, že je bezobsažné, nenaplňuje žádnou hlubší estetickou rovinu ani intelektuální význam. Svou prvoplánovostí dává divákovi najevo pouze to, že je jaksi „roztomilé“. Tato obsedantně předváděná „roztomilost“ Antény je po delší době značně deprimující – asi jako kdyby vám někdo půl druhé hodiny ukazoval nádhernou sbírku černobíle nafocených pohlednic hrajících si koťátek, přičemž jejich obrazová kompozice by se odkazovala ke klasickým filmům němé éry a filmům noir a ještě by se ve vás řazením pohlednic snažil vzbudit dojem jakéhosi vyprávění. _________ Napadá mě srovnání s filmem Tuvalu (Veit Helmer), kde byl také vytvořen fantastický hermetický fikční svět s vlastními fantastickými pravidly a (přinejmenším částečně) analogickou estetikou. Helmerova poetika na rozdíl od poetiky Sapirovy vnitřně funguje, jeho alegorie jsou obsahově bohatší a významově zajímavější. Dá se říct, že Esteban Sapir ve své koncepci naprosto ztratil míru, neboť Anténě chybí střízlivost. Za všechno bych připomenul alespoň několik obrazových příšerností: několikrát opakovaná slza na tváři postav (tak prvoplánový význam mluví sám za sebe); hlouběji neopodstatněná jizva na ruce dcery, otce, dědečka, která má symbolizovat vyšší spřízněnost (proč jizva? a proč ta kompozice roztomile mávajících rukou?); kopající nožičky po pádu zabořené holčičky; smutně se tvářící postava syna pana TV (proč tam vůbec byl? co tam dělal, kromě toho, že doručil jeden balík? - jestli měl zdůraznit despotického otce, tak to bylo naprosto přehnané); otcovo gesto dát dohromady roztrženou rodinnou fotografii (několikrát opakovaným naznačeným pohybem spojení roztržených kousků musí být i nejzabedněnějšímu divákovi v sále jasné, že postava touží po tom, aby byla rodina opět pohromadě... kde normálně stačí náznak, aby byl pochopen význam, tam je zde polopatistická infantilní symbolika, působící jako rána kladivem Jerryho na hlavu Toma) atd. – úplný výčet by byl stejně úmorný jako film. _________ Celý děj působil nesoudržně a vynuceně. Pointa filmu, který má navíc zřejmě působit jako jakási archetypální historická alegorie a morální memento, je stejně prvoplánová a násilná jako jeho obraznost. Zlý pan TV zneužil La Voz (paní Hlas) k manipulativním účelům za pomoci zlého doktora Y: Domnívám se, že celá tato zápletka byla vymyšlena jenom proto, aby tvůrci mohli parafrázovat Langův Metropolis. Celá ta symbolika svastiky a davidovy hvězdy (které se ve filmu objeví), konfliktu utlačované většiny proti despotickému manipulátorovi, působila zbytečně, protože takové téma tady bylo zpracováno už několikrát a určitě mnohem lépe. Patetické zvolání slepého chlapce „Mami, jsi to ty? Mami?“, které jako symbol očistné nevinnosti odvrátí tragédii a vykoupí svět z jeho zla, má zřejmě evokovat křesťanskou mystiku – význam spasitelství skrze čistotu duše, ale působí jako kýč par excellence. Bylo by lépe, kdyby se film držel svého hravého obrazového významu jako „pocty filmu“ a nepokoušel se o beznadějné prohlubování dějové linie. _________ Na závěr mě napadá, pro koho je film vlastně určen: jestliže jde o cinefilskou záležitost, kdy si mají přijít na své především „filmový znalci“, pak nechápu, proč je celý film vystavěn na zhůvěřilé estetice, hodné primitivismu „rozkošných“ komedií typu „Co je malý, to je hezký“. Pokud mělo jít o postmoderní variaci na filmový produkt vhodný „pro všechny“, uspokojující jak cinefily tak prosté diváky, pak je všechno špatně úplně (srovnej např. s výborným Speed Racerem – Larry a Andy Wachowski). Zařazení do poněkud eklektické letošní přehlídky Projektu 100 je vzhledem k její roztržité filozofii svým způsobem logické – momentálně nebylo nic lepšího k mání a tyto „cinefilské orgie“ by stejně skončili v programu filmových klubů, takže proč po tom neskočit a neudělat z toho „kultovní film“ do počtu, aby jich bylo letos alespoň osm, když už nevyšlo těch plánovaných dvanáct nebo tradičních deset. _________ Nedá mi to, abych na závěr neocitoval Ester Nagyovou z jejího komentáře k Anténě v katalogu letošního Projektu 100, která o podivné úrovni letošní přehlídky výmluvně vypovídá: „Obrazy prostupují jeden druhým, kdykoli jsou dvě různé dějové linky nebo postavy zobrazeny v jednom záběru, neváhají spolupracovat a ovlivňovat se navzájem.“ – nevídaný postřeh.(28.2.2009)

  • liborek_
    ****

    K tomuto filmu argentinského režiséra se dá přistupovat několika způsoby. Lze ho brát jako silně stylizovanou pohádku o boji dobra a zla, působivou alegorii na totalitarismus a vliv médií, nebo prostě jen jako vtipný hold filmovým vzorům minulosti a němé éry zvláště. Anebo všecko dohromady? Každému dle jeho chuti... . Dějová linka je pohříchu jednoduchá - Pan TV ovládá němou metropoli prostřednictvím obrazovek s hypnotickým spirálovým logem (proč jen mi tolik připomínalo původní logo tv nova? :-) ). Obyvatelé města, kteří konzumují jeho televizi, jeho jídlo atd., přišli o hlas, avšak netuší, že se na ně chystá ještě větší bouda... Zabránit nejhoršímu může pouze malý slepý chlapec, kterému zůstal dar hlasu a kterého jeho matka-zpěvačka úzkostlivě chránila, než sama uvízla v sítích všemocného pana TV... Já osobně shledal jsem velmi šťavňatým toto "filmové asado", které se zalíbením zapíjel jsem lahodným "hudebním maté" pana Sujatoviche. Vždyť ne často se vidí film překypující tolika nápady, vizuálními vychytávkami a drobnůstkami, pohlcující atmosférou, myšlenkovým přesahem orwelovského střihu a uzemňujícím hudebním doprovodem. A hlavně to vizuálno, to vizuálno..... Tolik nápadů by vydalo na několik filmů!(7.2.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace