Anténa

Kouzelná vizuální oslava němého filmu. Film adorující formu, vystavěný na podmanivé hudbě, výrazné stylizaci, magii černobílého obrazu, střihových přechodech (všechny ty nesčíslné zatmívačky, stíračky, prolínačky, vystrkovačky, střihy motivované zvukem, pohybem atd.), klasických filmových tricích (zpětná projekce, prolínačky, stop triky, skládání záběrů...), kulisách a výhradně studiové mizanscéně, osobité a hodně originální práci s titulky, fascinaci symboly i drobnými maličkostmi (čísla, kaligramy, leporelo...). Nelze samozřejmě přehlédnout ani nesčíslné aluze na předválečný němý film, především pak německý expresionismus a film evropský... Možnou slabinou může být z jistého úhlu poněkud slabší příběh - alegorie totalitní společnosti odkazující k legendárnímu Metropolisu Fritze Langa, v podstatě prezentovaná na bázi pohádkového rámce jako soubor dobra a zla, což je nejspíš onou jednoduchostí odkaz k syžetům klasického němého filmu, přičemž dějová zápletka je variací Orwellova 1984, kde se Strana rovněž snaží manipulovat a zcizit občanům myšlení a jeho nástroj jazyk. Celý koncept charakterizuje výrazný synkretismus, mix nejrůznějších a mnohdy nesouvisejících vlivů (nacismus, judaismus, Orwell, moderní urbanismus atd. - formálně moderní animované sekvence, panorama blikajících obrazovek à la MTV, koláže, místy postmoderně pojaté titulky atd.). Tvůrci občas nejsou záměrně historicky přesní a do svého díla dodávají fragmenty, které pocházejí ze zcela jiné historické roviny, což má buď komický efekt (helma sovětského kosmonauta ze 60. let) či slouží jako akcent (drsní muži s automatickými zbraněmi odkazují do éry klasického Hollywoodu 40. a pozdějších let a k filmu noir atd.) nebo příznakový rys (fenomén televize charakterizují symbolické americké snídaně s designem obalu typickým pro éru nástupu televize coby nového média). Veškeré přesahy jsou tu omezeny hranicemi města a město je tu metaforou světa (podobně jak to známe již od pradávna z jiných oblastí umění - viz malířství či literatura - namátkou barokní Komenského Labyrint světa a ráj srdce). Režisér Esteban Sapir nezapře to, že sám je profesí kameraman, jeho filmový přístup je převážně vizuální. Je to však zcela moderní vidění světa vracející se v rámcové kompozici dějin kinematografie na svůj počátek. Podobné filmy: Krvavý román (11.03.2010)

Zajímavá pocta starým klasikám, ale něco tomu přece jen schází. Některé pasáže byli zbytečně natahované a občas to lezlo na nervy. Co mě nejvíc dostalo byl famózní soundtrack od Lea Sujatoviche. Tenhle soundtrack patří do mé TOP 5. Pochválit taky musím skvělé zpracovaní prostředí a příjemnou atmosféru. [ Projekt 100 r. 2009 ] (23.02.2009)

svět gest a slov, která nejsou vyslovena je odkazem a jednou velkou vyslovenou metaforou,alegorií, mixem žánrů a výrazovejch prostředků,parafrází, přeplněnou symboly a je pokrevní příbuznej s filmy jako Metropolis nebo Svět zítřka(to je spíš vzdálenej příbuznej, kterýho už si moc nepamatuje)-akorát využívající postmoderní tendence, čímž dává trochu podprahově najevo, že tohle není film z 30 let...kam jinam lépe vtlačit práci s textem než do "němýho" filmu, kterej je ještě k tomu černobílej a reaguje tak i svou formou na obsah, kterej zároveň dává vyniknout textu jěště víc........absence hlasu je absencí svobody (22.05.2009)

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 38: ARGENTINA: Anténa je filmem, pri kterém plně chápu naprostá nadšení vyplývající zejména z formální stránky, ale i přísnou kritiku z prakticky stejného důvodu napodobování 80 let starého filmového stylu s důrazem na formu. Zpočátku jsem právě přijímal tuhle černobílou a většinou i němou podívanou rozpačitěji, coby pouhou vizuální hru a experiment, na jaký je zvolená stopáž přes všechny klady trochu dlouhá (a ke konci jsem to místy začínal pociťovať také). Jenže vedle úžasných hrátek s vizuálem včetně řady nápaditých montáží a poutavě nasvícených záběrů s jedinečnou atmosférou musím vyzdvihnout jednu věc – totiž hned dva z nejzákladnějších technických aspektů klasického němého filmu, k němuž se Esteban Sapir stylově vrací, zde dostávají v rámci příběhu hlubší smysl: Většina postav není slyšet, protože ve vykreslené totalitní společnosti zůstali všichni lidé bez hlasu (výjimkou pro možnost slyšet lidský hlas zůstává gramofonová deska). A pokud jde o psané titulky místo mluvených dialogů, ty vypouští postavy ve světě ovládaném televizí přímo do obrazu (a že jsou často vizuálně rovněž nápadité!). I tento aspekt originálního propojení poetiky němého filmu s obsahem u mě rozhodl o 4. hvězdičce, stejně jako to, že zmíněný svět se zajímavou ukázkou jeho fungování mě spolu s napínavým dějem rozpoutaného honu na chlapce s lidským hlasem i oným vizuálem dokázal plně vtáhnout do sledování. Uprostřed tísně z totalitní společnosti jsem zaznemanel rovněž myšlenku, pěkným rčením vyjadřujícím naději. „Stále se můžeme zachránit. Sebrali nám naše hlasy... ale stále ještě máme slova.“ [75%] (08.08.2023)

Hodně těžký filmík na pochopení zvláště do hodiny španělštiny ve škole bez titulků.... Určitě to má něco do sebe, ale někdy je to opravdu nudné, jak se ten děj strašně pomalinku táhne, než dojde k tomu či onomu... Jinak docela povedené surrealistické či spíše absurdní...nevím do kterého žánru to přesně je, dílo. (20.10.2009)