Zkažená mládež
-
Klass
-
Class, The
-
Třída
(festivalový název)
Drama
Estonsko, 2007, 99 min
Režie:
Ilmar RaagObsah
-
Sedm kapitol ze života studentů jedné blíže neurčené estonské střední školy. Introvertní Joosep se stal terčem nejapných her svých spolužáků, které dráždí svou uzavřenou povahou. Žerty postupně přerostou v šikanu, jež vyústí v tragédii - k překvapení všech - i diváků. Mrazivé svědectví o ponižování lidské důstojnosti. (oficiální text distributora) -
Šestnáctiletý Kaspar se nečekaně zastane Joosepa, kterého všichni ve třídě šikanují. Jeho čin, který ostatní spolužáci odsoudí, je prvním krokem k vymanění se z vlivu mocného vůdce třídy Anderse. Začíná boj, v němž teenageři nedokážou rozpoznat, co je zlomyslná šikana a co je tvrdý zločin. Režisér Ilmar Raag podává šokující obraz třídního kolektivu, inspirovaný skutečnými událostmi. (Cinema Mundi)
Komentáře uživatelů k filmu (701)
-
Mr.Apache
Jinak celkem dobrý, ale chlapci, proboha, vy byste někomu vážně vykouřili péro jen proto, že o tom rozhodla parta šulínků, z nichž jeden vás trochu polechtá nožem? Ale no tak. :-) I když věřím, že ti, co dali pět hvězd, by to asi udělali.(26.4.2008)
-
charlosina
No... tak tohle byl silný, silný zážitek. Syrovost surovosti. Klass ve mě vyvolal tolik pocitů, že bych je zde zdlouhavě vyjmenovávala... byl to hlavně odpor, nepochopení a zlost. Zlost převyšovala, a to jsem se "jen" dívala. Vůbec se závěru filmu nedivím. Ilmar Raag mi umožnil nahlédnout do (pro mě nepochopitelné) společnosti mladých spratků, kteří si prostě museli honit ego. A nejlépe tím, že pošlapou lidskou důstojnost těch, kteří prostě nemíní jít slepě ve stádu (navíc když smečku oveček vede vlk).(3.8.2008)
-
H34D
Extrémně působivý a dynamický snímek (sugestivní kamera), velmi surově zpracovává ožehavé téma pubertálních školáků a doslova attackuje diváka obrovskou dávkou (nepříjemných) emocí, jako je úzkost, bezmoc, či opovržení. Bouhžel, podobně jako u Zla vše je děláno až moc na efekt, opravdu pochybuju, že by se někde našla rovnou celá třída zvrhlých šikanistů... A i kdyby, tak aby se k tomu ještě přidali tak nechápaví a vlastně i hloupí učitelé? Sorry, ale to je nemožné, zkrátka mě to bije do očí a celý příběh to staví na úroveň pouhé fantazie. Postavy se nechovají zcela logicky, mnohé události jsou zkresleny... Avšak jedno se musí nechat, tato zběsilá hra na efekt ve výsledku funguje docela dobře (ne však tolik jako třeba samotný král hry na efekt - Saw) a za ty pocity, které ve mě zanechal doslova drsný závěr zvyšuji hodnocení na 4*. 7/10(16.4.2008)
-
Dudek
V prvé řadě funkční film, který se nesnaží vnucovat nikomu svůj názor, ba naopak se pokouší vyvolat diskuzi. Myslím, že se mu to do jisté míry povedlo. Bez zbytečně přehnaného sentimentu nás seznamuje s jednou naprosto obyčejnou třídou se vším všudy. A když píši se vším všudy, opravdu to tak myslím. V tomto snímku se totiž podařilo perfektně podchytit mentalitu všech postav a hierarchie třídy je vyobrazena na jedničku.Tvůrci se nám nesnaží ukázat více než je třeba (snad jen scéna z večírku z tohoto schématu vybočuje) a už vůbec se nepokouší nastartovat v divákovi citovou vazbu ke kterémukoli z hrdinů. Klass je perfektní ukázkou snímku, který stojí na své realističnosti a ničem jiném. To jak je všechno přirozené a přesně trefené opravdu nahání husí kůži. Šikana není nijak zvlášt přehnaná, působí věrohodně a její postupné narůstání je očekávatelné a přijatelné, nelze se nad ním podivovat. Rozdělení snímků do jednotlivých kapitol skvěle koresponduje se snahou ukázat šíkanu v jejím přirozeném vývoji. Postupné navyšování napětí mezi jednotlivými postavami však bohužel skončilo přesně tak jak jsem očekával. A ten závěr se mi zdál příliš zbytečný a nezapadající do celkového konceptu. Jen kvůli němu nemohu tento snímek označit za sofistikovanou filmovou studii šikany, tím totiž jeho většina opravdu je.(3.8.2008)
-
Tuxedo
Mimořádně mrazivý snímek, při němž zapomenete, že se "jen" díváte na film a dokonale se vcítíte do rolí hlavních hrdinů. Režijně i herecky dokonalé, takže: MUST SEE!(2.1.2008)
-
dobytek
Připadá mi, že film má vysoký hodnocení, protože všichni přece víme, že šikanovat spolužáky je špatné, áááno? Jenže já filmu nedám automaticky 5 hvězdiček jen kvůli tomu, že se tam řeší závažný téma. Scénář je bohužel dost odfláknutej. Skoro hned na začátku je detailní záběr, jak otec šikanovanýho Joosepa doma čistí bouchačku a hned mi bylo jasný, jak to asi dopadne. Děj celou dobu ubíhá k očekávanýmu finále, žádný komplikace, žádný zvraty a v podstatě jsem jenom čekal na to, kdy přijde ta pověstná poslední kapka (a ta poslední kapka byla teda dost ujetá) a bouchačka se opět objeví na scéně. Závěrečný jatka byly docela dobrý, jenom mi přišlo komický, že Kašpar měl mít 8 nábojů a vystřelil 12× (jestli jsem dobře počítal). Zase další chyba, která jenom potvrzuje, že film byl trochu odfláknutej. Většina postav navíc byla vyloženě černo-bílá. Snad možná ta EMO-čubka s tim bordelem na xichtě vykazovala nějaký známky trochu komplikovanějšího charakteru. Pro mě zkrátka průměr. Ale za vidění to stálo.(8.1.2010)
-
choze
"MÁM JÍT DOVNITŘ NEBO VEN?" "VEN." "DÍKY." Fascinovala mě neschopnost učitelů rozeznat klasické příznaky šikany a bojovat s ní. Jako v momentě, kdy mi žák přijde do třídy bez bot a není schopen vysvětlit, proč je nemá, je vymalováno. A vyšetřovat to před celou třídou může jen totální blb. Jenže když většina učitelů přichází do třídy jen zasněně odpřednášet nebo znuděně oddrmolit to svoje... Při závěrečném masakru jsem se přistihl, že se bojím, aby hrdinům nikdo z těch hajzlů neutekl.(1.9.2009)
-
O*R*I*N
odlišnost - slabost - strach - nejistota - šikana - podřízenost - poníženost - vzepření - odplata -> tragédie... Film není na čistých 5 hvězd, ale za zvolené téma a jeho zpracování si je zaslouží.(3.1.2008)
-
Kryšpín
Sedm dní stačilo Bohovi, aby stvořil svět. Sedm dní stačí na to, aby se z obyčejných žáků stala Zkažená mládež. Syrová brutalita aneb šikana mezi žáky byla a vždy bude. Někdy to dopadne dobře (myslím tím, že se věci mezi žáky urovnají a stanou se přáteli), někdy to vyústí v katastrofu jako na škole Columbine. Závěrečné mrazivé minuty ve mně zůstanou ještě dlouho.(9.1.2011)
-
genetique
Ťažko pozerateľný a pochopiteľný film. Myšlienka a spracovanie boli pomerne jednoduché, ťažko sa chápe to, čo vo filme prebiehalo. Nadarmo budeme argumentovať na úkor konania postáv, keď raz bol film inšpirovaný skutočnosťou, divák s tým nič nenarobí, ostáva mu akurát nečinne sa pozerať, cítiť ako počas deja tuhne krv v žilách a uzmieriť sa s tým, že niečo podobné sa stáva už asi bežnou súčasťou dnešnej doby. Estónsky snímok má navyše aj veľmi dobrú technickú podporu, kamera je vždy na správnom mieste v strede diania, strih pôsobil dospelo, réžia provokatívne. Herecké výkony mladých hercov boli postačujúce na tento typ filmu, dialógy boli trošku ošúchané, ale celkový dojem je veľmi silný. 85%.(31.5.2009)
-
Le_Chuck
Vypočítavý ťah na "šokujúcu" pointu (ináč prezradenú už v prvej scéne doma), ktorý má u diery akékoľvek motivácie a servíruje dve prázdne bezbranné trosky, v stáde značkových opíc s divokým mončičákom na čele. A vata je trochu kritiky konzumu. Jedná vec je neschopnosť nájsť východisko, druhá je stočiť sa denno-denne do klbka nechať sa kopať na 100+1 spôsobov. A to je cool, silné a efektné krmivo pre highlighty našej výpovede, povedal si Ilmar Raag a prešrouboval tým cely film. Pritom najpodstatnejšia odpoveď chýba. Kedy nastal zlom? Čo sa zmenilo za 7 dní okrem počtu modrín na Josefovom tele? Ťažko mu potom veriť, ťažko veriť komukoľvek z tej bandy okolo neho (jedno či doma, alebo v škole), ťažko veriť, že niekto pri rekonštrukcii skutočných udalostí nepoužil kalkulačku miesto mozgu. Taký Van Sant do toho dal aspoň trochu toho filmového umenia a nerobil z diváka hlupáka. Obrovské sklamanie. 40%(8.7.2008)
-
Hitman_47
Zahnáno sice do extrému, ale člověk těm zmrdům fakt přeje smrt....nicméně krásný příklad toho, jak to může dopadnout, když někdo nemá vlastní názor a podvolí se většině jen, aby nebyl outsider.(24.2.2009)
-
Falko
Nikdy by som sa k tomuto filmu nedostal, keby nebol v topke na CSFD a to som rad, ze sa tam ocitol, pretoze tento film stoji za to vidiet. Najprv som dal 80%, ale potom som zvysil na 100%, pretoze nechcem tu riesit to, ako lacno posobi, ake su zle strihy, kamera a neviem co este, tak ako som sa docital v niektorych komentaroch, ale ako ma ten film zaujal a co chcel vlastne povedat. Mnohi pisu, ze tento film by mal byt povinny na skolach, ale nie som si isty, ci by pomohol, pretoze ti, co aj dnes radi sikanuju, by sikanovali svojich slabsich spoluziakov velmi radi aj nadalej, pretoze ich to bavi a neveria, ze by to mohlo dojst az do takych extremov, ako to bolo v zavere tohto filmu. Pre mna len bolo nepochopitelne, ako mohli byt aj dievcata tak chladne a nechceli toho hlavneho vodcu trosku uzemnit, jediny Kaspar mal tu odvahu, pretoze ako jediny z celej triedy si uvedomoval, ze to s tym sikanovanim prehanaju. Hned na zaciatku je scena v telocvicni ako pocas hry basketbalu mlatia Joosepa a telocvikar sa len prizeral a vobec nijak nereagoval. Ani sa necudujem, ze ho mohli mlatit kedykolvek, ked nikto nevykrocil a neuzemnil ich. Myslim si, ze kazdy z nas sa stal ci uz svedkom fyzickeho alebo psychickeho nasilia, alebo aj samotnou obetou, ja osobne som s tym skusenosti mal hlavne na strednej, ale nastastie to vobec nebolo tak extremne, ako v tomto filme a hlavne nebola to cela trieda proti mne, ale nakoniec vsetko dopadlo v pohode, zrejme aj vdaka mojej povahe alebo hlavne vdaka tomu, ze som nemal extremnych blbcov spoluziakov, ako v tomto filme. Taktiez mnohi tento film porovnavaju so svedskym ZLOM (2003) kde sa taktiez riesila sikana, ale aj tak je tam jeden obrovsky rozdiel, pretoze na rozdiel od Joosepa by ich sikanovany hrdina bez problemov zmlatil, ale mal na to ine dovody nechat sa ponizovat. V kazdom pripade je Zkazena mladez jeden z filmov, na ktory dlho nezabudnem a este 10 minut po skonceni filmu som mal blby pocit z toho, ake zverstva sa diali a stale deju kdekolvek na svete a taktiez musim pochvalit cely estonský stab, aky film sa im podaril natocit. ________ Vallo Kirs - (Kaspar) +++ Pärt Uusberg - (Joosep) +++ Lauri Pedaja - (Anders) +++ Paula Solvak - (Thea) +++ Mikk Mägi - (Paul) +++ Riina Ries - (Riina) +++ Joonas Paas - (Toomas) +++(24.8.2011)
-
TheRaven
//na konci komentu minispoiler, zvlášť pro osoby s s dobrou dedukční schopností// Trošku mi vadila domnělá přehnanost ve vymaštěnosti některých "studentů", ale co já vim, třeba jsem jen naivní idealista a dnešní studenstvo na některých školách opravdu vypadá jako místí "elita". Předvídatelnost snímku naprosto nevadila, protože i tak dokázal vyvolat záplavu emocí a otázek, zvlášť u lidí, kteří mají s něčím podobným, i když ne třeba tak výrazným, zkušenost, a je jedno na jaké straně barikády. Klass zanechává hlubokou stopu a doporučil bych ho jako povinný film pro školáky v rámci, občanské výchovy, jen aby si z toho nevzali příklad až moc doslovný, jelikož je vcelku jasné s kým nakonec budete v závěru filmu sympatizovat. Ve výsledku se pro mě Klass stal téměř nehodnotitelnou záležitostí, protože pod 4 nemohu a víc jak 5 nejde. Co tedy?.(8.11.2009)
-
Dan9K
Ano, postavy se chovají nelogicky, nepříjemně, k nikomu z nich si pravděpodobně nevytvoříte sympatie, možná s výjimkou Kaspara, ale chování všech bylo prostě nadmíru reálné. Lidé, zvlášť v pubertálním věku, jsou často hloupá, manipulativní, stádní, bezempatická, agresivní stvoření, co v těchto situacích jednají téměř výhradně pudově. Čtu tady, že není možné, aby šikanovala celá třída. Já říkám, že je to velmi možné. Často jsou organizátory jeden, dva, tři žáci. Zbytek je ze strachu a stádnosti podporuje, tiše i nahlas. Skoro horší, než ono aktivní šikanování, mi přišla reakce dívek, které jakoby s tím nesouhlasily, avšak všemu se smály a tím vlastně dávaly všemu souhlas. Zamrazilo mě, když jsem si vzpomněl, že to samé jsem víceméně dělal taky, když jsem náhodou nebyl terčem já. A se mnou všichni ostatní. Kdybych se stejnými reakcemi na šikanu nesetkal sám, filmu bych to určitě vyčetl, takhle ale nemůžu. Postava They byla rovněž zajímavým charakterem. Dívka, která při prvním náznaku toho, že její chlapec nezapadá do kolektivu a potřeboval by pomoc, se od něj nejdříve distancuje, pak ho zapře. To je také velmi typické. Nepříjemným aspektem filmu byla téměř nepřetržitá chyba v komunikaci v podstatě všech zúčastněných. Ať už ve vztahu syn X rodiče, učitelka X žáci, Kaspar X Thea, žáci X žáci...měl jsem pocit (těžko říct, jestli oprávněný), že bych to já všechno dokázal vyřešit slovy, a proto mě tenhle aspekt na filmu hrozně štval, ale i ten je prostě reálný. Šikanové děti se to bojí komukoliv říct. Samotný konec jsem očekával. Těšil jsem se na něj a Kasparovi s Joosepem jsem v něm moc fandil, jen si myslím, že to měli vyřešit jinde, ne v jídelně, například opět ve třídě a až poté, co by si šikanátoři znovu a tentokrát naposled, začali dovolovat. Že jsem vůbec nezmínil formální stránku? To jsou holt ty filmy, kde je obsah tak silný, že všechno ostatní zastíní...(10.8.2009)
-
lesumir
Šikana. Novodobý trend známý také jako dětská hra na šest. Každý se s ní setkal, ve škole, v zaměstnání nebo jen prostě na ulici, ať už s verbální či neverbální. Setkal. Je tady a už nikdy neodejde - to se nám snažil naznačit estonský režisér, který natočil film o násilí na jedné střední škole a přes noc se z toho stalo něco mega. Studenti jak z jiného světa, hlavní agresor by na českých školách byl ten, který by pravidělne dostával, arijský poskok jak by smet! ...Opravdu normální byli jenom Joosep a Kaspar. A na konci, když jeden z nich míří na vysokou černovlásku, jsem si říkal - "sejmi tu děvku, sejmi tu děvku"...(20.4.2008)
-
petaspur
Ilmar Raag věděl naprosto přesně, co chce natočit. Nezdržoval se žádným podrobným psychologickým rozborem jednotlivým postav a stvořil přímočarý snímek o šikanovaném Joosepovi a Kasparovi, kterého už nebavilo neustálé ponižování spolužáka netečně sledovat. Násilí se však stupňuje, třída dál poslušně plní rozkazy nagelovaného pitomce Anderse a já jsem se nemohl dočkat předvídatelného finále, ve kterém režisér skvěle podtrhl reálný základ snímku amatérským ovládáním zbraně obou nervózních mstitelů. Zahanbeně se musím přiznat, že jsem v jednu chvíli začal propadat panice, že některý z mistrů oboru šikanského unikne spravedlnosti a jsem moc rád za způsob, jakým snímek skončil. ++++ Pokud někdo ze zdejších uživatelů prožívá cosi podobného, tak by si měl před napodobením konečného řešení s chladnou hlavou uvědomit jiné možnosti, které by mu mohly zaručit pokračující životní funkce. Dle mých zkušeností jsou tři: 1. Odejít na jinou školu a případnou pomstu na organizátorovi ponižování si vychutnat nejlépe za studena, 2. Prokázat, že je větší "magor" než ostatní, protože pak by se báli jeho nevyzpitatelnosti (viz. šílený Kaspar mlátící kolem sebe židlí), ale tuto pověst je třeba dále udržovat občasnými pychopatickými činy, 3. Znemožnit vůdce - podle svých schopností buď fyzicky, psychicky, internetově nebo prostým zařízením vyhazovu ze školy. To vše se dá vykonat dřív, než se stane mrtvou hvězdou večerních zpráv.(25.11.2009)
-
castor
Jeden zatoulaný sešit, jedna třídní láska, jeden šikanovaný spolužák.. jeden pravdivý příběh!! Tady bylo všechno špatně, od přístupu rodičů až k učitelům (věřte nebo ne, současným pedagogům trestuhodně chybí psychologické proškolení, každý špatný krok v otázkách šikany může vést až tam, čeho jsme byli svědky).. Chybičky by se určitě našly – více propracovat postavu hlavního „vůdce“ jádra, stejně jako prokreslení přijetí norem hlavních strůjců šikany od ostatních (morálně zaslepených) spolužáků. Vlastně už jsme do pořádně rozjeté šikany vstoupili. Ale jinak velmi povedené, sugestivní drama, snažící se přizpůsobit a přiblížit dnešní mládeži, určené nejen pro všechny debílky, kteří rádi kopou do slabších!! Výjimečný evropský zástupce, který by i našim tvůrcům mohl ukázat, jakými cestami se dá i za minimální rozpočet vydat.(30.6.2008)
-
Gimp
Bylo to celé nějaké černobílé a přihlouplé s prominutím. Pořád jsem se musel ptát: proč, proč a na konci PROČ? Když to jde mnohem snáz. Stačilo by si na jednoho, dva třídní prominenty počíhat k večeru až půjdou z party a železnou tyčí jim v kukle rozlámat pár kostí. A ne kvůli tomu střílet do děcek že jo.. Zasraný emáčci(23.7.2008)
-
Aluska88
Drsné, syrové, mrazivé, šokující, hanebné, sugestivní a nezapomenutelné. Tento film mi roztrhal duši, poznamenal mysl a zlomil srdce. Dokonalá ukázka lidské destrukce, ponižování a zničení lidského jedince a jeho osobnosti. Snad nikdy jsem se při filmu necítila tak zdevastovaně a bezmocně. Ani jednou mi nebylo do smíchu, zato jsem prolila spousty slz, zběsile mi tlouklo srdce, cítila jsem úzkost a klepala jsem se chladem. Vyznění a síla spousty scén, mě často dohnaly k pláči. Někdy mi jen stékaly, jindy jsem měla pocit, že mě jejich bolest roztrhne. Při jiných scénách mě zabolel snad každý pohled, výraz či pohyb. Stupňující se děj spěje k neodvratitelnému a strhujícímu závěru. Byla jsem do něj zcela vtažena, že mne ani na chvíli nenapadlo, jaký bude konec. Fenomenální a působivý soundtrack mě při každém poslechu dokáže rozklepat a ještě více umocňuje celý zážitek. Skladba s názvem Kosmo od skladatele Paul Oja a nejvíce song Ma Ei Sure od hlavního "hrdiny" Pärta Uusberga. Pokaždé, když ho poslouchám, mrazí mě a v očích mám slzy. Vyzařuje z něj beznaděj, strach, prázdnota a konec. Se vzpomínkami na tento film a vlastními prožitky a myšlenkami, je dopad této písně nesmírný. Film, na který se někteří dívají "jinak". Něco z něj může být už dávno v nich, protože kdysi něco podobného sami prožili. Zažili ty chvíle naprosté bezmoci, kdy mají pocit, že už nemají síly se vzchopit, že už nemůžou dál. Pocity, že jsou zbyteční, podřadní a odvržení všemi. Není nikdo, kdo by je podržel, stál při nich, vytáhl zase nahoru. Jsou jen oni sami. Pomalu přestávají znát radost, jediné útočiště je samota. Pryč od všech a všeho. Žijí ve strachu a úzkosti, co bude příště. Zůstaly jen sny. Tímto se jim připomnělo, že už se to nikdy nesmí opakovat a pokud ano, bylo by to pro ně totální zničení. Vše se dá zažít v různých mírách a na každého člověka to může mít rozdílné následky. Většinou v nás však podrážení hrdosti a zašlapávání do země zanechá nevratné důsledky. Nenávidíme se za to, že se nedokážeme vzmoct, za to, jak jsme slabí, za to, co jsme a co z nás ostatní udělali a nenávidíme je. Dokážeme časem odpustit? V někom i přes to zůstane ještě lidskost a lítost. Lidé se dokáží změnit, ale to, co udělali, v nás zůstane napořád. Školy jsou džungle a lidé v nich často přestávají být lidmi. Jsem vděčná, že jsem si základku už před léty vyšla. Zažila jsem si svoje a už nedopustím, aby k tomu zase došlo. V dnešní době bych ji už nepřežila. Tehdy mě zničila. Teď by mě asi zahubila. Kolikrát měla spousta z nás, kteří si něco podobného prožili, chuť udělat totéž. Kde se nachází ta tenká čára mezi tím, co se odehrává v našich myslích, touha po pomstě, touha udělat "něco", čím bychom všem ukázali, čeho jsem díky nim schopni, a tím, že své vize uskutečníme? Jak snadno může někdo přijít o vše, co ho dělá člověkem a jak snadno ji o něj připraví ti, pro něž význam slova člověk ztrácí smysl. Lidé si dosah svého krutého a bezcitného jednání neuvědomí, dokud se neobrátí proti nim. Hlavním hrdinům nezůstalo nic. Uvnitř nich nezůstalo vůbec nic. Zbyla jen prázdná skořápka. Začali se propadat do propasti, z níž není úniku. Kolik ponížení, urážek, ran a činů dokáže člověk snést, než se začne rozpadat na kousky? Kam až musí chování druhých zajít, kdy překročí poslední únosnou mez, aby tím člověka dohnali k bezvýchodnému řešení, kdy má pocit, že je pouze jediné možné východisko? Pro ně v tu chvíli neexistovala jiná cesta ven. Jen ta jediná, jíž to lze skončit. Nezáleží na tom, co se chystají udělat, co tím způsobí a co přijde pak. Ví, že to bude konec, ale těch ostatních. Na nich samých už totiž přestalo záležet. Všechno okolo se propadlo do ticha. Vidí jen jedinou poslední možnost, jak se vzepřít. Z posledních sil zničit je dřív, než zničí sebe. Nesmí zvítězit, my to skončíme sami. Bude to náš konec, který rozhodne, ne jejich. Jediný únik z pekla je přemoci ty, kteří mu vládnou, dřív, než sami padneme. Vallo Kirs a Pärt Uusberg svým charismem, hereckou chemií, strhujícími výkony a charaktery, vytvořili obdivuhodnou dvojku. Na druhé straně stojí postava třídního "vůdce", naprostého zmrda, jíž až s děsivou opravdovostí ztvárnil Lauri Pedaja a ostatní třídní osazenstvo. Naprosto zlomovým okamžikem je otřesná scéna na pláži, při níž jsem místy nebyla schopna udržet oči u obrazovky. Poté záběr na Kaspara, ležícího na posteli, se skelným pohledem. Poslední epizoda "Promiň, babi" je totálně zdrcujícím vrcholem snímku. Až po závěrečné titulky, které Vás s písní Ma Ei Sure úplně dorazí a vezmou poslední zbytky sil, co Vám zůstaly. Při uvědomění si toho všeho, té hloubky filmu, pocitů, co se do mě naskládaly, se v závěru jakoby protrhne hráz všech těch emocí, které mě dusily a zůstane jen nekončící záplava slz. Jedny z nejsilnějších momentů v této epizodě pro mě jsou, kdy zničený Kaspar před odchodem do školy obejme svou babičku (kdybych se tak mohla přenést, obejmout ho, a držet, dlouho, jak by to jen šlo), dlouhá výměna pohledů před vstupem do školy, zastávka před vstupem do jídelny (pohled Kasparových tmavých a nepřítomných očí) a poté, když do ní oba vejdou. Nenávistný pohled Joosepa a naprosto prázdný výraz Kaspara, když stojí tváří v tvář třídnímu tyranovi. Kluci, za tento film máte můj velký obdiv. Jako herci i jako postavy. Míra vcítění se do jejich kůže je pro mě maximálně intenzivní. Dokud budou lidé, jejich bezcitnost, krutost, pocit nadřazenosti a moci, se toto nikdy nepřestane dít. A zlobou, strachem, touhou po pomstě a zbraněmi, se takto často bude odpovídat na činy, slova a otázky, na něž nikdo nečekal odpověď. Třída se mi nesmazatelně vryla do paměti, ale nevím, kdy budu mít sílu, se na ni, jako celek opět podívat. Nikdy nezapomenu, jak jsem se několik dnů po zhlédnutí cítila. Venku jsem měla jsem pocit, že se to děje všude. Při každém křiku, nadávkách či smíchu skupinek mládeže. Venku svítilo slunce, ale já měla pocit, jakoby se vše kolem mě bortilo. Slunce bylo příliš ostré a hlasy a křik lidí příliš hlasitý. Velmi těžko popsatelné. To, co tímto tvrdým příběhem z chladného a šedivého severu dokázal Ilmar Raag vytvořit, překoná ve svém významu, zpracování a hlavně dopadu kdejaký komerční trhák či tzv. "hvězdně obsazený" oscarový hit. Představitelé hlavních rolí, i většina ostatních, nejsou herci. U tváří s hvězdnými jmény vidíme často známého herce, který hraje postavu s předepsaným scénářem. Ale zde to jsou prostě studenti, jež nechal Ilmar Raag ve velké míře improvizovat. Tito neznámí a neslavní pro běžného diváka, dávají všemu obrovskou míru uvěřitelnosti. It's so fucking real! Příběh se do diváka vmáčkne, rozemílá ho a na konci nechá odhozeného a roztrhaného na cucky. A já si říkám, jak chladně a bez zájmu Ilmar něco takového dopustil, klidně nechá ty rozbité kousky, co z nás zbyly, ležet na hromádce a je mu jedno, co to s námi udělalo a jak dlouho se z toho budeme sbírat. Žádný film na mě neměl takový dopad. Pro mě je to něco jako sebezničující terapie s naprostým emocionálním rozkladem. Pár dní po tom, co jsem film viděla, na jedné norské škole devítiletý chlapec střílel na spolužáky. Naštěstí nikdo nebyl zraněn. Tento problém je v současnosti dost aktuální, jakoby nějaký šílený trend a bude narůstat. Kde se ale stala chyba? Jsou vždy tyto činy důsledky šikany? Každý člověk svým způsobem chce, aby se o něj lidé zajímali, aby si ho všimli, aby ho ocenili, měli rádi. A každý člověk k tomu využívá různých prostředků. Je toto jeden z nich? Pak začíná zřejmě chyba někde ve společnosti, v jejím vývoji, přístupu, nátlaku a ve výchově, která se tímto přestává moci ovlivnit. Tento film moc bolí, protože může otevírat staré rány. Kde jsou hranice? Ty už v dnešní době neexistují... P.S. Můj poznatek na konec: V závěrečné scéně, kdy se oba kluci zastaví před školou a Joosep položí na zem svůj batoh, tak si můžete povšimnout, že logo na něm je "Columbine", velmi symbolické... "Kardad?" / "Bojíš se?" - "Seda me ju tahame." / "To jsme přece chtěli." "Lähme." / "Tak pojďme..."(25.4.2009)
