Kurz negativního myšlení
-
Kunsten å tenke negativt
-
Kurz negatívneho myslenia
-
Art of Negative Thinking, The
Komedie / Drama
Norsko, 2006, 79 min
Režie:
Bård BreienObsah
-
Geirrovi je třiatřicet. Před dvěma lety měl autonehodu, od té doby nemůže chodit a je impotentní. Jeho žena Ingvild, ve snaze zachránit manželství v krizi, pozve na delší návštěvu skupinu tělesně postižených, které vede agilní psycholožka Tori. Dosud sebedestruktivní milovník Johnnyho Cashe a válečných filmů se vzbouří proti nevítané invazi „pozitivní“ energie a za pomoci místy až brutální upřímnosti se pokusí ovládnout situaci. Uvnitř zánovního domu v poklidné čtvrti dochází během jedné noci k zúčtování s falešnou upřímností, dusivým soucitem a zdánlivě osvědčenými metodami léčby duše. Debutující režisér smísil známou formuli skandinávského psychologického dramatu o mezilidských vztazích se sarkasticky černou komedií syrového kvazidokumentárního vzhledu. Originálnímu tvaru přidává na atraktivitě hudební doprovod pro rockové fajnšmekry (Steppenwolf, Nina Simone či zmíněný Johnny Cash). (MFF Karlovy Vary 2007) (oficiální text distributora)
Geirrovi je třiatřicet. Před dvěma lety měl autonehodu, od té doby nemůže chodit a je impotentní. Jeho žena Ingvild, ve snaze zachránit manželství v krizi, pozve na delší návštěvu skupinu tělesně postižených, které vede agilní psycholožka Tori. Dosud sebedestruktivní milovník Johnnyho Cashe a válečných filmů se vzbouří proti nevítané invazi „pozitivní“ energie a za pomoci místy až brutální upřímnosti se pokusí ovládnout situaci. Uvnitř zánovního domu v poklidné čtvrti dochází během jedné noci k zúčtování s falešnou upřímností, dusivým soucitem a zdánlivě osvědčenými metodami léčby duše. Debutující režisér smísil známou formuli skandinávského psychologického dramatu o mezilidských vztazích se sarkasticky černou komedií syrového kvazidokumentárního vzhledu. Originálnímu tvaru přidává na atraktivitě hudební doprovod pro rockové fajnšmekry (Steppenwolf, Nina Simone či zmíněný Johnny Cash). (MFF Karlovy Vary 2007) Komentáře uživatelů k filmu (322)
-
skretik
nedokážem ohodnotiť... príliš kontroverzné pocity to vo mne zanechalo...(15.10.2008)
-
BuryGol
A další pecka ze severu, a zase z Norska. Ukázka toho, jaký to maj handicapovaní lidé. Může bejt osud na vozejku fakt to nejhorší? Nebo je to celý nějak jinak? Žánr komedie na prvním místě je dost zavádějící, protože tohle je syrový drama s prvkama komedie. Každopádně s názorama skupinky handicapovanejch jsem dost souhlasil a režisér Breien to natočil výborně. Jsem rád, že mě chytla tahle severská nálada. Pár kvalitních snímků jsem už viděl a na další se chystám. A časem se dostanu i k tomu nejlepšímu-čistýmu a syrovýmu skandinávskýmu dramatu. I když Ondskan asi jen tak něco nepřekoná. Mimochodem, Marian Saastad Ottesen je kus a zasloužila by si mít tady biografii.(25.12.2009)
-
nithiel
Opravdu dokonalý černý humor v té nejčistší podobě, včetně několika chuťovek (s vidličkou), jen mě trochu mrzelo obvyklé klišé s despotickou terapeutku, ale ono to tak asi doopravdy často bývá.(1.1.2010)
-
fefee
Zvláštny filmík, taká čierna komédia ale páčilo sa ;)(6.7.2010)
-
dee-key
Tady mě vlastně ani žádný vhodný komentář nenapadá. Co dodat k filmu, kde se banda kriplů snaží povzbudit ochrnutého impotentního muže hazardujícího se svým životem, co si dává na bradavky kolíčky na prádlo??? Dílo je to parádní, což o to. Ale nějaké poselství? Kdo potřebuje poselství? Třeba tam nějaké bylo, ale hlavně že jsem se zasmál, tohle totiž předčilo všechna moje očekávání.(21.12.2010)
-
corbeau
Teda něco tak dojemného jsem už dlouho neviděl. Komedií bych tenhle film určitě nenazval, i když černého humoru je v něm požehnaně, ale oceňuji jeho pozitivně/negativní vyznění. Líbí se mi, že se nesnaží moralizovat ani citově vydírat, vyzařuje z něj lidskost a upřímnost a ani chvilku nenudí. A samozřejmě nesmím zapomenout na hudbu, vážně mi přišlo, že tenhle soundtrack mi někdo sestavil na přání...(17.1.2012)
-
kapibara
Film o uzavřené skupině lidí s různými problémy. Zaběhnutou rutinu naruší návštěva u vozíčkáře Geirra,který si své myšlení nechce nechat ochočit. Celé se to zvrtne a dopadne to jednou velkou party. Někdo v tom možná uvidí lehkou paralelu s "kukaččím hnízdem" někdo třeba něco jiného. Každopádně tento druh filmů je stále v oblibě, i když konkrétně tento ty ostatní nijak zvlášť nepřevyšuje. Severský humor i styl si však zachovává i přes značná klišé a přes jasně čitelné a odhadnutelné jednání všech chrakterů.(2.6.2008)
-
Greny
humor zkombinovaný s vážnějším tématem, co jiného dodat než - povedená kombinace(8.12.2008)
-
KrystofD
Výborný film. Abych nebyl u Kurzu negativního myšlení příliš pozitivní, tento film mezi ty nejlepší po stránce filmařské nepatří. Po jiných stránkách ano...(6.1.2009)
-
sedm.1
Absolutně netuším,jaký komentář bych měl k této podivnosti napsat.Krátká jednohubka o postižených.Tečka.Jestli to je komedie,nebo drama,též nedokážu posoudit.Možná že jsem na to málo intelekt :),možná jsem se nedokázal(jak říká jedna z postav) více vcítit do duše vozíčkáře,já prostě nevím.Celé to strašně rychle uteklo,ale já si z toho vůbec nic neodnesl.Sledovat prostě několik vozíčkářu,jak nadávaj na posranej život a nikdo je nechápe...nevím,ale ať přemýšlím jak přemýšlí,ať už by to autoři vzali z jakékoliv strany,asi by mě to stejně přišlo nuceně negativní...nebo pozitivní?(12.2.2010)
-
Kratoc
Pokud hledáte ukázku nějakého černočerného humoru, pak jeden z adeptů bude určitě také tento norský film. Poměrně nenápadný začátek filmu o partě postižených lidí pod vedení nadšené a pozitivně naladěné psychoterapeutky brzy začne nabírat obrátky a pracně udržovaná soudržnost celé skupiny se začne hroutit jako domeček z karet. Film celou dobu balancuje na hranicí mezi humorem a splínem, ale pokud jste fanoušci severského humoru a formy, pak vás to nepřekvapí. Na celém filmu mi nesedí trochu násilný happy end, ale divák by asi neunesl ještě temnější (byť pravděpodobnější) závěr. Film si rozhodně zaslouží shlédnutí …(4.3.2010)
-
Othello
Hodne tragédie, hodně černý humor, hodně komedie.(30.7.2010)
-
pasazovarevolta
Náhled do světa invalidů, bez začátku a bez konce, nabitý černočerným humorem a zvláštním sarkasmem. Nebýt nedotažených detailů (znáte vozíčkáře - jehož jediým spojením s pohybem jsou ruce - který má namísto bicepsů a tricepsů rosol?), byl by film krom zábavně bizarní podívané zajímavou sondou do světa uzavřeného nám - zdravým i relativně zdravým lidem.(3.8.2010)
-
Kroupa
Výborný film! Komedie jako víno, jen s několika tíživě emocionálně vypjatýmu momenty, které vypadaly nepatřičně, což je u filmu s takovým motivem velký úspěch. Naopak vtipů je tu víc než dost, a nejsou vlezlé. Celá ta sebranka provozuje klasickou severskou potrhlost, kterou mám tak rád (když se to s ní nepřehání), všechny postavy jsou zajímavé a komické i vážné zároveň (chybí postava, která by byla jen směšná nebo jen vážná). Téma filmu je vážné a mě nějakou chvíli trvalo, než jsem se od toho oprostil. Ve skutečnosti je to totiž mnohem zábavnější film, než by se na první pohled zdálo.(11.8.2010)
-
Bohemák
Skvělá provokace. Film, ke kterému se kvůli brutálnímu a jen zdánlivě povrchnímu humoru budu rád vracet.(2.11.2010)
-
jefff
Hodně originální snímek. Nikdy jsem si nebyl jist, jestli se mám vlastně smát nebo vyděšeně zírat. Černý humor na druhou.(7.12.2010)
-
Pafl
Možná jsem to viděl v nepatřičně pozitivní náladě, ale nějak jsem se nesrovnal s tím jak je ten film takový šroubovaný. Vykonstruovaný, tím myslím. Jednak to, a potom bych ještě něco udělal s tím závěrem: když bezvýchodnost, tak bezvýchodnost! Žádné laciné pointy! Ale jinak dobrý.(23.1.2011)
-
rybitvi
Terapie ruskou ruletou ala Lovec jelenů u mě vysloužila tomuto filmu hvěždičku navíc a tím pádem absolutní hodnocení.(10.12.2007)
-
sona123
Brilantní film vypilovaný až do konce (ostatně oni ti Seveřani konce prostě umějí), do poslední tečky a tónu. Skvěle vykreslené postavy, báječné herecké výkony, dobrá hudba, kulisy, dialogy, kamera, drama a napětí, ale i uvolňující smích a vygradovaný závěr, ten si mě prostě získal. A samozřejmě že to vůbec nebylo až tak negativní...naopak.(16.1.2010)
-
Piškotka
Není nad upřímnost, která podemlela ostrost hran a vedla k rozhození těch, kterých se bezprostředně týkala. Všichni účastníci se chovali tak, jak jim bylo přirozené. Výrazný posun od okamžiku, kdy se snažili namlouvat, že se cítí výborně, že myslí pozitivně, že jsou povzneseni nad svůj handicap. Nebáli se destrukce obývacího pokoje či experimentovat s alkoholem a hašišem a dostat se do rauše, kdy vozíčkář cítí končetiny. Lektorka mě dráždila chladným klidem a jak okázale dávala najevo, že ona drží otěže jejich bytí a osudu. Zaslouženě dostala jednu pěstí. I manželé vozíčkářů prošli zátěžovou zkouškou, vždyť mají také právo trpět a být krutí. Herecky autentické, jakoby dokumentární.(8.11.2010)
