Náměstí Spasitele

Režisérovi Krauzemu se až mučivě realisticky podařilo odvyprávět příběh ze sídliště, takový jakých znám osobně i z okolí desítky, ale nikdy jsem nebyl přítomen celistvě až takto na dřeň. Ve fantasticky zahraných hlavních rolích herci vyobrazují tři světy - typickou tchýni s nevyřešeným a ambivalentním osobním přístupem k životu, syna slabocha, který o sobě nechává rozhodovat jiné a snachu, jejíž život nepatří nikomu, ani jí samotné. Všem postavám chybí málo vůle ke změně, a když jí dosáhnou, většinou za to platí nebo nárokují nepřiměřenou cenu. Tři osudy, které se navzájem prolínají, ale jakoby byly od sebe vzdáleny nekonečně daleko. Že nedostatek peněz má vliv na rodinné vztahy je známo, ale tady hraje podstatnou roli pasivita, s jakou protagonisti řeší svoje problémy. Lenost a deprese Beaty, nerozhodnost Bartka a schizofrenost jeho matky jsou silnými mocnostmi v jejich světě a neschopnost dialogu pak vyústí v tragický konec. Polský film příjemně překvapil kulturního ducha, ale zanechal v hlavě tíživé myšlenky. (12.02.2008)

Mnohem lepši než přepjatý a herecký MŮJ NIKIFOR, ale pořád je to film, jehož sociální téma mu zajišťuje spoustu festivalových ocenění a kritických ovací, jež si svým zpracováním nezaslouží._____ Inspirovat se metodou britského sociálního filmaře Mike Leighta, tj. debatovat o postavách a jejich motivacich, snaži se je pochopit a jet podle poznámek ve scénáři, nikoliv scénáře celého, je fajn. Jenže v britských filmech výborného filmaře víme, proč postavy źijí tak, jak žijí a rozhodně se zde neportrétuje oddaná morálka, kdy postavy nehodlají se svým sociálním statutem nic dělat, jen se snaži zbaběle uniknout - sebevraždou. Postavy a jejich jednání zvlášť v závěru pozbývá motivace a logiku či racionální jednání, repetitivní hudba je vyloženě iritující a nepomůže tomu omluva "na základě skutečné události"._____ Nemůžu si pomoct, ale jakákoliv dramatizace Médey patří buď na divadlo anebo do rukou Dánů ovlivněných Dreyerem - řeč je o Trierovi, samozřejmě. A jako vylíčení nejenom člověka v krizové situaci (heh), ale i místa a určité doby NÁMĚSTÍ SPASITELE slehává úplně. Hloupý, klišé přeplnéný, pro snoby určený kýč. Obdoba českého ŠTĚSTÍ, jen herecky, hudebně a kompozičně horší... (31.01.2008)

Ještě teď uvnitř pláču... Vztahy jsou zvláštní věc... Umocněno jakýmsi začarovaným kruhem peněz a jejich nedostatku a jejich nezbytnosti, do něhož nás úlisně svádí současný životní trend v podobě splátek, úvěrů, hypoték, školních a jiných potřeb dětí, aby nezaostávaly ve výbavě za svými vrstevníky, jako by náš život redukovalo jen na to, jak na tento začarovaný kruh vyzrát a neztratit se v něm. Nebo lépe řečeno neztratit v něm sám sebe, což se evidentně stalo všem hrdinům tohoto filmu. Nejvíce pak představitelce role mladé matky, jejíž cesta je od samého začátku jen volným pádem do propasti beznaděje, jež nemá dno. Film má otevřený konec, takže je jen na divákovi určit si, kde se ono pomyslné dno nachází. V duchu si přeju, aby ho našla i hlavní hrdinka filmu a mohla se od něj odrazit a změnit své směřování v životě... aspoň trochu toho malého světélka by filmu neuškodilo. Je tam jen jeho odlesk v posledním činu jejího manžela, ale to už bych prozradila více, než by chtěl ten, co se rád nechává překvapovat. A opět nemohu nedodat, jak mě stále nepřestává udivovat, že se podobně silně zpracované příběhy nenatáčejí i u nás. (03.07.2011)

Ohromně kruté sociální drama. Ve všech ohledech. Náměstí spasitele se tematicky zřejmě nemůže zalíbit vůbec nikomu, protože destrukce hlavní hrdinky okolím je tak naturalisticky natočená, že divákovi nezbývá nic jiného než postavu litovat, obdivovat, ale jen těžko by se chtěl s ní identifikovat. Náměstí Spasitele je snímkem, který není lehké vstřebat a hlavně sledovat. Příznávám, tyto filmy ve mě nevyvolávají estetické potěšení, ale oceňuji, že se těmto tématům tvůrci nevyhýbají a nepřikrášlují je k obrazu svému. Domnívám se, že snímku se daří postihnout polskou realitu všednosti a stává se tak výpovědí nejen jedné rodiny, nýbrž i společnosti. Snímek je prostoupen společenskými událostmi a vystřízlivění hrdinů z celoživotního snu je nanejvýš hořké, stejně jako vyrovnávání se s minulostí. Ačkoliv postava Barteka během snímku prodělává řadu rychlých proměn o jejichž logice a reálnosti by se dalo velmi pochybovat, daří se zejména díky výbornému výkonu Arkadiusze Janiczeka přetvořit postavu Barteka-otce v Barteka-monstrum. Jeho podmračený, nečitelný výraz, neprojevování jakýchkoliv emocí, řídká mluva a strojové replikace cizích názorů je ztělesním totálního záporného hrdiny, ke kterému divák pociťuje odpor a to je dobře, protože tento snímek chce v divákovi vyvolávat emoce a donutit se zamyslet nad tím, co se vlastně na plátně odehrává... (18.01.2008)

Depresivní, reálný a kvalitní film. To jsou slova, která si myslím Náměstí Spasitele věrně vystihují. Snad každému bylo při sledování líto Beaty i jejího "finálního řešení", asi každý chtěl pŕi hádce Beaty a její tchyně vrazit té staré rašpli jednu pořádnou do obličeje a o Bartekovi radši ani nemluvit. Zase na druhou stranu nikdo není ani dobrý ani zlý a motivace jednotlivých postav se dají logicky vysvětlit. Život přináší různé situace a problémy a je jen na nátuře lidí, jak se s jednotlivými strastmi porvou... V případě Náměstí to porvání příliš šťastné nebylo. Vyjma ne zcela zvládnutého konce (souhlas s uživatelem s okouzlujícím jménem "Pisoarec"), kdy jednání postav nedává úplný a naprostý smysl (ale zas na druhou stranu, co dává v životě smysl?) věrohodně zachycený příběh jedné rodinné tragédie. O to věrohodnější, že se teoreticky mohl přihodit komukoliv z nás. V porovnání s filmem s podobnou atmosférou - 4 MĚSÍCE, 3 TÝDNY A 2 DNY však Náměstí pokulhává a přes všechnu syrovost a naturalismus mu cosi chybí k dokonalosti. Možná místy příliš prostříhaný děj (i když i to se mi líbilo-do té doby, než to začalo být chaotické příliš), či příliš neprůbojná Beata... Těžko říct... Ale i tak slušných 70%. (12.02.2008)