Režie:
Dimitrij PlichtaScénář:
Jiří BlažekKamera:
Jiří KolínHudba:
Štěpán KoníčekHrají:
Zdeněk Kutil, Oldřich Velen, Jarmila Smejkalová, Dagmar Pazderová, Jan Maršálek, Martin Masner, Josef Karlík, Jaroslava Tichá, Kamil Veselý, Ota Sklenčka, Pavla Maršálková, Stanislav Ebens (více)Obsahy(1)
Na konci války byl obviněn z krádeže sovětský voják a devítiletý chlapec omyl vysvětlí a tím vojákovi zachrání život... (oficiální text distributora)
Recenze (14)
Film, který mi utkvěl v paměti díky nenuceným dětským rolím a výbornou atmosférou. ()
Ač se nádech rodinného filmu v závěru dere napovrch nezastavitelným tempem, což se trochu odráží na scénáři a film, můžeme říci i celý obraz končící války, je rozdělen na část dospělou a dětskou, atmosféra je velmi dobrá a scény, v nichž se oba tyto světy střetávají, jsou skvělé. Stejně tak vyobrazení charakterů a celkového vnímání zúčastněných k nastalé, zpočátku skvěle gradující situaci. V rámci svého žánru nadprůměrný, po tvůrčí stránce klasicky poctivý československý počin, ze kterého si vezmou své dospělí i jejich potomci. ()
Ono je teď žánr rodinný, protože je ve filmu rodina? Rodinný film to není ani náhodou, je to krásné celkem poetické válečné drama, které se může směle postavit vedle Kachyňových filmů. ()
Pro mne naprosto neznámý režisér zachytil momenty z 2. světové války očima dítěte jiným způsobem, než specialista na tohle téma Karel Kachyňa. Atmosféra na pozadí pražského povstání z konce války roku 1945 proniká i do rodinky prožívající většinu času v bezpečně zařízeném sklepě. Staví do konfliktu nejen příchozí německé a ruské "hosty", ale i každodenní život (včetně hlídání dětí či radovánek těchto dětí) v protipólu k samotnému válečnému konfliktu. Ten nenápadný film, vznikající ještě ke všemu mimo Barrandovu (Krátký film Praha / Filmové laboratoře Gottwaldov), nakonec v sobě toho hodně má: skvěle vybudovanou atmosféru, přirozené herecký výkony včetně dětských protagonistů, působivou reflexi války i skrze samotné záběry na zničené město popři drátěných plotů, i krásně zrežírované odlehčené momenty (jako třeba rodinná oslava osvobození ve víru hudby, zpěvu a úsměvné frašky). Pokazit nejlepší dojem už pak může pouze trochu odbytý konec s naivní pointou ohledně záchrany života vojáka jenom prostřednictvím toho, že dítě za plotem ukáže osudový náhrdelník... Do tvorby tehdejší "nové vlny" bych Perlový náhrdelník asi moc nezařazoval, nicméně jde opět o zcela osobitý československý film 60. let, který jede ve svém stylu, což je jen dobře. Spojení rodinného a válečného žánru vnímam jako velice netradiční a zajímavě zvolené. Stejně jako málo zvučné obsazení, z něhož třeba Oldřicha Velena nebo Otu Sklenčku sice znám, ale ze zcela odlišných typů filmů či rolí. (80%) 52 rokov filmu za 52 týždňov / Československá filmová výzva ()
Rodinný film? Si někdo dělá srandu... Totální psycho... ()
Žánr "rodinný" bych klidně ponechala. V jádru kvalitní film s velice zajímavou "Liškovskou" hudbou, ovšem od válečného filmu očekávám trochu něco víc, než jen hrůzy (z) války (při veškeré úctě ke všem zúčastněným / postiženým), plus jednoduchou zápletku s trochu prapodivnými okolnostmi vyústění (!! pozor - spoiler!! v rodině se ztratí náhrdelník, a automaticky obviní ruského vojáka, který t. č. u té rodiny pobýval, bez nějakého podrobnějšího vyšetřování ho seberou a vláčí rovnou na popraviště, malý chlapec onen náhrdelník najde, a přiběhne s ním skoro na poslední chvíli, a aniž by si ho kdo vůbec prohlédl, vojáka hned osvobodí - konec spoileru). Možná to taky bude tím, že jsem od filmu měla větší nároky, a že obecně válečné filmy (až na pár vyjímek) moc nemusím. Ovšem velmi mě potěšil mladý Josef Karlík (zde dokonce tmavovlasý), kterého (coby herce) znám jen jako staršího. Také některé záběry na zpustošené město a jímavý příběh několika rodin, snažících se přežít hrůzy války, vzalo za srdce. A velmi dojalo přátelství zmíněného ruského vojáka s těmi rodinami, zejména dětmi, kteréžto se obzvláště obdivuhodně (na svůj věk) praly s nepřízní osudu. ()
Film bol tvorený pod názvom Chlapec a vojak a názorne nám ukazuje postoj deti k vojne. Oni majú svoje detstvo aj keď ťažko povedať, že bezstarostné. Vojna prebieha už piatym rokom a tak 9 ročný Sáša a dievčatko od susedov Marienka sa len veľmi ťažko môžu pamätať na mierové roky. Aj život vo vojne je pre nich hrou, tešia sa na osloboditeľov a pre nich sú to sovietski vojaci. Ale stretávajú sa aj s agresiou Nemcov, ktorých náhodne pustia do domu. Vzniká bezprostredné priateľstvo medzi Sášom a sovietskym vojakom Vaňou, ktorému potom zachráni život. ()
Pasáže, kdy je válka viděná očima dětí jako dobrodružství, a scény v sklepním úkrytu, kdy dospělí pod vlivem stresu ztrácejí svou veřejnosti nastavenou běžnou tvář, jsou skvěle natočeny. Kazí to slabá zápletka a dost odbyté zakončení. ()
Nevinný svět dětí versus bojácný svět dospělých. 1) Rozhodně nikoli rodinný film pěkně buduje atmosféru a působí velmi uvěřitelně. 2) Pryč je nadšení padesátých let a schematické černobílé zobrazování skutečnosti. Film samozřejmě nepřekračuje dobové ideologické limity, i když hrdinské zobrazení odboje zde zcela chybí. Dokonce tu snad nevystupují ani žádní komunisté. 3) Poslední čtvrthodinka však vybočuje z vyznění snímku...jakoby zasáhli censoři a nějakých deset minut prostě vyškrtli. ()
Myslel sem, že už sem viděl všechny filmy z " šededátek " a ejhle... Zvláštní námět... 😶 Polodokumentární režie... ()
Krutý a syrový film z konce války, kdybych tohle doma pustil rodině, asi by se hodně divili. ()
To nešlo shlédnout ani rychloposuvem. Totální ztráta času. Stálé volání: „Pane Bože. Pro Krista Pána.“ Komunisti se opět vyznamenali. „Pro Boha, pane Peterka, vy máte pistoli, dělejte něco.“ Věrohodnost nula. Němečtí vojáci s kulometem uctivě zaklepou a děti je pouští do baráku. „Jak to že ste je sem pustili?!“ komicky se čílí tatík. Důvěryhodnost naprostá nula. Baba s dvěma kožichy vykládá karty. Strejda kouzelník. Děti koukají na střílející vojáky ze sklepa jak na televizi. „Zastřelili ruského vojáka, zastřelili ruského vojáka.“ bé bé. Hodnověrnost NULA. ()
Zpočátku neuvěřitelná krávovina, ve které jen řvou malí smradi a dost dlouho to trvá, než se „děj“ rozjede. Samotný příběh obsáhne tak necelých deset minut filmu. A to ještě zkazili jeho pointu. Nebo snad nechtěli divákovi namluvit, že nadřízený, který vedl Váňu, na tu dálku poznal ukradenou věc, pokud tedy vůbec tušil, jak vypadala. Nudil jsem se a pořádně. ()
Scenáristický obojživelník. První polovina filmu je výborná, se skvělou noční scénou. Kdyby příběh dále rozvíjel situaci: dva frickové nahoře a co s nimi - možností by se našlo několik - a film osvobozením skončil, šlo by o nadprůměrní snímek. Žel, příběh pokračuje už příliš konvenční, a pro mě ne moc zdařilou resp. zbytečnou zápletkou s náhrdelníkem, a končí víc než rozpačitě. V rámci žánru za 3,5. ()