Cesta do lesa
To the Woods
Režie:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Tomáš Vorel st.Hrají:
Anna Kameníková, Tomáš Vorel ml., Tomáš Hanák, Barbora Nimcová-Schlesinger, Eva Holubová, Bolek Polívka, Jiří Schmitzer, Marie Štípková, Vojtěch Vovesný (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Honza Marák (Tomáš Hanák) dávno rezignoval na kariéru „ajťáka“ a koupil chalupu na konci malé vesnice, kde se zabydlel se svoji ženou Markétou (Bára Schlesinger), dcerou Anynou (Anna Linhartová) a synem Sayenem (Vojta Vovesný). Honza pracuje v lese jako pomocný dělník, spravuje cesty, oplocenky, těží dřevo, pomáhá lesákům. Markéta se živí masážemi a alternativním léčením pacientů, kteří za ní dojíždí na chalupu. K tomu používá různé psychotropní rostliny a houby, což vede ke konfliktu se starousedlíky a poté s protidrogovou policií. Dcera Anyna navštěvuje přespolní ZDŠ, kde však stále propadá, protože se toulá po lesích a místo z učebnic se učí z přírody. Mezi starousedlíky patří zemědělná rodina Papošova. Ludva Papoš (Bolek Polívka) má svůj statek a polnosti, celý rok se stará o úrodu nebo chodí střílet divočáky nebo chlastá v hospodě. Jeho žena Vlasta (Eva Holubová) pracuje jako lesní dělnice. S dalšími ženami z vesnice sází stromky, žne buřeň, pálí dřevo, sbírá šišky. Jejich syn Ludva jr. (Tomáš Vorel jr.) na statku s rodiči nebydlí a s otcem sedlačit odmítá. Vystudoval vysokou lesnickou, takže pracuje jako adjunkt v revíru Josefa Cvrka (Jiří Schmitzer) a bydlí na hájence uprostřed lesa, sám se svým psem. Po práci chodí střílet škodnou, když tu se jedné noci potká s divoženkou Anynou, vegetariánkou... (Česká televize)
(více)Recenze (297)
Nejlepší díl trilogie. A Anna Kameníková je tady geniální. ()
Český Lev 1 nominace: Herec VR - Jiří Schmitzer ()
Nevěřil jsem, že jde dvakrát vstoupit do téže řeky. A ono to fakt nejde! Ale tahleta řeka je hooodně podobná té předešlé a koupání v ní je taky svým způsobem roztomiloušká zábaviška. :-) Vesnice je tady zidealizována i odidealizována současně, a to se vyplatí! A mimochodem, mladej Vorel spolu se starym Šmicrem, ti tendle film hooodně (todle slovo se mi líbí) tahali směrem vzhůru. Až ke hvězdám. Čtyřem. ()
Ekologická agitka asi jako Na samotě u lesa (když už tak teda ten new age), vysmažené pouze středně, oproti "jedničce" o něco méně naivistické a více otevřené k tomu, aby postavy nesly následky svých nonkonformních postojů. Jinak docela příjemně lyrická chvála myslivosti a života v lese zabydlená figurami, které už nejsou tolik karikaturní jako v Cestě z města. Takže ubylo i "sklepáckého" insitního humoru a přibylo divných či vážných dialogů - ale těžko popřít, že jakmile se na scéně objeví fundamentalistický názor, Vorel ho přebije ironickým kontrem. Nakonec teda sláva myslivcům, kteří žerou houby. Vesnická idyla žije a mě to pořád baví. Jen na tom posedu, Tomáši, pěkně zůstaň a dál střílej kance. Nám vystresovaným intelektuálům z města se agresivními urbanistickými fraškami nezavděčíš. Tuhle masáž konopím a muchomůrkami ale beru. ()
,,NEJDŘÍV BYLO PEKLO. A PAK NASTAL RÁJ...“ /// …jasně, taky miluju houbičky a vím, že do lesa bych měl chodit pěšky. Taková to je přírodu milující agitka, oslavující houbový léčebný seance, zelenost lesa, lovy se zbraní (takže úchylný myslivce) a varovně vztyčuje ukazováček (né prostředníček!), když říká, že i v lese je každej svýho štěstí strůjcem. Neprudí to, dost věcí působí sympaticky, a to nejsem vrah (básnicky - myslivec), ani se nepřivazuju ke stromům či snad dokonce radarům. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na ,,hnojárnu“ chodím z přesvědčení. 2.) Město bych za žádnou ,,díru“ (vesnici vole…) nevyměnil, ale přesto je mám rád. (Ty vesnice. S lesem.) /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Toužím být energeticky nezávislým na systému, pěstovat si přírodní dobroty a v lůnu přírody si užívat čerstvého vzduchu. Jenže svoboda v dnešní době něco stojí a také mí potomci by mne patrně ukamenovali, kdyby se večer místo pohádek museli kochat pohledem do plápolajícího ohně, takže zatím si o tom nechám jenom zdát. V takovou chvíli je třeba zhlédnout manuál k přírodnímu životu a já jsem při něm zjistil, že ke mně tak nějak patří kompromisní život v malém městečku. Internet tu je, příroda je na dohled a zahrádka nějaký ten vitamín také dodá. Takže "Jedna dvě, klíště jde, klíště si jde pro tebe" a já to budu nadále sledovat v HD rozlišení. ()
Nevadilo mi to. Asi i o kus lepší než monotónní Cesta z města. Zabil to až brutálně nepřesvědčivý happy end, který odhalil, že Vorel rád točí scény, ale má problém s tím z nich skládat filmy. ()
Já mám pro Vorla prostě slabost, ať už je doopravdy blázen, nebo to jenom fikaně předstírá. A z tohoto výchozího postoje jsem mu ochotna prominout takřka cokoliv, ALE: 1. Je mi líto, že ačkoliv "bojuje za správnou věc" (rozuměj tak nějak se v některých věcech nalézám), tak se ve filmu pořád vyskytují věci, u kterých je mi trapně, že se na ně musím dívat. 2. Je mi líto, jak správně postřehla moje sestra, že zakládá humor některých scén jen na tom, že někdo řekne sprosté slovo. Pak nechá pauzu na smích. A pak to slovo někdo řekne znova. No jako bezduché děcko. Co se mi zase ale vážně moc líbilo, že se rozhodl dát na pozadí bouři. ()
Zmiešané pocity. Strieľanie zvierat je údajne vyrobené 3D animáciou, takže to sa ešte dá, ale s upadajúcou Anninou prirodzenou odhodlanosťou pre ochranu lesa a pre vegetariánstvo, bol film menej veselší. Ona bola taká podarená v prvej polovici filmu, škoda, že tam bol ten poľovník. Bola mi sympatická celá jej rodina. Ich odpor k mestu som cítil celou dušou. Atmosféra podlesnej dedinky bola príjemná, upokojujúci pocit z lesného prostredia ma hrial ešte dlho po dopozeraní. ()
The fuck did I just watch ? °_-° ()
Cesta z města se po dvanácti letech překlopila do Cesty do lesa a (ne)stálo to za to. Novodobá story Romea a Julie nepřináší nic nového, snad jen herecké příležitosti pro kamarádskou partičku. Rádoby výmluvné záběry na les postrádají osobitost, nekonzistence s prvním dílem je nejpalčivější při srovnání Hanákových etudek, které ve dvojce nemají žádnou pointu. Polívka a Holubová opakují po sté už mnohokrát viděné, Schmitzerova linka měla možná na víc, ale opět nedosáhla žádné pointy a tentokrát i ta Bára byla dost o ničem. Anna Linhartová měla svou hvězdnou chvilku, ale nestálo jí to ani za to pokračovat v Cestě domů... ()
Zidealizovaná, no triezva. Jednoduchá, ale nie naivná. Obrazovo pekná a predsa viditeľne človekom dotvorená. Taká je cesta lesom dnes. Očistná sila stromov a zelene totiž - rovnako ako kedysi - umožní ľahšie dosiahnuť pochopenie zdanlivo nezmieriteľných strán, potvrdiť limity dnešnej (ne)slobody, nebáť sa muchotrávky červenej a trpko sa pousmiať nad ironicko-výstižným zhodením idealistických právd zelených vyznavačov prírodného odtrhnutia sa od ruchu anonymno škodlivého veľkomesta. Dobrý film nemusí byť vždy nutne ktovieako prekomplikovaný a niekoľkoplánový. Cítiť poučenú silu rebélie, vysmievajúcej sa v minulosti všetkému na prvý pohľad negatívnemu, dnes čiastočne chápanému. Po všetkých tohtoročných v kine videných depresívnych sebaanalýzach a násilnostiach, snažiacich sa ma presvedčiť, že toto je svet dnes a takto ho mám prežívať, pretože všetko je v prdeli a každý je len osamelo frustrovane depresívny tupý šukací stroj bez schopnosti citového zblíženia, je toto pre mňa film roka. A zďaleka nie len pre toto. Jednoducho, s čistou radosťou som si užil hodnotovo mi blízky film. ()
Od stále trochu rozporuplné Cesty z města (kterou mám ale čím dál raději) je tohle velký skok vzhůru. Cesta do lesa má opět podivný (ne)příběh jako její předchůdkyně a tytéž bizarní postavy hrané úmyslně přehrávajícími (ne)herci, ovšem co se týče atmosféry a poetické nálady, je to mnohem méně agresivní a mnohem příjemnější konejšivý film, který přes všechny ty bizarnosti dokonale a uvěřitelně vypovídá o životě na vesnici a v přírodě, o běžných starostech běžných lidí, o jejich hodnotách... Vorel nemoralizuje, ale zároveň nám ukazuje, jak to všechno zná a vidí on a jak si představuje, že by to mělo fungovat, aby bylo na světě krásně. Z herců musím kromě všech těch osvědčených es vyzdvihnout hlavně perfektní ústřední dvojici. ()
Ježíši (nebo spíše Svatý Huberte), to je tak krásně naivní, až bych k tomu přilípl žánrovou nálepku fantasy. Ale že je ta Anička Linhartová krásná : ) ()
Typická "vorlovština" plná nesympatických postav a dialogů tahající za uši. Příběh nulový a nebýt povedené kamery a malebných záběrů, tak není vlastně ani na co koukat. Své fanoušky si ale film jistě najde. Jen se mi zdá, že jim má Vorel s každým filmem čím dál méně. ()
Hlášek ubylo, přibylo vážnějších témat. Závěr je tentokráte dojemnější. Film krásně vykresluje život v lese. Hodně do pozadí ustoupila postava Honzy. Řekl bych že se zde pracuje s nějakými 7 úplně rovnocennými postavami. Celkově je Cesta do lesa o dost jiný film než Cesta z města. 60% ()
Na týhle cestě jsem se cítil o něco líp, než na agresivním proticivilizačním tripu z města. I přesto, že je ten film přesně o ničem a všechny náznaky příběhu jsou dost děravý / zbrklý. Každopádně jako sonda do života lesní komunity, v níž je každá postavička tak trochu hardcore, funguje film dobře. Neglorifikuje, nezesměšňuje, nepoměřuje. Vztahy a názory všech jsou přesně tak vřelý / amorální / umělý / milosrdný / naivní, jak to zrovna jejich aktéři vnímají a potřebujou, na základě čehož se rovněž mění a kolidujou. Je to až s podivem, jelikož u Vorla jsem byl zvyklej na třeskutý (byť výstižný) karikatury charakterů. Tady jim podobnej přístup pomáhá k sympatický přesvědčivosti. A lesy máme rádi! ()
Vorel st. obecně neumí tvořit klasické filmy, jen zkratkovité povídky, které ale umí ozvláštnit tak, jako v případě Cesta z města, což se tady udělat nepodařilo... ()
Další Vorlovina. Chápu co chtěl autor říci a ztotožňuji se s jeho myšlenkou. Má pravdu v tom, že vše nasvědčuje tomu, že se města postupně spojí v jedno jediné obrovské osídlení... Stačí se podívat na okrajové části velkých měst. Kde byly dříve vesnice, jsou dnes městské části, ty obce dnes připomínají již jen původní názvy... Ale nějak už to na mně jako v Cestě z města nefungovalo. Tohle je prostě volné pokračování a i když se děj spíše přesunul k rodině Bolka Polívky (resp. jeho synovi) než k Hanákovým nějak mně už to nebralo. Vorel jr hraje skvěle, a zase nám tu sprejuje a inhaluje aceton :-), tentokrát však coby lesní adjunkt při označování stromů napadených kůrovcem. Markéta nám už taky zestárla a mírně odula a její zvedání hlasu spíše iritovalo, babí umřela už v minulém dílu, Hanák rezignoval na město a dělá lesáka... Skvělej jak herecky tak postavou byl Jirka Schmitzer. Ta snaha ukázat že město je psycho a kántry je to pravé je tu moc násilná. Jak říkám, myšlenku jsem pochopil, ale kromě na nohou stjícího Vorla jr a vlastně i sedláka Polívky jsem hrdinům moc nevěřil. Samozřejmě kamera nádherná, záběry na panoramata s kopcemi v pozadí, červánky... Krásné, do toho všeho se filmem broudá všelijaká zvěř, ale já se moc nebavil. Sprostá slova ve filmu (např. navzájem se posílající do prdele Polívka - Holubová) bylo jak z Kameňáku a do poetického filmu tohoto typu mi moc nesedlo, i když pojednává o bodrých venkovanech a květnatá řeč se jaksi očekává... Pokud bude třetí pokračování - cesta k rybníku o rybářích, tak už na to asi nekouknu... Za mne to jsou tři nasušené lysohlávky. * * * ()
Tomáš Vorel pozřel několik houbiček a výsledkem je Cesta do lesa. Po filmu jsem si připadal jak zdrogovaný. Vadilo vám ekologické poselství v Avatarovi? Až uvidíte Vorlův počin, tak se Cameronovi ještě rádi omluvíte. Krom toho hlavní hrdinka, co vypadala jako Merida z nedávné pixarovky, mě štvala po celou dobu. ()