Sesterstvo putovních kalhot 2

Je to plynulé pokračování jedničky, ale o level výš. Holky jsou starší, ale jen o trochu, a i jejich starosti už jsou o trošku zajímavější. Nejvíc se mi líbila Carmen, která se dostala k divadlu. Dost to připomíná Sex ve městě. Závěr dává naději, že třetí díl už natočen nebude, což by bylo víc než rozumné. (21.08.2011)

Mánie druhých dílů slavnějších filmů, kdy se točí přímo na video s no-name herci a štábem, pokračuje. Podle knih Ann Brasharesové zde máme nový prázdninový příběh čtveřice dívek, jimž překvapivě padnou všem dokonale jedny rifle. Jedna z nich jede do Hollywoodu na herecký kurs, druhá se vydává hledat babičku, další prožívá první lásku, a ta poslední letí do Řecka na pohřeb dědečka, ale seznámí se s krásným mladým Řekem. A zde, v nádheře ostrova Santorini, se holky zase všechny sejdou, aby zjistily, že nějaké kalhoty - a dokonce ani hezcí kluci - nejsou potřeba, hlavně když jim vydrží dívčí přátelství. Podobně nasládle, jak zní příběh, vyznívá i samotný film. Což nemusí být na škodu pro ty, kteří podobné typy filmů mají rádi. Santorini je skutečně efektní kulisou se svými bíle natřenými domky s modrými dveřmi a výhledy na tmavě modré moře, je léto a kamarádství dívek nečeří žádné větší dramatické či psychologické problémy, jež by je krutě prověřilo. Zkrátka prázdninový příběh pro holky, který neurazí, může potěšit a žádné větší ambice si ani neklade. Disk načíná protipirát, trailer na Blu-Ray, a z bonusů se dozvíme, jak si všichni natáčení užili (bodejť by ne). Přesvědčí nás o tom dokument o natáčení na Santorini (4:25), a dokonce i vystřižené scény s úvodem režisérky (8:30) či nepovedené scény (4:05) - všechny bonusy mají CZ titulky. (04.01.2020)

Být čtrnácti, patnáctiletá žába, tak si tohle sesterstvo kočičí pracky, emmm, putovních kalhot docela užívám. Špatné to rozhodně nebylo, ale tak trošku jiná dimenze, sféra. Ale jo, zajímavé rozšiřování obzorů, jen se to těžce hodnotí. P.S. Uau, při Dionýsovi, Blake "Laře Croft" Lively to děsně seklo a Řecko, Santorini, Egejské moře a sněhobílá architektura v kombinaci s modrou bylo skvostné. (21.02.2009)

Nemůžu si pomoct, ale mám pro tyhle sympatický holky a jejich příběhy jakousi nepřekonatelnou slabost. Slabost a pochopení pro všechno, co prožívají, co cítí, co vyjadřují, jak jednají, čím procházejí... Neznám původní předlohu, ovšem autorka se očividně dobře vyznala ve vnitřních stavech dospívající duše a jejích typických i netypických pocitech, kterými je člověk v konfrontaci s různými situacemi zaplaven. Film zručně servíruje jednu přívětivou scénku za druhou, z níž postupně skládá celkovou atraktivní mozaiku směřující ke zdárnému konci společného příběhu, a i když místy lehce sklouzne k poněkud okaté sentimentalitě a situační narafičenosti, dá se mu to s klidným svědomím romanticky oblažené duše odpustit. Poslední scéna filmu, v níž holky zahučely do vody, se spontánním výbuchem smíchu Americy Ferrery, který zaručeně neměla ve scénáři, prozrazovala, jak si samy museli natáčení srdečně užít. (16.02.2010)

Není to špatné, ale mezery ve druhém dějství jsou značné. Příběh se nám stírá. Skoro bych řekl, že "závěr" byl odfláknutý. Čekal bych, že tam bude nějaký závěr příběhu, ale nebylo tam nic. Hlavně jsem očekával, jak dopadne příběh Carmen a nic. Namísto toho holky jeli spolu do Řecka a dali se zas dohromady. Věřím, že knížka může být v tomto případě skutečně lepší. (25.07.2012)