Nezvaný host

Hlavní hrdina je vyhořelý stárnoucí muž, který od smrti své ženy vlastně jen přežívá a post univerzitního profesora ekonomie mu umožňuje předstírat pracovní vytíženost, aby před ostatními zakryl svoji prázdnotu, zatrpklost a osamělost. Náhodné setkání s dvojicí imigrantů mu umožní upnout se k něčemu novému a v pomoci zatčenému muži, kterému hrozí deportace do vlasti, nachází nový smysl své existence. Potíž je ale v tom, že to je takové uměle naaranžované, zkrátka mě to nevtáhlo do příběhu a nevybudilo to ve mně - autory bezpochyby očekávané - emoce. Neprožíval jsem dramata těch hrdinů a nesoucítil s nimi tak, jak by se dalo očekávat. Ten film totiž ukazuje jenom jednu stránku věci a to ještě citově manipulativními prostředky. Není to film analyzující a opravdu provokující. Ona ta záležitost s početnou armádou ilegálních přistěhovalců je pochopitelně mnohem složitější. Celá Amerika vyrostla na práci bezprávných přistěhovalců, kdy obvykle až druhá generace mohla těžit z výhod systému a stát se právoplatnou součástí společnosti. Pro systém je pochopitelně výhodné, že v něm existuje skupina těch, co bez odmlouvání berou podřadnou práci a nechávají si vyplácet minimální mzdu. Tomu je uzpůsobená i represivní složka, která nemá za cíl zlikvidovat nelegální přistěhovalectví, ale udržovat ho v nějakých rozumných mezích. Tady by se našlo pro kritiku spoustu prostoru. Na druhou stranu, co si budem namlouvat, myšlenka, že kdokoliv má právo vstoupit do cizí země, pracovat tam a žít, je pochopitelně naivní a nepřijatelná. Tohle by žádný sociální a ekonomický systém neunesl. Ta imigrační policie a příslušné úřady pochopitelně dělají špinavou práci na politickou a potažmo i veřejnou objednávku. V tomhle je film neupřímný, protože jen na základě toho, že jste slušný, se azyl, resp. trvalý pobyt, udělovat nedá... Celkový dojem: 45 %. Trochu mi vadilo i pomalé tempo a sucharský zjev hlavního hrdiny. (14.10.2011)

rapavý dlháň jenkins, ktorého osud sú vedľajšie úlohy, dostal šancu na hlavnú (a vážnu) postavu v druhom celovečeráku herca/režiséra, ktorý debutoval príjemnou nezávislou pohoďáckou tragikomédiou "station agent", v ktorej dal priestor na hlavnú úlohu ďalšiemu kráľovi vedľajších postáv - tentoraz "midgetovi" dinklageovi. jenkins uhral hlavnú postavu dôstojne, dokonca bol odmenený aj nomináciou na oscara a mccarthy zasa ustál povesť režiséra síce nenápadných, no príjemných, stráviteľných a slušných nezávislých tragikomédií, tentoraz už aj s trošku vážnejšou a aktuálnou témou prisťahovalectva prítomnou v pozadí hlavnéhp príbehu starnúceho unudeného profesora, ktorému jeseň života osviežilo (a novú iskru do života dalo) trio nelegálnych imigrantov. sympatický film, po ktorom máte chuť obkročiť nejaký bubon a odovzdať sa rytmu života - nikdy nie je neskoro! (07.04.2014)

První půlka je výborná. Má rychlé tempo, příjemný humor a zvedne náladu o dobré dva stupně nahoru, jenže přechod k vážnému "oscarovému" fláku bolí docela dost. Skoro jako kdyby vás někdo nechal vylézt na petřínskou rozhlednu a pak vás skopnul ze schodů. Asi byste se zvládli oklepat, ale ten příjemný pocit při stoupání vám to docela zkazí. 7/10 (12.04.2009)

Mezikulturnímu střetu postaršího, sebou samým unaveného, amerického profesora s energickým Syřanem a jeho senegalskou přítelkyní se film věnuje příjemnou a nenásilnou formou a to skrze hudbu. Konkrétně přes africký bubny. Nese se to v příjemném bubnovacím rytmu, než se do toho vloží imigrační. Film si pak stejně ale najde zase trochu jinou cestičku, než byste možná čekali. Prolínání kultur je tam taky hezky naznačené hudbou, když profesor furt bubnuje a Syřanka zas miluje Fantoma opery. Jen škoda, že to bylo dost smutné. (05.05.2009)

Musím aj takto skoro ráno napísať komentár, aby som si to neskôr s tými štyrmi hviezdičkami nerozmyslel. Nepozvaný hosť je totiž veľmi zvláštny film. Má neskutočnú atmosféru, zaujímavý príbeh plynie dobrým tempom a znie k tomu dobrá hudba. Všetko je fajn až do chvíle, než zatknú Tareka. Potom film uviazne v jednostrannej snahe dojímať diváka nespravodlivým osudom nelegálnych imigrantov a profesorovo správanie sa stáva čoraz iracionálnejším (i keď som mu ani tú afinitu k bubnovaniu príliš neveril). Po nejakom čase oživí upadajúci príbeh Tarekova matka Mouna, ktorej postava mi pripadla z celého filmu najplastickejšia a najživotnejšia. Režisér premeškal vynikajúcu príležitosť ukončiť príbeh obrazom blednúcej americkej zástavy. Ten krátky apendix tam už vôbec nemusel byť. Zaujímavý, nevšedný film, pri ktorom je vhodné príliš nerozmýšľať, iba sa dívať a nechať sa unášať príbehom. Môj názor na imigrantov však neovplyvnil ani o piaď. (19.07.2011)