Cesta
-
Road, The
-
Cesta
Drama / Dobrodružný / Thriller
USA, 2009, 107 min
Režie:
John HillcoatHudba:
Nick Cave, Warren EllisObsah
-
Před přibližně deseti lety byl svět zničen. Nikdo neví, co se vlastně stalo. Možná šlo o jaderný útok, možná o vesmírnou událost. Miliony lidí zemřely, ať už přímo v důsledku katastrofy, nebo vyhladověním či zoufalstvím z pomalé smrti lidí kolem poté, co se zastavily dodávky energií. Muž (Viggo Mortensen) a Chlapec (Kodi Smit-McPhee) jsou na cestě za nadějí, kterou očekávají na jihu, na pobřeží. Veškerý svůj skromný, leč nesmírně vzácný majetek si vezou v nákupním košíku, vybaveném zpětným zrcátkem, aby viděli, zda je někdo nesleduje. Jediným zdrojem radosti jsou pro ně občasné nálezy jídla či pití. Na své pouti se setkávají s množstvím zoufalých přeživších, ať už jde o loupeživé gangy, kanibaly či zloděje. V průběhu filmu také sledujeme retrospektivní náhledy do Mužovy šťastnější minulosti a jeho života s Ženou (Charlize Theron).
Cesta je dobrodružný a hororový příběh. Je to road movie, stejně jako příběh o lásce mezi otcem a synem. Jde o napínavé vyprávění o největších lidských ctnostech i hříších. (oficiální text distributora)
Před přibližně deseti lety byl svět zničen. Nikdo neví, co se vlastně stalo. Možná šlo o jaderný útok, možná o vesmírnou událost. Miliony lidí zemřely, ať už přímo v důsledku katastrofy, nebo vyhladověním či zoufalstvím z pomalé smrti lidí kolem poté, co se zastavily dodávky energií.
Muž (Viggo Mortensen) a Chlapec (Kodi Smit-McPhee) jsou na cestě za nadějí, kterou očekávají na jihu, na pobřeží. Veškerý svůj skromný, leč nesmírně vzácný majetek si vezou v nákupním košíku, vybaveném zpětným zrcátkem, aby viděli, zda je někdo nesleduje. Jediným zdrojem radosti jsou pro ně občasné nálezy jídla či pití. Na své pouti se setkávají s množstvím zoufalých přeživších, ať už jde o loupeživé gangy, kanibaly či zloděje.
V průběhu filmu také sledujeme retrospektivní náhledy do Mužovy šťastnější minulosti a jeho života s Ženou (Charlize Theron). Komentáře uživatelů k filmu (1 111)
-
nunka
Lyricko-epicko-existencionalistický príbeh, ktorý pútavo rozpáva, neindukuje depresívne postapokalyptické stavy, hľadá, nachádza, bojuje a všetko cez sugestívny vizuál a presvedčivé dialógy. The Road zanechal nezmazatelné dojmy, silné emócie a tak trochu prepiple tie naše "svetské" hodnoty.(8.2.2010)
-
ChewieDC
Nejdepresivnější film všech dob. O to smutnější je, že lidstvo přesně takové je a přesně takové bude.(12.3.2010)
-
Jhershaw
S Cestou jsem asi udělal hned dvě chyby. Moc jsem se těšil, protože ukázka mě dost nalákala. A přečetl jsem si knihu, čtvrtrok před filmem, pak jsem se od ní nedokázal odprostit. Předloha je samozřejmě bohatší, lyričnost a psaná forma se přenést nedají, z druhé strany mi ale nepřišlo, že by film nabízel něco navíc. Jen velmi dobrou ilustraci. 70 %(4.2.2010)
-
Silas
Výborné. Film, který jsem doufal, že bude natočen, ale nevěřil, že se podaří, jelikož předloha se od ostatních 'postapo' liší především v jazykové originalitě, pak až v popisu prostředí, děje, postav. Bohužel kniha není dokonalá, tudíž ani film, který se jí věrně drží, takový být nemůže.(13.1.2010)
-
Arbiter
Buď lidi jíš nebo jsi dobrák od kosti (meh). Cesta zůstala někde v půli.. cesty. Na jednu stranu špinavá vize lidský zrůdnosti v postapokaliptický budoucnosti s krásně umírajícím vizuálem a několika dech beroucími scénami, na straně druhý vyplněná šroubovanejma rozhovorama o smrti, hroznou beznadějí s plechovkou Coca Coly a ve společnosti otravně ukňouranýho chlapečka-humanisty, kterýho by Darwin zašlapal do země. Času na to, stát se netečnou zrůdou, měl až dost. Vždyť v tom byl od narození, proboha. Táta by mu měl vysvětlovat, ať neokusuje sousedy, ne naopak. Země umírá, všude prší, stromy vybuchují v ohni a nebo padají na lidi, který honěj lidi, obilí zlátne ale jíst není co (až na lidi), zvířata pomřela, protože .. (hmm?) Bůh šel asi na Uranus sekat trávu a nic z toho nedává moc smysl. Hlavně že ale žije ta naděje, o tom žádná.(1.7.2011)
-
cheyene
Lepší, než jsem čekal, ačkoliv částečně souhlasím s jinými uživateli, že tato látka mohla být ještě mnohem více sugestivněji ztvárněna a to takovým stylem, že by divák při naběhnutí závěrečných titulků ztuhle seděl s otevřenou pusou, mrazením v zádech a po celou dobu by si přehrával v hlavě uplynulé scény. Nestalo se tak. Přesto však je příběh zajímavý, odvíjí se svým relativně klidným tempem a ukazuje hrůzný svět po blíže nespecifikované katastrofě. Otec se svým synem putuje tímto rozlehlým mrtvým krajem ve ztrácející se naději na lepší zítřek. Přesto se však nevzdávají a bojují se všemi nástrahami, které se po cestě vyskytují. Otec učí svého chlapce přežít, což se mu bude hodit, až jednou bude muset zůstat osamocen. Ačkoliv snímek není nijak zvlášť napínavý, má své kouzlo v post apokalyptickém světě prosyceném depresivní a nehostinnou atmosférou, která je místy odlehčena sluncem prozářenými flashbacky. Konec mi přišel docela emotivní (a teď nemyslím poslední dialog) a povedenou tečkou za tímto dramatem, jež je doprovázeno dokonale padnoucí melodií. Snad to takhle jednou nedopadne.(17.7.2011)
-
FateKEEPER
Začnu slovy adresovanými předloze - málokterá kniha mě totiž k sobě připoutala tak mocně, jako právě Cesta od McCarthyho. Třetinu jsem přečetl v noci ve vlaku cestou z Prahy, zbytek druhý den ráno. Kolektiv mých nejoblíbenějších literárních děl dostal nového společníka a stalo se i to, s čím jsem nikdy dříve nepočítal - Cesta bezpečně předběhla i mou další milovanou postapokalyptiku, Den trifidů. Poutavá je zejména naprostá bezvýchodnost světa, který tu McCarthy představuje - všudypřítomná zima; bez ustání padající popílek; spálená města a mrtvoly v různých fázích rozkladu; slunce kdesi za mlhavým oparem; absence jakéhokoliv života; krutý nedostatek jídla; poslední živořící jedinci, ze zoufalství propadající i kanibalismu a lovu lidí.. a když už nic, je titulní dvojka bičována aspoň pořádným lijákem. Nicotu a zmar umocňuje absence jmen a skutečností. Neznáme jméno otce, neznáme jméno syna, neznáme jméno nikoho jiného. Když už se v jednom případě ke jménu dostaneme, ukáže se, že bylo smyšlené. Názvy nemají města ani řeky, název nemá země, kde se příběh odehrává. Vyslovený název nemá otcova nemoc, ačkoliv od začátku v nesnesitelných bolestech vykašlává krev. Název ani podobu nemá dokonce ani katastrofa, která uvrhla svět do pekla. V cestě se zkrátka na konkrétno nehraje. Jedinou jistotou je otcovská láska. Otec žije pro syna a syn díky otcovi. Jejich žití nemá žádný smysl, svět utekl do hajzlu a s každým dnem je situace horší. Není cíl, není viditelná naděje, není kam jít a proč tam jít. Cílem cesty tak zůstává sama cesta, nezlomná vůle jít, i když k tomu není důvod. Jít, dokud je tu ten druhý, dělit se o mizivé radosti a sdílet zdrcující nátlak hnusu. Cesta si vytvoří naději i ve světě, kde je doufat zakázáno, nebo spíš není jasné, v co by se doufat mohlo. Otec, jdoucí navzdory vlastnímu žalu ze ztráty ženy, která názor na cestu nesdílela a syn, který se možná na cestě naučí dost, aby byl silný a přežil i poté, kdy tu otec již nebude. Dokud jdou, žijí. Dokud žijí, třeba se něčeho dožijí. Něčeho beze jména. Jakýkoliv cíl je lepší, než žádný. Otevřené emoce v knize téměř chybí, ale o to víc je těch skrytých. McCarthyho poněkud strohý, věcný styl neustále nutí představovat si sebe sama v dané situaci, která je i přes svou nekonkrétnost živá a velmi výhružná; zimu pocítíte, popílek budete nenávidět. Reálie představovaného světa se zažerou hluboko do mozku, znásilní všechny představy a veselí z hraní Falloutu, sledování Mad Maxe a nechají pocity balancovat na hraně pudu sebezáchovy. Svět Cesty je děsivý možná i proto, jak blízko se případné realitě nachází. Zobrazuje nahotu civilizace ve vší parádě a vedle fantastické atmosféry obsahuje řádku poschovávaných myšlenek. O pádu důvěry v druhé. O smyslu žití, který je zde hrubě sedřený až na kost. O rodičovské odpovědnosti. O znovunastolení vlády pudové podstaty a ztrátě duchovních hodnot. O víře. Je otázkou, zda nás pak budou zajímat názvy, údaje z kalendáře, detaily světového dění a zda opravdu budeme tak slabí/silní, jak se teď cítíme. Vlastně není. Jedinou otázkou pak bude, jak dlouhá ta naše cesta bude... McCarthy do krátké knihy nacpal velice atmosférickou depresivní ždímačku, která koketuje s mnoha myšlenkami, chvílemi balancuje na hranici filozofična s vlastní, poněkud morbidní poetikou a jako celek nabízí zážitek s omračující silou. Alespoň mně se ho tedy dostalo. A teď k filmu: Jediným zádrhelem byla vlastně jen znalost předlohy, film se jí drží věrně a k žádnému překvapení tudíž nedojde. Pohyblivá ilustrace. Naštěstí je nádherná a skvěle ohudebněná, taky dobře obsazená a "svoje" momentky z knihy jsem si zhruba takhle nějak představoval. Spokojenost. Slabší hodnocení a hanlivé komentáře chápu, i když jednu výtku bych k nim měl - Cesta není čistě postapokalyptickým filmem, jak je tu často zmiňováno, má daleký přesah do roviny otcovského dramatu a ve svém celku řekne o tom nejpodstatnějším více, než sofistikované legendy příslušného žánru. Možná je to o vnímání a ochotě takové věci v Hillcoatově filmu hledat.. ale já už to mám prostě nastavené takhle. Mimochodem, nečíst knihu, zůstal bych pravděpodobně u čtyř hvězdiček. Jisté detaily a skutečnosti bych tam totiž bez ní pravděpodobně neviděl, takže ta pětka náleží spíše literárně-filmovému kombu, než filmu samotnému... no a co!(2.3.2010)
-
Botič
Říká se člověk člověku vlkem a v tomhle případě to platí dvojnásob. Minimalistická sonda do života dvou cizinců bez domova, kteří hledají nejenom cestu na jih, ale i jeden k druhému nedopadla úplně nejhůř. Vlastně dopadla nad očekávání výtečně. Snaha užívat si malé věci utopené v provazcích deště, jež smývá krev na cestě. Oba pronásledování stínem minulosti stejně tak jako přízrakem budoucnosti. Všechno je lží, jen smrt je skutečnou. John Hillcoat namíchal atmosféru z níž je cítit, že i kyslík musí být řidší. Předkládá obrazy, které divák znalí předlohy poznává, ale ve filmové řeči nemají až takový tah na bránu, jaký má ona literární předloha, což může být ve výsledku na škodu. Nicméně je to podívaná intimní a podobně depresivní jako předloha, což se v tomhle případě velice cení. Navíc má Hillcoat jedno eso v rukávu a tím je dokonale padnoucí hudba Nicka Cavea.(5.3.2010)
-
Ruut
Hmmm škoda. Chtělo by to Nicka Cavea.(22.4.2010)
-
Sobis87
Hillcoatovo Proposition mě velmi potěšilo, tenhle špinavý anti-western měl zatraceně hutnou atmosféru, byl vizuálně opojný a osudový příběh z pera Nick Cavea, který postrádal kladné postavy, dokázal diváka strhnout od první minuty. Se svým dalším filmem – Cestou – to měl Hillcoat o poznání složitější, zaprvé se jedná o adaptaci oceňované knihy, která je prý nefilmovatelná, zadruhé se tentokrát už nemohl opřít o silný příběh, neboť Cesta je příběhově velmi plytká, obsahuje minimum dialogů a celkově se jedná spíše o lyrické dílo. ____ Nebudu dále napínat, Hillcoatovi se jeho další film povedl, atmosféra filmu je úžasná, vizuál řádně špinavý a „apokalypticky opojný“ a musím přiznat, že něco tak krutého a depresivního jsem už dlouho neviděl. Cena lidského života zde prakticky nemá cenu, veškeré sociální návyky zahynuly spolu s faunou a flórou a i těch málo dobrých lidí je nuceno opustit cestu dobra v zájmu vlastního přežití. Cesta je velmi pomalým filmem, který především vykresluje přežívání v postapokalyptickém světe, na diváka přenáší zoufalství, s jehož tíhou ústřední dvojice každým dnem bojuje a musím přiznat, že emocionální dopad tohoto lyrického dramatu byl aspoň v mém případě obrovský. ____ Jelikož je tento film o putování otce a syna a tyto dvě postavy po celou dobu filmu neslezou z plátna, Cesta vedle vykreslení světa „poté“ stojí především na výkonech jejich představitelů. Viggo Mortensen od Východních příslibů značně vychrtl a ten hlad jsem mu beze všeho věřil, stejně tak i vypjaté sekvence, kdy jeho postava oscilovala mezi zoufalstvím a odhodláním pokračovat v té jejich „cestě někam“. Opravdovým překvapením je ale Kodi Smit-McPhee v roli jeho syna, který navzdory svému věku předvedl překvapivě vyzrálý výkon a pokud z filmového byznysu nevyšumí jako H. J. Lament, myslím, že se máme v budoucnu na co těšít. Cesta je audiovizuálně i herecky precizní podívanou, která dokáže emocionálně umučit a donutit k zamyšlení, ale vzhledem ke své lyričnosti a velmi pomalému tempu určitě nesedne každému. Někdo má rád blockbusterovou apokalypsu podle Emmericha, já ale vždy radši šáhnu po Hillcoatově (potažmo McCarthyho, neboť je film prý velmi doslovnou adaptací) přemýšlivější vizi…ale kdoví, třeba i ten Emmerich jednou také natočí dobrý film.(19.3.2010)
-
Rudovous
Tak to se povedlo, celou dobu si rikam : Ta muzika, to by mohl byt Cave. A je to Cave. Tak to se povedlo, ale co se nepovedlo je, ze jsem udelal uplne ty same chyby jako kolega Jhershaw. Je to slusny film, podle hodne slusne knihy, ale ten Kejvacek to mohl trosku vice rozject.(21.4.2010)
-
Shakers
Strach, samota, hlad ... beznádej. Jeden s tých filmom, ktorý vás dostane svojou atmosférou. Viggo Mortensen to zahral perfektne, taktiež film na oko vyzerá pekne post-apokalyptický. Hudba celý čas filmu dodáva tu správnu dávku dramatičnosti a scenár je tiež celkom slušný, len mi vadí zopár nevysvetlených vecí. Režisérovi sa aj celkom dobre podarilo vytvoriť napätie, hlavne pri scénach, kde sa vyskytujú "ľudský kanibali", tie scény sú miestami fakt skoro až hororové. Skrátka drsný film po všetkých stránkach a fakt by som nechcel zažiť niečo také. 80% - 4*(12.12.2011)
-
teutates
Pomalé, atmosferické, taktiež v celku pútavé dielo... neviem, čo sa stalo, pretože som nepostrehol, že by to tuna bolo nejak obzvlášť vysvetlené... len som sa dozvedel, že dedo to cítil už dlhšiu dobu a že sa to muselo stať... nerieši sa tu všeobecný dopad, žiaden širší záber to nema, avšak to by mi ani tak nevadilo... konkretné ma to nechytilo, nie že by som sa nudil, to nie... ale po snímku vo mne nič nezostalo, čo by tak nejak doznievalo a dodalu téme hlbší zmysel, ktorý by zaujal 6-7/10(12.1.2010)
-
Chlupis
Vzhledem k tomu, jak moc jsem opovrhoval už samotným rozhodnutím McCarthyho dílo zadaptovat, se mi výsledný počin zaryl pod kůži až překvapivě. Hillcoat zfilmoval nezfilmovatelnou knihu vlastně téměř dokonale a jeho práci lze vytknout maximálně tak trochu nedotažený a hlavně nepasující závěr. Jinak je ale devět bodů z deseti jasných. Pokud si máte při nějakém filmu uvědomit, že máloco je důležitější než vyhřátá postel, pak je to Cesta.(25.1.2010)
-
Dragoni
Postapokalyptický film dle stejnojmeného románu od Cormaca McCarthyho The Road za kterou obdržel prestižní Pulitzerovu cenu, vypráví příběh bezejmeného otce s jeho synem o jejich společné cestě, zničenou krajinou a městy plných nástrah, kde každodením chlebem je strach i hladovění a boj o holý život je již běžnou rutinou. Film bez větší akce, který těží z výborného prostředí, dialogů mezi otcem a synem, atmosférou a nutí diváka zamyslet se nad základními prioritami lidských hodnot a zhýčkanosti z moderní doby. Cesta snímek, který předčil mé očekávání a vyplnil přesně to co jsem čekal od The Book of Eli a to doslova. Perfektně ztvárněná krajina, nenásilně vykreslená postapokalyptická atmosféra a výborné herecké podání, vše dokresleno příjemnou hudbou od Nick Cave a Warren Ellise. 90 %(8.6.2010)
-
Cappuccino
Komentár môže obsahovať čiastočné spoilery: V prvom rade musím pochváliť nádherne spracovanú, vizuálnu stránku filmu, ktorá len pridáva na status beznádeje. Skutočná pastva pre oči! __ V post-apo sa tak trocha vyžívam a práve z toho dôvodu je pre mňa Cesta miernym sklamaním. Nieže by bola núdza o kvalitné herecké výkony, prípadne dosiahnutie už vyššie spomínaného statusu beznádeje.. ale. Ten sakramentsky predvídateľný scenár vám bije do očí ako trojmetrové osvetlenie nočnej ulice! Na svete žije nespočetne málo obyvateľstva, no kamkoľvek sa ústredná dvojka pohne, (otec, syn) neustále a neustále im hrozí nebezpečie od cudzincov. Miestami Hillcoat tak strašne naťahuje scény, že musel aj trpezlivý človek (len v oblasti filmov) ako ja, gúľať očami. Ďalej si nedokážem vysvetliť nelogické chovanie matky - veď práve ona mala bojovať zo všetkých síl (minimálne) kvôli synovi. Nejaký ten materinský pud, nie? __ No a zas aby tej kritik nebolo priveľa - na jedno zhliadnutie film určite stojí. Keď už vážne nič, tak aspoň hezká podívaná vďaka atmosfére, Mortensenovi a neskutočne uveriteľnému podaniu Roberta Duvalla.(10.9.2010)
-
bassator
Atmosférická pecka s poutavým dějem, napětím které by se dalo krájet a koncem který zvedal srdeční tep na dvojnásobné otáčky... - 85%(25.5.2012)
-
fauxthum
Adaptace románu Cormaca McCarthyho je poměrně zdařilá. Film se drží předlohy dost přesně, ale ne otrocky bez využití možností jiného média. Závěr sice vyznívá o něcopozitivněji, nebo spíše jiskra naděje pro chlapce je ve filmu doslovnější (kniha končí tak, že chlapec se musí rozhodnout, jestli člověku na pláži věří nebo ne a nakonec s ním odchází), ale atmosféra je tady stejně naléhavá a temná - v tomto Hillcoat rozhodně nijak neslevil, aby to širšímu diváckému publiku ulehčil, což je ostatně dobře, jinak by z toho vzniknul nemastný-neslaný odvar - a postavy jsou "vykreslené" s podobnou strohostí (místo introspektivní duševní drobnokresby jen popis mikrosituací a jednoduché dialogy). O příčině konfliktu, který způsobil apokalypsu ani o širším kontextu života postav se nedozvíme téměř nic, pouze několik flashbacků nám odhaluje vztah k matce (k manželce) a "začátek konce" viděný z perspektivy rodiny hlavních hrdinů, kteří jsou nuceni opustit vlastní svět, který přestává být světem živých - ať už fyzicky (vydají se na cestu na jih skrze státy) nebo metafyzicky (smrt).(9.7.2010)
-
oje
Hodně sychravý postapokaliptický snímek, který svou pesimitou náladu nikomu nezvedne. Chvílemi plyne velmi velmi pomalu, pak zas pořádně pohne žlučí. Je na divákovi, zda si dokáže vychutnat sentiment nebo se nechá procházkou trampů nudit. Očekávám tak dělbu publika na dvě části. Oněch citů je ve filmu vecpáno hodně a koho nerozkymácí živoření v současnosti, toho si podají flashbacky, kterých nebylo víc než akorát. Být putování dokořeněno ještě více napětím, hodnotil bych naplno, protože jinak Road dostál očekávání velmi dobře. Podobným snímkem o světě v bídném stavu je Kniha přežití. Alternativa: Book of Eli, Downstream.(20.2.2010)
-
Webb
Komorní postapokalyptický příběh, který se pod rukama Hillcoata naštěstí nerozpadl a vybudoval tu jak kvalitní atmosféru, tak základnu pro charaktery otce a syna, kterému rozhodně nelze závidět podmínky ve kterých musel vyrůstat. Na snímku nejde přehlédnout vynikajicí práci s obrazem, který je ponořený do studených a základních barev pro navození ještě většího pocitu zoufalství. Celý snímek je prošpikován vzpomínky vracejicí se do minulosti, abychom vzápětí viděli tu nehezkou a beznadějnou přítomnost. Jednou to totiž zažijeme na vlastní kůži a budeme to porovnávat sami. [6,5/10](9.2.2010)
