U mě dobrý

Závěrečná půhodinka je na naše poměry vážně dobrá. Ale co mělo znamenat to před tím? Pokud šlo o snahu vyjádřit venkovskou nudu a nicnedění, povedlo se vskutku dokonale - málem jsem usnul. U mě to tedy dobrý není, jelikož dobrý školskou terminologií znamená za tři. A na trojku to chce trochu víc než pár dobrých fórků nastrkaných do poslední půlhodinky. Jedině, že by tvůrci počítali s tím, že divák první hodinu prospí a tudíž si z ní nebude nic pamatovat. To potom jo - u mě dobrý...:-) (28.01.2009)

Zdá se mi, že už to nelze znovu opakovat, ale Hřebejk zřejmě svůj problém nevidí a stále se o to pokouší. Klesající kvalita a úspěšnost jeho filmů je podle mne důsledkem stálého opakování typu filmu,v němž absentuje silný příběh, přičemž děj by měly táhnout a utáhnout rozdrobené epizodky a bonmoty, mnohdy navíc s pointami předznamenanými dlouho dopředu. To, co funguje u Pelíšků (protože to hrálo na strunu, která v nás jen jen drnčela; a také proto že to ještě nebylo popáté totéž), v U mě dobý u mě nefunguje. (01.01.2009)

Hřebejk mi po nepříliš zajímavém Medvídkovi spravil chuť touto povedenou letní komedií kříženou s podrázáckým filmem. Ze začátku nás režisér seznamuje s partičkou zajímavých postaviček ve které si nejvíce zapamatujete vysloužilého kouzelníka s tváří Bolka Polívky, hostinského s hypiesáckou vizáží Jiřího Schmitzera a úšlápnutého Miroslava Vladyku, který občas melouchaří jako kominík pro štěstí na svatbách. Ze začátku film plyne pomalu a postupně nám ukazuje stereotypní život lidí na začátku 90. let. V druhé půlce však film změní směr a ve chvíli kdy parta chystá plán na podvodníky, kteří obrali jednoho z nich začíná ta pravá zábava. Na filmu je sice vidět, že Hřebejk nejspíše nevěděl jaký film chce natočit ale i tak je to zábava, která se sice pomalu rozjíždí ale poté už se nezastaví. (27.11.2008)

Hustopekelné porevoluční roky, vesnický naivka, skořápky (které se dnes vesele mastí za bílého dne i na Westminster Bridge, ve velmi podobné sestavě;)) dokonalý světák, který nenechá bezpráví jen tak, a pak už "jen" dobře protřepaný koktejl všemožných figurek, které sehrají v této typicky české verzi Podrazu svoji úlohu. U mě to bylo dobrý, protože kromě slušně zamotaného děje jsem se mohl zasmát u dobře vypointovaných gagů (které nutno říct neměly nic společného s příběhem). Bez Bolka Polívky by nicméně tenhle film nemohl existovat. To ale těžko může být chyba, naopak je to ocenění pro hlavní postavu. Jediný problém je, že to celé mohlo bez problémů vzniknout v televizi a mít to třeba hodinu deset. Ale jelikož jsem to viděl až po letech v televizi, tedy relativně zadarmo, a ne za nehorázné vlezné do kina, není důvod k nějaké zásadní nespokojenosti. Sympatických 70%. (13.08.2014)

Film, kterému v první polovině citelně chybí nosná dějová linka a který je ozvláštněn až jakousi nerudovskou expozicí plnou figurek a charakterů (zde svou volbou) z okraje společnosti, je především tuzemskou variací na všechny ty Podrazy a Dannyho parťáky (tedy heist movie). A protože je českým filmem, jejich velký podvod je podvodem ušmudlaným, pitoreskním, místy švejkovským, podvodem malých rozměrů, ale přesto mu nechybí grácie a lehkost, kterou mu dodává především postava Bolka Polívky. Žánrový rastr komedie se realizuje primárně skvěle zvládnutou situační komikou a mnohé gagy se skutečně mimořádně dobře povedly (šamponová pěna, jeseter...). Příznačná je také Hřebejkova výrazně nostalgická retro stylizace, tentokráte do porevolučních let, a jím reflektovaná Praha vypadá přesně jako dnešní Ukrajina či jiná postsovětská republika, rozhodně symbolická geograficko-historická paralela. Škoda té žánrové schizofrenie, první polovina snímku měla být možná potlačena na úkor žánrově čistého ,,podrazového" filmu. Těžko říci, proč se tak nestalo. Jan Hřebejk se možná bál, a proto vsadil na osvědčenou formu oddechové retrokomedie, kterou on u nás umí asi nejlépe. A povedla se mu. U mě tedy rozhodně dobrý... (06.06.2008)