Pohádka o mokrosuchém štěstí

"A vohlídni se taky ve světě po nevěstě !! A ne, aby sis přived kdejakou mantlu pantlu nebo bůhvíjakou hudrmanici !! Koukej si najít někde takovou pěknou Boženu, jakou si vzal ten kníže Oldřich !! Vona stejně musela bejt vodníkova dcéra, když se tak ráda šplouchala ve vodě.." ;) (28.09.2015)

Hrozně konverzační a dlouhé, děti by to asi moc nebavilo. Toník je neschopa, samo mu přijde do cesty děvče, samo se mu nabídne, ostatní ho pak pro něj celou dobu hledají... on sám nemá žádnou zásluhu ani ničím nevyniká. Pohádka prakticky nemá žádný děj a vrhá na vodníky špatné světlo: "Tatanášek" Menšík ztrestá paní, u které Andulka sloužila (k poskytnutí informací je mu dobrá, ale pak jí nechá tryskat vodu do obličeje, zlomyslně se jí vysmívá, a ještě jí chystá promočit stěny i strop, třebaže se k němu chovala zdvořile), "Kabrnáč" Pešek zase ukradne hrnčířskýmu poctivě získanou žabku, a ještě že mu to prý patří... Toník slíbí Jemelkovi, že mu přivede Stázinku, ale místo toho s ní skotačí na parketu, nechá se opečovávat a zulíbat a teprve potom si dost trapně vzpomene, že ji vlastně nechce a že má jít za jiným. No kde to jsme? K dovršení všeho děda Kabrnáč ke konci místo ptaní se po Andulce dočista přijde o rozum, s bůhvíjakým úmyslem hraje s hrnčířskym dvě hodiny karty, pořád prohrává, když už nemá peníze, promění Toníka v žábu a zase prohraje (wtf?). A vezme mu rok života a Andulce o rok prodlouží trápení. Proč??? (30.01.2018)

Bylo to dobrý než ten mladej vodnickej Janek (Oldřich Vízner) odešel do Prahy za až moc mladou Andulou (Libuše Šafránková). Znázornění potoka a jeho okolí, kde vodník žil bylo takové ateliérově pitoreskní. A když tam seděl starej vodník (Martin Růžek), vypadalo to jak z obrazů Josefa Lady. Jenže jak se to přesunulo do Prahy, tak se z toho stala uřvaná hospodská pohádka. [1217. hodnocení, 38. komentář, 72%] (10.04.2020)

Klasická televizní pohádka, která mě potěšila a trochu i rozesmála. Mám moc ráda Libušku Šafránkovou, i když v této roli mi připadala dost nevýrazná. Vodník Toníček v podání Oldřicha Víznera byl roztomilý, Ladislav Pešek nepřekonatelný. Pěkná byla i kouzelná žabička. Zvláště oceňuji závěrečnou myšlenku - když dva lidé ve vztahu prodělají trápení nebo odloučení, je to nejlepší tmel pro jejich vztah do budoucnosti. Po nedělním obědě příjemné pokoukání. Škoda, že se takové pohádky dnes už netočí. (28.03.2010)

Pohádka podle Drdovy předlohy je tak uvzdychaná vodnickým fňukáním, až to nudí. Přitom herecké obsazení je 100%, ale krom chvilkových slovních hříček Tatanáška (V. Menšík) zaujmou pouze tanečky, písničky a jarmarečné prostředí. Výprava je sice na studiovou pohádku výborná, ale scénáristka Anna Jurásková měla nechat vodníky víc jednat než jen fňukat. (01.04.2010)