Britská komedie o lásce, sexu a potřebě dlouhých procházek se odehrává jednoho odpoledne v Hampstead Heath a sledujeme v ní sedm párů. Sex a láska. Někdo ji hledá, někdo potřebuje, někdo odmítá a někdo za ni platí, ale bez ohledu na to, zda je podstaty citové, fyzické, podprahové nebo sexuální, pravdou je, že to, co nás jako lidské bytosti spojuje, je snaha mít kontakt s ostatními.
Ale jaká jsou pravidla? Jak doopravdy víme, že jsme milováni? Jak se rozhodujeme, kdo je ten pravý pro celý život? Ať už sledujeme rozhádané manžele v rozvodu, dvojici gayů či starý pár, spjatý dávnou láskou, film nás konfrontuje s naší domýšlivostí ... (zobrazit celý text)
Ze začátku velmi vtipný ke konci spíše romanticko - nudnější snímek. Celou dobu se nehneme s londýnskýho parku a dostaneme šanci poslouchat dialogy a sledovat chování velmi rozdílných partnerských dvojic, ano je to z roku 2006, tak nechybí ani partnerská dvojice homosexuálů, nutno však říci, že jejich povídání a následné vyustění situace perfektně zapadlo k ostatním heterákům. Nejvíce romanticky na mě působil nejstarší pár v tom parku. No a nejzábavnější byla černoška z obejdou, který jí balil, Jak na něj ta černoška vyjela " Fajn tak mě ošukej, chci opíchat" a on na ní "Tak ty moje řeči zabrali? " černoška jen stroze odpověděla "Ne, kdyby si držel hubu, řekla bych ti to dřív." Pak se ten moula slíknul a ona jen "Ty si ubohej" a odešla tak to bylo vymalováno. Stejně co, kolik toho mezi sebou vzájemě prokecáme a proflirtujeme. Kdyby to mělo jít všechno na papír, tak zlikvidujeme všechno dřevo na naší planetě do hodiny a na papíře bude jen 1%. Ještě jedna věc mě zaujala, jak si v tom parku ty lidi v klidu leží na dece. Zkuste si takto lehnout v pražským parku a ze spoda na té dece budete mít pět psích hoven, čtyří kočíčí, tři koňské, dvě lidské a jedno žirafí a v zádech injekční stříkačku.
Středeční dopoledne až odpoledne v londýnském Hampstead Heath parku kde se řěší samota, seznamování, rozchody, naděje, lásky, sex, rodiny... Prostě partnerské vztahy v každém věku a napříč sociálními vrstvami. Jednoduše řečeno taková artová verze Lásky nebeské. Sympaticky se tvářící snímek se zajímavým nápadem a několika známým tvářemi v některých rolích. Takový projekt logicky stojí vždy především na hercích a scénáři. A tady film nenalézá žádnou oporu. Jednotlivé scény jsou buď dobré, ale nedotažené či ve většině případu prostě rovnou nudné. Opravdové minimum z nich dokáže zaujmout. Režisér Ed Blum si měl uvědomit, že méně je někdy více a trošku ubrat na počtu příběhů, jelikož v takovém množství rychle otupí. Herecky to je také spíše bída. Na jedné straně tu jsou některé přirozeně odehrané postavy, pak je tu většina ve stylu "jsem sice před kamerou, povídám, ale sakra, když už bude ten oběd?" a některé jsou až parodií na herectví. Kupříkladu výkon Sophie Okonedo je vskutku něco slovy nepopsatelného. Pokud vás zaujala v Hotelu Rwanda, za který byla nominována na Oscara, tak po tomto filmu ji už raději nebudete chtít na plátně nikdy vidět. Což vlastně platí o celém filmu.
Nenápadne plynulo, sviežo a milo ubiehajúci film. Dvojice v parku, ktorých čiastočné osudy si film berie na mušku, sú vybrané veľmi pestro a herci v nich mi veľmi zapasovali. Staršie, či mladšie manželské dvojice, úchylovia, gayovia, šťastní, smutní, stroskotanci a jedna Francúzka. Kde-tu na seba nevedomky natrafia, ale film línie neprepája. Ostáva len pri tom jednoduchom zobrazení dvojíc, ktorých osudy alebo denný príbeh je niekedy buď len mierne dramaticky tragický, ale väčšinou vtipne, väčšinou dialógovo zavŕšený. 80%.
Jestli chceš najít cestu k mužovu srdci, tak přes košili kuchyňským nožem! Příjemná britská oddechovka plná groteskních řečí i situací se skvěle sarkastickou Catherine Tate, krásně zmatenou Ginou McKee a brilantně obrýleným Ewanem McGregorem. Ovšem mnohem radši bych byla, kdyby film tolik nesklouzával k tomu vyznačovat se sentimentalitou a raději se vydal prozkoumávat ještě hloub (bezedné) vody britského humoru.
Příjemný hravý film mapující jeden den několika dvojic v londýnském parku. Některé linie jsou zajímavé, jiné méně. Celkově z filmu čiší radost a příjemná nálada občas okořeněná dojemnou chvilkou.
Na to, abych film ocenil jako "průřez jedním dnem v londýnském parku", mi to přišlo moc vykalkulované. Chyběla mi tam bezprostřednost a jednoduchost dialogů jako například v "Kafé a cigára" nebo ve filmech Alice Nellis.
Ona: - My mum used to say: Do you know the way to a man´s heart?
On: - Yes? Through his stomach?
Ona: -No. Through his shirt. With a bread-knife.
Ha ha ha ha ha ha!!! Omlouvám se za česko-anglický komentář. This film rocks. A pro nás, kdo milujeme Londýn a jeho parky... It´s a must. A je to strašně smutný. To taky...
Zajímavě zpracovaný snímek sledující několik partnerských vztahů vyznačujících se každy jinou neobvyklostí. Známe tváře dodávají snímku na humornosti. Kromě herců zaujme film svojí epizodičností, ovšem krom toho se mimo pár momentl jedná o nezábavnou romantiku, která se hodí jen na televizní obrazovky.
Bláboloidní snímek vedoucí odnikud nikam. Pár výborných hlášek, vtipnej nápad mrknout na roztodivné partnerské vztahy a složitosti lidského bytí odhrávající se v parku, ale jinak je to taková limča bez bublin.
Počáteční scéna s přištiženým manželem a krásnou Francouzkou čtoucí Alberta Camuse byla vtipná, pak už šly jednotlivé příběhy a rozhovory kvalitou dolů, byla to už téměř nuda. Škoda, nápad natočit film z parku měl slibný potenciál.
Veľmi milé, taká malá jednohubka rozoberajúca partnerské problémy 21. storočia. Príjemná hudba a aj napriek tomu, že je to plné dialógov, nenudila som sa ani na sekundu. Páčila sa mi najmä tá hravosť akou to bolo celé poňaté i napriek občasnému smútku. Nebola to ani taká typická komédia, ani dráma. Bolo to jednoducho ako vystrihnuté zo života.
Příjemná oddechovka. Některé dialogy sice chtělo prostříhat a jiné naopak protáhnout, či rozvést,... Každý na to má jiný názor, já bych třeba střihnul ty dědoušky a teplomety. Naopak přidal u té první scénky - pár vs. francouzka, dále pak u scénky se Sophií Okonedo, aj.
