Scény z partnerského života

Středeční dopoledne až odpoledne v londýnském Hampstead Heath parku kde se řěší samota, seznamování, rozchody, naděje, lásky, sex, rodiny... Prostě partnerské vztahy v každém věku a napříč sociálními vrstvami. Jednoduše řečeno taková artová verze Lásky nebeské. Sympaticky se tvářící snímek se zajímavým nápadem a několika známým tvářemi v některých rolích. Takový projekt logicky stojí vždy především na hercích a scénáři. A tady film nenalézá žádnou oporu. Jednotlivé scény jsou buď dobré, ale nedotažené či ve většině případu prostě rovnou nudné. Opravdové minimum z nich dokáže zaujmout. Režisér Ed Blum si měl uvědomit, že méně je někdy více a trošku ubrat na počtu příběhů, jelikož v takovém množství rychle otupí. Herecky to je také spíše bída. Na jedné straně tu jsou některé přirozeně odehrané postavy, pak je tu většina ve stylu "jsem sice před kamerou, povídám, ale sakra, když už bude ten oběd?" a některé jsou až parodií na herectví. Kupříkladu výkon Sophie Okonedo je vskutku něco slovy nepopsatelného. Pokud vás zaujala v Hotelu Rwanda, za který byla nominována na Oscara, tak po tomto filmu ji už raději nebudete chtít na plátně nikdy vidět. Což vlastně platí o celém filmu. (05.12.2007)

VÍTE, ŽE - konec mnohočetných orgasmů má co do činění se svatbou v kostele? Má v tom prý prsty požehnání, nebo tak něco. VÍTE, ŽE - existují ženy, které nerady prosí o náhodný sex víc, než stokrát? VÍTE, ŽE - v každém mužském homosexuálním svazku je jeden více ženou než ten druhý? VÍTE, ŽE - zaručeným receptem na štěstí všech členů rodiny je rozvod? VÍTE, ŽE - jsou i tací, co ženě rádi platí za procházku v parku? VÍTE, ŽE - je v dnešní době velmi ošidné nebýt považován za rasistu? VÍTE, ŽE - pokud se spokojíte s tímto výtahem, můžete si ukrátit čas nějakým mnohem zábavnějším kouskem, leda byste chtěli mermomocí vidět Toma Hardyho jako parkového loudila, kde je zkrátka k sežrání :-) (11.07.2013)

Na tento film si vzpomenu pokaždé, když se jdu projít do parku. Scény z partnerského života na mě udělaly dojem především svou strukturou a přesahem (ačkoli není nejspíš příliš pravděpodobné, že by se kdy na ČSFD přehouply do červeného spektra). Po shlédnutí snímku je pro mě prakticky nemožné nepřemýšlet nad příběhy lidí, které míjím - a kolikrát se u toho bavím jako u dalšího filmu. Při návštěvě Londýna rozhodně Hampstead Heath nevynechám. (24.08.2013)

Jestli chceš najít cestu k mužovu srdci, tak přes košili kuchyňským nožem! Příjemná britská oddechovka plná groteskních řečí i situací se skvěle sarkastickou Catherine Tate, krásně zmatenou Ginou McKee a brilantně obrýleným Ewanem McGregorem. Ovšem mnohem radši bych byla, kdyby film tolik nesklouzával k tomu vyznačovat se sentimentalitou a raději se vydal prozkoumávat ještě hloubš (bezedné) vody britského humoru. (31.10.2008)

"S NOSTALGIÍ SE TO NEMÁ PŘEHÁNĚT." Je to jako ve všech povídkových filmech, jsou tam horší části, jsou tam lepší části, ve výsledku tak nějak ten průměr. Britské švitoření kolem vztahů, liberálně, ve vymezeném prostředí a čase, sem tam se i drobně prolnuvší, s různou škálou vyústění. Úroveň jednotlivých aspektů vyprávění také stojí (a padá) s výkonem protagonistů - a opět je to jako s úrovní námětů, jsou tu horší (Okonedová), jsou tu lepší (McGregor)... 50% (21.01.2023)