Lars a jeho vážná známost

Lars pro mne byl jedním z největších a nejintenzivnějších filmových zážitků poslední doby. Tento fiktivní (ale jsme si opravdu jisti, že v dnešní době, kdy vědci nadále objevují nejen nové živočišné druhy, ale i nemoci, by se tato událost nemohla stát?) příběh mne dokázal tak emocionálně rozhýbat, že jsem se několikrát v průběhu filmu upřímně smál, jen aby chvíli poté přišel neuvěřitelný pocit smutku a soucítění s hlavními charaktery. Tento snímek bude v mých očích navždy platit za mistrovské dílo, a na Larsův případ kuriózní "nemoci" a jeho vyrovnávání se s ní nikdy nezapomenu. (14.03.2009)

Nestává se mi příliš často, že bych při reprízách po letech měnil hodnocení směrem vzhůru, v tomto případě se mi ale tato možnost naskytla. Příběh byl sice pořádně přitažený za pomyslné umělé vlasy, ale musel jsem uznat, že šlo o vydařenou člověčinu, přestože jedna z hlavních postav působila poněkud uměle. Já jsem se tedy slušně bavil, jen jsem musel potlačit svůj vrozený cynismus, to se ale podařilo, takže přihazuji jeden kousek navíc. (03.11.2020)

Zvláštny horko-sladký film, jeho pointa sa mi však veľmi páči. Nikdy nie je neskoro a vždy sa dá začať od znova. Ide o také jemné nazretie do vnútra veľmi citlivého, smutného človeka. Vytvorí si svoj vlastný svet, svoj prelud, ktorý všetci naokolo začnú rešpektovať. Získa tak mocný nástroj, silu postaviť sa svojmu problému. Aj to môže byť cesta za vykúpením z trápenia a za lepším zajtrajškom. Z toho dôvodu je pointa také milé pohladenie na duši. Na druhú stranu by som ocenil viac dramatických situácií, tiež tempo príbehu by som občas zrýchlil a celková atmosféra si vyslovene pýtala trocha väčší náboj. Ale inak som spokojný. 65/100 (02.07.2014)

Nesmělí a uzavření lidé to mají ve svém životě těžké a často narážejí na bariéru lidského nepochopení a nezájmu. Režisér Gillespie se ale nezajímá ani tak o svého uzavřeného a podivínského hrdinu, jako ho spíš zajímá komunita, která Larse obklopuje a která se musí vypořádat s jeho pošetilým nápadem. Je to ve své podstatě až příliš pohodový snímeček, který vyzdvihuje schopnost komunity vycházet vstříc a pomáhat tam, kde by v reálném životě přišly spíš na řadu dramatické konflikty, nesnášenlivost, krutost a výsměch. Lars má v podstatě nadosah lásku půvabné a sympatické dívky, přátele i chápající příbuzné, jen se s nimi v určitém momentě míjí. Takhle to v reálném životě téměř nikdy nefunguje. Svým obsahem mi připomíná komedii Kdo to štěká režisérky Kasii Adamik s tím, že Lars je přece jen profesionálnější a z filmového hlediska sdělnější. Ve své podstatě příjemná komedie na jedno použití. Celkový dojem: 60 %. (28.03.2009)

Bylo by trochu lepší, kdyby byly vysvětleny příčiny vzniku deziluze. Většina skvěle zahraných emocionálních stavů Goslingem také zůstala po většinu času nečitelná. Nicméně celou dobu jsem si říkal, kam takovýto příběh může vést a byl jsem příjemně překvapen vývojem. Film místy baví, místy smutní, ale nakonec zahřeje u srdce. (08.06.2016)