Čtyři minuty

Ach ty arty, zas... Evropské obzvláště... °-/ . . . Čtyři hvězdičky za poslední čtyři minuty hry na hru na piano a jednu dolů za poslední čtyři sekundy hry na... Ne, nechce se mi ani něco vysvětlovat, něco vyčítat za úplně zbytečné a vše packající neustálé tlačení na pilu... Jo, a taky fakt nemám rád tyhle přeexponované závěry (zvláštěpak u seriozně se tvářících dramat!), kdy jednu vteřinu před výbuchem hrdinný pyrotechnik zajistí bombu nebo si pro jednu >hrdinku< přifrčí ze všech stran na houkačkách armáda policajtů a efektně ji zatkne na pódiu operhausu při klace nadšeného publika. . . . Celou dobu téměř dvou hodin děje jsem byl ochoten mistru K. tu jeho pohádku se všemi nuancemi respektovat, i ty prostřiky do minulosti (ach furt ta otravně provařená >dojčenaci< traumata...), ale ten konec přes >strhující< virtuální pianové expozé nakonec zpackal, tlačil a... - ...u mě tedy neprotlačil! Navíc - co si budeme namlouvat - formou celý film působí jako nějaká zbytečně protahovaná televizní inscenace. Škoda. - - - - - (Poprvé viděno 20.9.2011 na >čtyřprocentním prostoru< , hodnocení 642., komentář zde s lehkým úšklebkem a rozčarováním jako třiapadesátý - 21.9.2011) (21.09.2011)

Toto DVD som vkladal do prehrávača bez väčších očakávaní avšak o to príjemnejšie bolo moje prekvapenie po zhliadnutí tejto drsnej nemeckej drámy. Dosť silný počin pre mňa doposiaľ neznámeho nemeckého režiséra Chrisa Krausa o mladej väzenkyni, ktorá má úžasný talent na hru na klavír a sama nám to v závere riadne natrie. Klavír fakt nemusím, ale zo záverečných 4 minút mi teda sánka padla. (21.09.2008)

Jo, tak takové filmy já můžu. Naši severní sousedé už vyprodukovali spoustu dobrých snímků a Čtyři minuty se k nim směle připojují. Nejraději mám na evropských filmem přirozenost neboli drsnou syrovost se kterou se navenek prezentují. Ale to postřehne asi každý, kdo je přesycen klišé snímky ze Spojených států. Film sám o sobě je jednoduchý, nenabízí žádné spletitosti a pomalu si razí cestu k velkému finále. Řeč je především o klavíru, mocném hudebním nástroji, kterému já vždycky podlehnu a proto si toho snímku tak cením! Nádherné tóny prolínající se během celého filmu jsou v případě klasické hudby lehké a příjemné, v případě tzv. černošské hudby agresivní a zběsilé, což vybočuje z běžného normálu a navozuje specifický zážitek. Během filmu je hned několik výborných scén, ale jedna je naprosto geniální a já jsem si ji přehrával už asi 100x. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni uvěřitelnosti, což je ostatně samozřejmostí. Závěr? Nejsem žádný odborník na hudbu, jen obyčejný posluchač, ale pro lidí podobného ražení jako já, bude toto německé drama výjimečné, už jen díky mocné síle klavíru! (23.01.2011)

,,MOHU Z VÁS UDĚLAT LEPŠÍ KLAVÍRISTKU. NE LEPŠÍHO ČLOVĚKA“..... /// Traude je v lapáku už dlouho. Její první ředitel byl jakejsi Sturmbannführer SS… STŘIH… (vy tomu dneska říkáte flashback..)… a baba zrovna stěhuje piáno… Jo, tak začíná příběh dvou žen, z nichž jedna hledá smysl svýho bytí a druhá má na víc, než jen proměnit svět v hromadu sutin. Jedno vám povim, taková Jenny, když to u toho klavíru rozbalí… kurva tohle musíte vidět! ,,DEJTE JÍ PÁR MINUT.“ ,,CO TO ZNAMENÁ PÁR MINUT?“ … ,,ČTYŘI.“ Ty vole, to je závěr. Intenzivní drama s nádherným fínále. Věřte mi (možný spoiler…). Já hudbě rozumím. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem intelektuál, kterýmu když řeknou: ,,MĚJ SE HEZKY MILÝ STOLEČKU“, tak vodpovím: ,, MANON V MANON“. 2.) Jsem vězeňskej dozorce, vedu fotbalovej kroužek (pro vězně) a prej k nám(!) přestupuje Tomáš Řepka. (…a to je kdo?) 3.) Trochu brnkám na klavír. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.01.2013)

Nezlobte se na mne, ale ty filmy, kde nějaká pianistka má kdesi cosi problémy a je to celé hrozně umělecké až umělé, už mi trochu lezou krkem. Tenhleten typ filmů je skutečně nesmírně vlezlý a já nemohu u tohoto než ocitovat jednu větu z diskuzního fóra ČSFD, která vystihuje přesně i mé pocity z tohoto snímku: "Táhlý nudný příběh o staré lesbě a mladé těžko zvladatelné vězenkyni." K tomu si přidejte, že jde o německý film, který alespoň na začátku se snaží i o mírný německý styl humoru. Stará, lesbicky orientovaná dozorkyně se rozhodne z jedné mladé vězenkyně udělat klavírní virtuosku. Navzdory všem překážkám a dívčině nechuti a dalším prohřeškům se skutečně koncert uskuteční a dívka odehraje svůj čtyřminutový klavírní part ve stylu houslí Vanessy Mae. Tedy navenek efektivně. A sice vzbudí bouřlivý potlesk, avšak vzápětí je znovu zatčena. Dozorkyně, která se pokoušela u sebe doma s holkou vyspat, jen tiše zamáčkne slzu. Tož asi tak. Na disku najdeme protipirát, trailery na filmy 100% blond a Dobryňa Nikitič, jinak žádné bonusy. (17.05.2020)