Čtyři minuty
-
Vier Minuten
-
Štyri minúty
-
4 minúty
-
Four Minutes
Drama
Německo, 2006, 112 min
Režie:
Chris KrausObsah
-
Pianistka Traude Krüger vyučuje již 60 let hru na klavír v jedné ženské věznici. Až to skoro vypadá, že si sama odpykává trest. Když má začít vyučovat uzavřenou, nevypočitatelnou a agresivní Jenny, která sedí za vraždu, zprvu to odmítne. Ale v okamžiku, kdy tuto vzpurnou dívku uslyší hrát, změní své rozhodnutí.
Její nadání je zcela zřejmé a je ukryto pod slupkou drsné holky s násilnickými sklony k sobě samé, ale i k okolí. Hodiny klavíru vypadají spíše jako vzájemné měření sil. A tak se pustí do boje: proti sobě, ale i do boje společného, neboť v sázce je důležitá klavírní soutěž, během níž zbývají Jenny právě 4 minuty, aby dokázala něco, co by od ní nikdo - ani samotná Traude - nečekal. (oficiální text distributora)
Pianistka Traude Krüger vyučuje již 60 let hru na klavír v jedné ženské věznici. Až to skoro vypadá, že si sama odpykává trest. Když má začít vyučovat uzavřenou, nevypočitatelnou a agresivní Jenny, která sedí za vraždu, zprvu to odmítne. Ale v okamžiku, kdy tuto vzpurnou dívku uslyší hrát, změní své rozhodnutí.Komentáře uživatelů k filmu (69)
-
Enšpígl
Nemám nejmenší pochybnost, že současný německý film je ve vynikající kondici, ale asi už u třetího filmu v řadě mám pocit, že němci sice umí vybírat výborný materiál ke zpracování, dokáží ho poměrně zdařile převést do filmové podoby, umí ve mě probudit emoce, ale absolutně vůbec nevěnují pozornost významným drobnostem. Sice nevím jak to chodí v německých kriminálech, ale že by mohlo jít dítě dozorce za tátou do krímu a být jen kousek od těžkých zločinců ? Já kolikrát ani neměl pocit, že se děj filmu odehrává v kriminále, jak jsem tak pochopil ještě ke všemu pro těžce odsouzené. Jako naprosto zbytečné hodnotím i ty prolínačky do minulosti, velmi mě vyrušovali z hlavního příběhu. Postava učitelky, ač jsem měl pro její chování pochopení, mě byla těžce nesympatická, což ale značí, že byla Monicou Bleibtreu velmi kvalitně zahraná. Absolutní hereckou symfonii však předvedla Hannah Herzsprung, kterou český divák může vidět ve filmu Habermannův mlýn. Hannah tady hraje živelně a emotivně, přesně jak to mám nejradši. Původně jsem chtěl dát tři, ale za ten závěr kdy i já měl chuť samým nadšením tleskat přihazuju čtvrtou hvězdárnu. Opravdu vydržte na poslední čtyři minuty, uslyšíte něco nepopsatelnýho a strhujícího.(1.2.2011)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $9,217,822║(14.6.2010)
-
igi B.
Ach ty arty, zas... Evropské obzvláště... °-/ . . . Čtyři hvězdičky za poslední čtyři minuty hry na hru na piano a jednu dolů za poslední čtyři sekundy hry na... Ne, nechce se mi ani něco vysvětlovat, něco vyčítat za úplně zbytečné a vše packající neustálé tlačení na pilu... Jo, a taky fakt nemám rád tyhle přeexponované závěry (zvláštěpak u seriozně se tvářících dramat!), kdy jednu vteřinu před výbuchem hrdinný pyrotechnik zajistí bombu nebo si pro jednu >hrdinku< přifrčí ze všech stran na houkačkách armáda policajtů a efektně ji zatkne na pódiu operhausu při klace nadšeného publika. . . . Celou dobu téměř dvou hodin děje jsem byl ochoten mistru K. tu jeho pohádku se všemi nuancemi respektovat, i ty prostřiky do minulosti (ach furt ta otravně provařená >dojčenaci< traumata...), ale ten konec přes >strhující< virtuální pianové expozé nakonec zpackal, tlačil a... - ...u mě tedy neprotlačil! Navíc - co si budeme namlouvat - formou celý film působí jako nějaká zbytečně protahovaná televizní inscenace. Škoda. - - - - - (Poprvé viděno 20.9.2011 na >čtyřprocentním prostoru< , hodnocení 642., komentář zde s lehkým úšklebkem a rozčarováním jako třiapadesátý - 21.9.2011)(21.9.2011)
-
O*R*I*N
Na tenhle kus jsem šel bez jakýchkoliv předchozích informací, překvapení se částečně dostavilo a částečně ne. Úvod je, jak s oblibou říkám, kulervoucí. Poté, co jsem se v ději zorientoval, moje nadšení z úvodu trochu opadlo. Téměř modelový příklad filmu, který IMHO každý dobře zná (v tomto případě jen s pár menšími odklony). Na jedné straně učitel - mentor (pianistka Traude Krüger), na druhé problematická a těžce převychovatelná osoba či skupina (mladá "vražedkyně" Jenny) umístěná velmi často do nějakého vězení či výchovného ústavu (ženská věznice). Po počáteční oboustranné nedůvěře se obě ženy začínají sbližovat, získávají vzájemnou důvěru, která si ale před závěrečným smířením projde zatěžkávací zkouškou. [==] Rád bych vyzdvihl výjimečnou hudební složku, která v mnoha ohledech snímku dominuje. Skladba Handkanten Act mi v uších bude znít ještě velmi dlouho. Scéna, kdy skladba ve filmu zazní mi doslova vyrazila dech, při psaní těchto řádků mi opět naskakuje husí kůže, opravdu nemám slov, to se musí vidět, neuvěřitelný feeling. [==] A proč právě název Vier Minuten? Kdo si počká, ten se dočká. Ale že to čekání stojí za to. Celkově je to za silnější 4*, kulervoucí první třetinu střídá druhá, která mě poněkd zklamala a nakonec přichází poslední uspokojivá, takže (5* + 3* + 4*) / 3 = 4*. Doufám, že mnoho lidí ví, že německý film v současné době není už jen Tom Tykwer, na dveře začínají bušit noví, mladí a talentovaní tvůrci, kteří na mezinárodním poli získávají nemalá ocenění. P.S.: Kdo si myslí, že ovládá hru na klavír, toho Jenniny Čtyři minuty slávy vyvedou velmi rychle z omylu.(12.10.2007)
-
Bebacek
X let jsem se (marně) potila za klavírem, ale nikdy by mě nenapadlo, jakými způsoby se na něj dá opravdu hrát... Hodně silný zážitek, rozhodně si ho dám víckrát. - "I HOPE YOU DIE...DADY."(13.10.2007)
-
Smok
Toto DVD som vkladal do prehrávača bez väčších očakávaní avšak o to príjemnejšie bolo moje prekvapenie po zhliadnutí tejto drsnej nemeckej drámy. Dosť silný počin pre mňa doposiaľ neznámeho nemeckého režiséra Chrisa Krausa o mladej väzenkyni, ktorá má úžasný talent na hru na klavír a sama nám to v závere riadne natrie. Klavír fakt nemusím, ale zo záverečných 4 minút mi teda sánka padla.(21.9.2008)
-
Kimon
Příběh ohromující, příběh studený i emocionální. Studený jako obě hlavní postavy, studený jako ty zdi věznice, ve které se celý příběh odehrává. Smutný jako výrazy v obličeji těch dvou a emocionální tak, jak to v duších lidí citově poraněných už bývá. Ne všichni mají možnost prožít svůj život v relativním klidu a pohodě. Zde, ve věznici se setkávají dva lidské osudy, dvě ženy, které jsou si tak vzdálené a přitom mají tolik moc společného. Spojuje je láska ke klavíru, láska k hudbě, opuštěnost, ale také krutý osud, kterým každá z nich prošla bez ohledu na to, že jsou věkem tak vzdálené a potkali se až v onom vězení. Každá ovšem v jiné roli. Obě potřebují lásku člověka blízkého, kterou hledají, ale nenachází. Chybí jim a neumí to dát najevo. Cesta k sblížení je dlouhá, hodně útrpná, hořká a konec nemusí být vždy šťastný. Tentokrát to ale vyšlo, i když "jen v úvozovkách". Film vznikl dva roky po smrti Traude Krüge (*1921 - † 2004) a byl věnovám její památce.(4.12.2009)
-
mm13
Možno, že divácky až príliš vďačné (nie, nie je to Žiara)... ale na strane druhej - naozaj vďačné. To ste ešte nevideli!(16.9.2008)
-
gogo76
Ďalší skvelý nemecký film, už ich ani nerátam. Príbehy z väzníc sú pre diváka vždy atraktívne a tak je to aj v tomto prípade. Učiteľka, ktorá dáva v ženskej väznici hodiny klavíra, objaví nečakaný talent. Vyhrať tak súťaž talentov, to by dvihlo prestíž nielen väznici a jej riaditeľovi, ale aj sebavedomie učiteľky. Otázka znie, či všetkého schopná väzenkyňa chce práve toto. Film nie je ani tak o hudbe, ako o hľadaní cesty a lásky medzi dvoma absolútne odlišnými osobami. Ak hľadáte niečo na túto tému, nešľapnete vedľa. Navyše ja ako milovník histórie, som vôbec nečakal niekoľko scén z vojnového obdobia. 80%.(6.5.2012)
-
Rosalinda
Nečekaně silný, sakra silný zážitek. Deset let jsem se učila německy a osm let chodila na klavír. Nesnášela jsem to. Naštěstí mě to záhy pak přešlo (vidět tohle tenkrát, tak to ani náhodou), začala jsem sem tam doma poslouchat vážnou hudbu a sem tam šla i na nějaký ten koncert. Takže mě tenhle film samozřejmě dostat musel. Vlastně ne, nemusel. Dalo se tam toho zkazit spousta, ale nikdo nezkazil nic. Navíc výkon dvou hlavních představitelek byl úžasný. Německých filmů jsem moc neviděla, ale musím říct, že to málo, co jsem zhlédla, bylo vždy působivé a nezapomenutelné.(21.9.2011)
-
Sheldra
No mě ti Němci snad zabijou - jak to, že točí tak senzační filmy? Skvěle vystavěný příběh, odvíjející se v pomalém tempu, místy protknutém nečekaným emocionálním výbuchem (ať už vzteku, smutku, nebo zoufalství, případně všeho najendou) mnou celkem dost otřásl, stejně jako neskutečný klavírní koncert v závěru filmu, který mě opět přesvědčil o tom, že geniální duch nezná mezí. Bravissimo!(1.1.2010)
-
fmash
Koho zajímá šedesát let stará pohnutá historie jedné báby s máslem na hlavě, když je kolem spousta pohnutých historií současných? Skoro bez pompy a skoro pětka. Vlastně úplně pětka, i když slabší.(9.1.2012)
-
Terva
Scénář : Chris Kraus. Kamera : Judith Kaufmann. Hudba : Annette Focks. Film pro milovníky hudby i pro milovníky dobrých příběhů, jako jsem třeba já.(1.5.2011)
-
nascendi
V poslednej dobe ma príjemne prekvapilo niekoľko nemeckých filmov. Tento patrí k nim. Nemecká kinematografia podľa mňa ani zďaleka nedosahuje kvalít francúzskej, talianskej a ďalších. Tých niekoľko filmov moje presvedčenie nezmení, ale je to vykročenie správnym smerom. Film má dobrý casting, scenár, hudbu aj herecké výkony. Výborný nástup a excelentný záver dávajú zabudnúť na rozvláčnejšiu strednú časť. A z hľadiska uveriteľnosti je na tom rovnako biedne, ako napr. aj Dobrý Will Hunting.(13.3.2011)
-
hygienik
Silný príbeh, s prepracovanými charaktermi, nabitý úprimnými emóciami. Už sa niekoľkí zmienili o záverečnej scéne hry na klavír. Napriek tomu, že som videl dosť amerických filmov, aby som mohol čakať to, čo prišlo, vyrazilo mi to dych. Po dnešku som skalopevne presvedčený, že sú hudobné žánre, ktoré svojou kvalitou prekonávajú klasickú hudbu. Hlavná hrdinka Jenny bude divákovi počas celého filmu sympatická. Za zmienku stojí aj niekoľko lahôdkových záberov: 1. Múr väznice v kontraste s múrom kostola. 2. Nájazd kamery, keď Traude číta v archíve Jennin spis. Do textu je vložených niekoľko vydarených citátov, ktoré napodiv a chvalabohu namiesto obvyklej gýčovitosti, dávajú scénam filmu a konaniu postáv uveriteľné a silné komentáre. Znelo to približne: "Vráť mi moju slobodu, vráť mi moju slobodu, vráť mi moju vinu, aby sa zo mňa zmyla krv." Takto samostatne ten citát nepôsobí nijak zvláštne, ale kto uvidí film pochopí. Podľa mňa by si tento film zaslúžil trvalé miesto medzi 200 najlepšími filmami CSFD.(2.4.2008)
-
ddf76
Emocionalne velmi silny film i diky dvema hlavnim predstavitelkam. Opravdu me nenapdlo, jak se da hrat na klavir :) . Obdivoval jsem to uz ve znelce Der Film 2.(13.10.2007)
-
Maq
Drama o sblížení dvou protikladných typů žen. Trošku obehrané, trošku si tím něco nalháváme, ale budiž, v tomto případě je to provedeno docela dobře. --- Jsem ale znechucený z hudebního diletantství, ve filmu, ve kterém jde vlastně o hudbu, produkovaném veřejnoprávními společnostmi, které mají velmi kvalitní hudební redakce. V závěru filmu zjistíme, že pianistka se ve vězení, za příšerných podmínek, připravila na účast v opravdu velké národní soutěži mladých interpretů. To je naprostý nesmysl, hrát na klavír není tak jednoduché. --- Za druhé jsem smutný z toho, jaké nadšení u publika vyvolává ta závěrečná brnkačka. Hudba opravdu není o tom, zahrát co nejvíc not za minutu a dělat u toho na klavíru gymnastiku. Popkulturní show, prosím. Nemám námitek, když se takové věci dělají, ale vydávat to za umění je sebeklam a lež.(2.2.2011)
-
noctambule
Krásná hudba a super výkon Hannah Herzsprung, o které doufám ještě uslyšíme. I v předešlých filmech, které jsem viděla, převedla, že je výborná herečka. Celý film je čekání na poslední Čtyři minuty, které jsou ovšem znamenité, nejvíc je asi ocení milovníci vážné hudby.(20.3.2011)
-
štísko
Emocemi nabitý film. Střich jednotlivých scén jde na mne moc rychle za sebou a ty navíc ne vždy na sebe plynule navazují. Vstupů do minulosti je zbytečně moc. Stačila by polovina. V takovém množství působily rušivě. Jako celek byli pro mne Čtyři minuty ale nezapomenutelným zážitkem.(8.2.2011)
-
kapibara
Nejlepší jsou scény, kdy Hannah Herzsprung hraje na klavír svou "černošskou" hudbu...těch scén je tam pár,ale vryjí se do paměti, včetně strhujícího závěru.(3.2.2011)
