Mamma Mia!

Mohla to být skvělá ABBA revival show, nebýt několika faktorů: jednak - někteří protagonisté zpívali asi jako já po amputaci hlasivek a druhak - do jinak dobře seskládaných ABBA-textů někdo omylem rozsypal nějaký psaný nerýmovaný text, to asi proto, aby film neskončil už po hodině a čtvrt (no dobře, já vím, že je to podle muzikálu, ale to na věci de facto nic nemění). No a aby to nebylo málo, tak ještě treťjak - scény, kdy trio skorodůchodkyň skotačí v blyštivých oblečcích na známé švédské songy působí jako by je vystřihl někdo z Dobrodružství Priscilly, královny pouště. Hollywoodskému muzikálu vrazila Mamma mia nůž do zad, ale kvůli fenoménu jménem ABBA (no a ještě trochu kvůli mladičké Amandě) dávám za tři. (17.02.2014)

Instantní (just add summer) tvořič dobré nálady zafungoval k mému nemalému překvapení i na mě, takže mhouření očí nad různými trapnostmi, nesmysly a příšernými postavami (rádobyvtipně nemotorná tlusťoška nedík, dceruška hysterka ne-dík) mi šlo jedna báseň... Brocman je i v pětapadesáti stále nadmíru chutný flák chlapa ¦¬P´ (21.06.2009)

Věř, že štěstí přijde co z pohádek znáš, budoucnost Ti vyjde i když chyby máš…. Řeknu hodně málo: ABBA a M.Streep. Jakožto generačně poznamenaný hudbou této skupiny, jsem si ji rád po letech připomněl. Pobavili mne i drobné vtípky během písniček. Ovšem to, co předvedla M.Streep – klobouk dolů! Střelená, trhlá, veselá, usměvavá, roztančená – ty 3* jsou její zásluha! To ostatní? Asi jsem starej… (18.12.2008)

Mamma Mia! je v pravdě hodně velká hovadina, neskutečně ujetá, přeslazená až hanba (ke konci nebýt písniček tak už zcela nepoživatelná), kýčovitá až na půdu, ale na druhé straně neuvěřitelně chytlavá a veselá. Soundtrack od ABBY byl pro tenhle film obrovskou výhrou a já se chvílemi až divil, kolik jejich písniček vlastně znám, přestože si nepamatuju, že bych je někdy sám poslouchal (zřejmě mě jimi mamka, jejich velká fanynka, v dětství dost často a vydatně "krmila"). Druhou devízou tohoto snímku je Meryl Streep. Ostatní herci šli úplně mimo mě (překapivě bohužel i Colin Firth), ale tahle herečka mě opravdu fascinovala, kde jiní vidí skřepčení pomatené/sjeté stařeny, já vidím zatraceně vitální ženskou, která opravdu působí jak 40-cítka, hraje, tancuje a zpívá jako o život a já se nestačím divit. A jistě nezapomenu především na její podání The Winner Takes It All, což je teda taky paradox sám o sobě, na jedné straně famózní Meryl a na proti ní totální prkno v podobě Brosnana (to nepíšu proto, abych se zavděčil všeobecnému znechucení, on byl prostě k smíchu a já se zrovna u téhle písničky v žádném případě smát nechci). Jistě, bez výborného soundtracku by to ona sama neuhrála, ale takhle nemůžu jít pod 3*, za ni, hudbu a taky ten vtíravě pozitivní feeling z této prosluněné blbosti. (14.09.2012)

Mladí se milují, starší se milují, všichni tancují, ti starší dokonce skáčí po postelích a všichni zpívají Abbu, Abbu a zase Abbu. A mně po prvních deseti minutách opouští lehce opovržlivý výraz a nahrazuje ho úsměv. A ani za nic nechce zmizet. Pozitivnější film už tu drahnou dobu nebyl, navíc Amanda Seyfried je zlatíčko léta 2008 a všichni tři "otcové" jsou částečně páprdové a částečně tatíci k pohledání. Navíc Merylino The Winner Takes It All je natolik famózní číslo, že už jsem až do (lehce protaženého) konce nedokázal hledat chyby. Až to místo stříbrného plátna uvidím znovu na obrazovce, možná se kouzlo začne vytrácet. V tuhle chvíli ale doufám, že ne. (17.09.2008)