Mamma Mia!

Švédské kvarteto hitmakerů mě z křesla nikdy nezvedalo, ale naštěstí to celé nad vodou drží jiná čtveřice (Streep, Firth, Brosnan, Walters). Náročný divák nechť tedy nechá mozek nedbale položený na botníku a užije si hvězdně obsazený muzikál ze slunečného Řecka. Příběh je prostinký, tak Just relax! Pan Q toliko bádal nad sofistikovanými zbraněmi pro agenta jejího veličenstva a přitom tu nejstrašnější skrýval 007 ve svém hrdle.. (05.01.2009)

Mirka Spáčilová měla pravdu - je to nehorázný kýč! Ale snad žádný jiný kýč nedokáže člověka nabýt takovou pozitivní energií a radostí jako Meryl Streep hupsající do rytmů ABBY :o) A co teprv když se k ní přidají Christine Baranski a Julie Walters uuááá :-) Poslední taneční číslo následující po titulcích pak definitivně vytře zrak všem škarohlídům a potvrdí tisíckrát omleté klišé, že tohle nátáčení si staroušci (rozuměj Meryl, Colin, Stelan, Pierce, Julie a Christine) opravdu náramně užili! (02.09.2008)

Nebýt tam ABBA, je to jen nesmyslná komedie s výbornou Meryl Streepovou a spoustou funny kostýmů. Jenže ona tam ABBA je, a jako cokoliv, co tahle -ární skupina vyprodukovala, je i tohle tak odporně chytlavé a nakažlivé, že i když to nemá o nic víc smyslu než bez té muziky, je vám to skoro úplně fuk. A pokud nejste já, je vám to fuk úplně. Já jsem prvních dvacet minut filmu tiše trpěl. Pištící a skákající a objímající se děvčata a po nich pištící a skákající a objímající se stařeny, to byla fakt hrůza, kterou nemohla ani omylem vyvážit malebnost řeckého ostrůvku, ba ani taková ta pubertální platonická láska na první pohled, která mě zachvátila při pohledu na Ashley-Anne Lilley. BTW Skotsko je nádherná země;) Ale ve chvíli, kdy tisícihlavé stádo...teda hejno...ééé, dav, začal do pochodu zpívat Dancing Queen, začalo mi všechno být (skoro) úplně jedno a jel jsem v tom stejně jako ostatní v sálu spolusedící a užíval si mimo jiné i děsné falešné zuby Colina Firtha;) Dojem mi trochu kazí fakt, že při Colinově královské hlášce "Ta kytara mě stála deset liber a tričko s Johnym Rottenem" jsem se smál jenom já, což je nepochybná známka kulturního úpadku naší společnosti:P A tak jako vůbec jsem se dost často bavil úplně jinými věcmi než zbytek populace. Ale dost o tomhle. Pojďme ke zpěvu Pierce Brosnana. Není to ani zdaleka taková hrůza jako je zhusta tvrzeno lidmi, kteří ho prostě nemají rádi:) Já osobně to vidím tak, že SOS nezpíval, ale spíš říkal - a to s tou správnou naléhavostí a zoufalostí, tak jako každý chlap, když se to prostě stane a něco mu nakope jeho city. Nebo taky když si uvědomí svoji chybu a zoufale se snaží ji napravit. Dobře no, tak ho prostě mám radši než Colina Firtha, a co jako?:) Závěrečné finále bylo poněkud přehnané, ale buzení nálady dovolenkové zábavy si to žádá, že ano. Ale zase nutno přiznat, že tomu slabšímu předchází naprosto famózní Merylino The Winner Takes It All a po tom slabším následuje pekelně ulítlé pěvecky-taneční dvojčíslo, se kterým se nelze vyrovnat jinak než smíchem. Takže co si z toho tedy vzít? Bylo to dobré, jsem rád, že jsem to viděl, některé kousky jsou nezapomenutelné, ale k dokonalosti to mělo hodně daleko. Dávám 70%. (31.08.2008)

Slunce, seno, erotika po řecku meets Stařenky na chmelu. Vítejte ve světě, kde jsou všichni věčně mladí a permanentně sjetí. Telenovelový příběh I am your father, choreografie jak ze zombieparodie (ploutve wth), hororový zpěv (už chápu, proč měl Pierce Brosnan povolení zabíjet- jen na svůj hlas potřebuje zbrojní pas ), děsivé namlouvací rituály a smrtící dávky Abby v gerontofilním či transexuálním aranžmá. Jediný song, se kterým jsem zoufale souzněla, bylo SOS. Po filmové stránce ovšem totální Waterloo. P.S. Nezůstávejte na titulky, nebo si navždy zhnusíte Bonda i Darcyho. 35%- za Brosnanovo bezradné přehrávání, Firthovo anglické sucharství a Skarsgardovo vikingské charisma. V kinosálu plném zvonáčů a lidí, co těžce pařili na Sladké mámení, jsme byli nejmladší, a výbuchy hysterického smíchu a škodolibých poznámek nám oprávněně vynesly výhrůžné pohledy nadšeného publika. Omlouvám se. Až příště zabloudíme na představení pro důchodce, stáhneme se hned, jak začnou postavy ve věku našich babiček laškovně roztahovat nohy. (10.08.2008)

Prosluněný teror. Asi nikdy jsem neměl tak silný pocit, že mě chce nějaký film zabít. Ano, lidé s averzí na ABBU, přímořské oldies diskotéky a šedesátnice skotáčící kolem kadiboudy by na ten film chodit neměli. Ale byl jsem tak naivní, když jsem čekal i promakaná hudební čísla a špičkovou choreografii? Zjevně jo. (30.07.2008)