Mamma Mia!

Bez ostychu tasím naprosto nekritické pětihvězdí. Dlouho se mi nestalo, že bych natolik podlehl nakažlivé atmosféře snímku a pozitivní energii, která z něho přímo tryská jako onen bájný Afroditin pramen, až mi vše okolo - od hereckých výkonů až po řemeslnou úroveň - začalo připadat totálně nepodstatné. Podstatné je souznění hudby od ABBY a dění na prosluněném řeckém ostrově, kde nemám téměř co kritizovat. Jen mou zamilovanou Chiquititu mohli tvůrci situovat do důstojnějšího prostředí, než je řecká kadibouda. Nejsem gerontofil, jen miluji písníčky od ABBY, které mě provází od útlého dětství, kdy jsem si dokola přehrával máminy desky a takové Dancing Quenn nebo Take A Chance on Me mi pak dlouho připadaly jako vrcholy retro playlistu každé diskotéky. Bylo parádní si po více než 10 letech takové chvíle připomenout... A co se týče taneční choreografie, tak kamarádka, jež už nějaký ten rok závodně tančí, se o ní po projekci vyjádřila nadmíru pochvalně. Musím s ní souhlasit. Vyčítám si, že jsem na konci neměl odvahu tomuto báječnému filmu zatleskat jako rozjaření borci v poslední řadě. (04.09.2008)

Instantní (just add summer) tvořič dobré nálady zafungoval k mému nemalému překvapení i na mě, takže mhouření očí nad různými trapnostmi, nesmysly a příšernými postavami (rádobyvtipně nemotorná tlusťoška nedík, dceruška hysterka ne-dík) mi šlo jedna báseň... Brocman je i v pětapadesáti stále nadmíru chutný flák chlapa ¦¬P´ (21.06.2009)

Živě si vzpomínám na parodické hudební číslo, které zahájilo film Smrt jí sluší. Meryl Streepová, zohavená na padesát let a oděná v negližé, jež odhalovalo víc, než by si člověk přál spatřit, představuje mumifikovanou naivku, špulí rty do zrcadla a zpívá o své neodolatelnosti. Smečka křenících se liftboyů jí dává zapravdu synchronizovaným vrtěním boků. Vsadím se, že Barbra Streisandová, Cher, Madonna a ostatní panoptikální exponáty se z té facky dodnes nevzpamatovaly. ;-) Uběhlo 16 let a Meryl v lacláčích oslavuje vstup do šesté dekády věku hlasitými výkřiky, že je „dancing queen, young and sweet, only seventeen“. A víte co? Není to ani trochu trapné. Měl jsem z ní radost, jak to na stará kolena roztočila a je-li to vůbec možné, budu si jí po této mesalianci s lehkou múzou vážit ještě víc než dosud. Mohl bych jistě zmínit i jiné přednosti filmu. Například mě příjemně překvapilo senzační aranžmá písní. Už nikdy neřeknu, že kdo slyšel jednu píseň Abby, slyšel všechny. :-) Ale marná lásky snaha, ani to, ba ani přidaná hodnota krásných řeckých exteriérů by mě s jinou protagonistkou nepřimělo plesat nadšením nad tímto jinak vyloženě holčičím filmem. :) 80% (19.11.2008)

Skupinu ABBA som registroval, ale nikdy som ich piesniam nevenoval veľkú pozornosť. No právom je tá skupina považovaná za jednu z najlepších vôbec a postaviť na ich hitoch film bol skvelý nápad. Scény bez spevu však boli pre mňa veľmi ťahavé a unavujúce, ale scény so spevom ma vždy prebrali a vyčarili mi na tváre úsmev a nemalý. Dokonca som si dupkal, mával rukami, spieval a ak sa to moje besnenie dá nazvať tancom, tak som pri filme tancoval. To som pri filme veľmi dávno nezažil a nepamätám sa, kde by ma hudobné čísla bavili oveľa viac ako tie hovorené. Piesne sú neodolateľne naspievané hercami a hlavne Meryl Streep má skvelý hlas a veľmi dobre sa pozeralo aj na mladú Amandu Seyfried. Príjemnú atmosféru dotvára aj obraz a jeho farby. Dalo sa to celé spraviť určite ešte oveľa lepšie, je to však aj napriek tomu príjemné, letné, bezstarostné, hudobne premakané, vtipné (Kdo by si chtěl denně holit pindu?) aj keď trochu nudné dielo. Spoluproducent Tom Hanks to zhrnul takto. "Stejně jako já budete mít chuť po deseti minutách vstát a začít zpívat. Je to velmi nakažlivé." Ja len dodám, že mal v podstate pravdu. Nuda skĺbená s perfektnou zábavou. 65% (03.01.2009)

Jiříkovo vidění? Mamma Mia! je především dosti bídným muzikálem. Statické taneční scény, choreografie na úrovni základní umělecké školy a texty písní, za které by se styděl i Michal David. Ani skutečnost, že se jedná o letní oblbovák, není dostatečnou výmluvou. Vše ospravedlňuje až ústřední čtveřice zářivších hvězd. Ostatně obsadit do jednoho muzikálu charakterní herečku, co už má mnohé za sebou, zpustlého seveřena, pana Darcyho (a že se budete divit!) a nakonec vysloužilého Bonda, je vskutku sámo o sobě odvážným nápadem. Z toho je minimálně polovina nezpěváci. Nejvíc to však schytal Pierce. Kdyby ho slyšel profesor Klezla, jistě by mu slezly i ty poslední vlasy z hlavy. Ale je to hlavně jejich zásluhou, že se Mamma Mia! stala tím nejzábavnějším, co jsem letos potkal v kině. Navíc ABBA písničky díkybohu neskončily v rádoby muzikálovém aranžmá, ale naopak duní tak, jak se na pořádnou letní párty sluší. ABBA tehdy nezažila celosvětový boom videoklipu, teď je však popovým bohům tento dluh splace. Film je v podstatě stejný jako ty písničky. Až vlezle chytlavé melodie, které jsou uvnitř prázdné, ale do morku kostí zábavné. Dokonalá žvýkačka. Ano, asi jsem si prožil jiříkovo vidění. (31.08.2008)