Mamma Mia!

Nebýt tam ABBA, je to jen nesmyslná komedie s výbornou Meryl Streepovou a spoustou funny kostýmů. Jenže ona tam ABBA je, a jako cokoliv, co tahle -ární skupina vyprodukovala, je i tohle tak odporně chytlavé a nakažlivé, že i když to nemá o nic víc smyslu než bez té muziky, je vám to skoro úplně fuk. A pokud nejste já, je vám to fuk úplně. Já jsem prvních dvacet minut filmu tiše trpěl. Pištící a skákající a objímající se děvčata a po nich pištící a skákající a objímající se stařeny, to byla fakt hrůza, kterou nemohla ani omylem vyvážit malebnost řeckého ostrůvku, ba ani taková ta pubertální platonická láska na první pohled, která mě zachvátila při pohledu na Ashley-Anne Lilley. BTW Skotsko je nádherná země;) Ale ve chvíli, kdy tisícihlavé stádo...teda hejno...ééé, dav, začal do pochodu zpívat Dancing Queen, začalo mi všechno být (skoro) úplně jedno a jel jsem v tom stejně jako ostatní v sálu spolusedící a užíval si mimo jiné i děsné falešné zuby Colina Firtha;) Dojem mi trochu kazí fakt, že při Colinově královské hlášce "Ta kytara mě stála deset liber a tričko s Johnym Rottenem" jsem se smál jenom já, což je nepochybná známka kulturního úpadku naší společnosti:P A tak jako vůbec jsem se dost často bavil úplně jinými věcmi než zbytek populace. Ale dost o tomhle. Pojďme ke zpěvu Pierce Brosnana. Není to ani zdaleka taková hrůza jako je zhusta tvrzeno lidmi, kteří ho prostě nemají rádi:) Já osobně to vidím tak, že SOS nezpíval, ale spíš říkal - a to s tou správnou naléhavostí a zoufalostí, tak jako každý chlap, když se to prostě stane a něco mu nakope jeho city. Nebo taky když si uvědomí svoji chybu a zoufale se snaží ji napravit. Dobře no, tak ho prostě mám radši než Colina Firtha, a co jako?:) Závěrečné finále bylo poněkud přehnané, ale buzení nálady dovolenkové zábavy si to žádá, že ano. Ale zase nutno přiznat, že tomu slabšímu předchází naprosto famózní Merylino The Winner Takes It All a po tom slabším následuje pekelně ulítlé pěvecky-taneční dvojčíslo, se kterým se nelze vyrovnat jinak než smíchem. Takže co si z toho tedy vzít? Bylo to dobré, jsem rád, že jsem to viděl, některé kousky jsou nezapomenutelné, ale k dokonalosti to mělo hodně daleko. Dávám 70%. (31.08.2008)

Udupkaná srandička. Nejde o to, že scenár nie je najgeniálnejšou záležitosťou vo vesmíre. Ani o to, že Meryl Streep za svoj výkon nebola 83. raz nominovaná na Oscara. Ide o radosť. O radosť, ktorú herci z nakrúcania pociťovali (hoci Stellan Skarsgard neskôr priznal, že keď po poslednej klapke počul z rádia niečo od ABBY, napínalo ho na vracanie). O radosť, ktorú evidentne pociťoval režisér. Tá ani nie po piatich minútach musí ovládnuť aj diváka, ktorý je skôr na iný druh hudby. Rozkošný babinec a skvelá pánska charizma. A ideme spolu: Many, many, many... (08.02.2009)

Asi jsme s Civalem viděli jinej film než ostatní, ale já jsem trpěl jako zvíře už někdy od páté minuty. Ne, vážně nejsem stavěnej na to, abych sledoval Meryl a její hnusný starý kámošky, jak skáčou po posteli a Brosnan u toho zpíval tak, že vám to málem urve obě uši. Choreografie nestojí ani za řeč, scénář je jedno velké prázdné nic a všichni se tváří jako by byli na dovolené a film točili "by the way". Nikdy víc... ani po deseti panácích nebo pořádném potahu ze zelené rostlinky. Mamma Mia! je zlo. Nechoďte na něj, jinak dostanete cukrovku, ucpou se vám žíly a umřete v nesnesitelných bolestech. Tedy pokud už po třech písničkách od ABBY nepřiložíte ke spánku nabitou pistoli. (08.08.2008)

Nejsem nijak zvlášť zatížený na ABBA, ale film se mi před pár lety celkem líbil (po dvojce již méně) a to muzikály fakt nemusím. Z filmařského hlediska se rozhodně nejedná o žádné terno, ale ty nádherné prosluněné lokace daly vzniknout správnému letnímu trháku. A překvapilo mě, kolik známých herců umí zpívat, nebo se tak alespoň tváří...60% (30.05.2014)

Živě si vzpomínám na parodické hudební číslo, které zahájilo film Smrt jí sluší. Meryl Streepová, zohavená na padesát let a oděná v negližé, jež odhalovalo víc, než by si člověk přál spatřit, představuje mumifikovanou naivku, špulí rty do zrcadla a zpívá o své neodolatelnosti. Smečka křenících se liftboyů jí dává zapravdu synchronizovaným vrtěním boků. Vsadím se, že Barbra Streisandová, Cher, Madonna a ostatní panoptikální exponáty se z té facky dodnes nevzpamatovaly. ;-) Uběhlo 16 let a Meryl v lacláčích oslavuje vstup do šesté dekády věku hlasitými výkřiky, že je „dancing queen, young and sweet, only seventeen“. A víte co? Není to ani trochu trapné. Měl jsem z ní radost, jak to na stará kolena roztočila a je-li to vůbec možné, budu si jí po této mesalianci s lehkou múzou vážit ještě víc než dosud. Mohl bych jistě zmínit i jiné přednosti filmu. Například mě příjemně překvapilo senzační aranžmá písní. Už nikdy neřeknu, že kdo slyšel jednu píseň Abby, slyšel všechny. :-) Ale marná lásky snaha, ani to, ba ani přidaná hodnota krásných řeckých exteriérů by mě s jinou protagonistkou nepřimělo plesat nadšením nad tímto jinak vyloženě holčičím filmem. :) 80% (19.11.2008)