Mamma Mia!

Instantní (just add summer) tvořič dobré nálady zafungoval k mému nemalému překvapení i na mě, takže mhouření očí nad různými trapnostmi, nesmysly a příšernými postavami (rádobyvtipně nemotorná tlusťoška nedík, dceruška hysterka ne-dík) mi šlo jedna báseň... Brocman je i v pětapadesáti stále nadmíru chutný flák chlapa ¦¬P´ (21.06.2009)

Jiříkovo vidění? Mamma Mia! je především dosti bídným muzikálem. Statické taneční scény, choreografie na úrovni základní umělecké školy a texty písní, za které by se styděl i Michal David. Ani skutečnost, že se jedná o letní oblbovák, není dostatečnou výmluvou. Vše ospravedlňuje až ústřední čtveřice zářivších hvězd. Ostatně obsadit do jednoho muzikálu charakterní herečku, co už má mnohé za sebou, zpustlého seveřena, pana Darcyho (a že se budete divit!) a nakonec vysloužilého Bonda, je vskutku sámo o sobě odvážným nápadem. Z toho je minimálně polovina nezpěváci. Nejvíc to však schytal Pierce. Kdyby ho slyšel profesor Klezla, jistě by mu slezly i ty poslední vlasy z hlavy. Ale je to hlavně jejich zásluhou, že se Mamma Mia! stala tím nejzábavnějším, co jsem letos potkal v kině. Navíc ABBA písničky díkybohu neskončily v rádoby muzikálovém aranžmá, ale naopak duní tak, jak se na pořádnou letní párty sluší. ABBA tehdy nezažila celosvětový boom videoklipu, teď je však popovým bohům tento dluh splace. Film je v podstatě stejný jako ty písničky. Až vlezle chytlavé melodie, které jsou uvnitř prázdné, ale do morku kostí zábavné. Dokonalá žvýkačka. Ano, asi jsem si prožil jiříkovo vidění. (31.08.2008)

Mohl by mi někdo bystřejší než já prosím vysvětlit, proč tu tolik lidi tvrdí, že je to kravina, a jedním dechem sypou 4, ne-li 5*? Já se spokojím s konstatováním, že podle mě to kravina opravdu je, protože tak odpudivou splácaninu teenagerské komedie (ovšem určené ročníkům výrazně starším, hybrid dosud vídaný jen u některých tuzemských "tvůrců") s letním povyražením a vykalkulovaným tahem na nostalgickou branku jsem při vší lásce k ABBĚ a muzikálům a při vším respektu k tomu, že to, že už vám není dvacet, neznamená, že jste dobří leda k nacvičování nejpohodlnější polohy do rakve, v životě neviděla a pevně doufám, že už neuvidím. Po půl hodině jsem myslela, že se z toho vypiskování, křepčení a infantility zajišťované telecíma očima Amandy Seyfried a jejích melody boys and girls zblázním, po hodině už jsem si byla jistá. Herecké výkony bych s nepříliš čestnou výjimkou Meryl a jejích tří mušketýrů po dvaceti letech bez váhání označila za ochotnické, kdyby nehrozilo, že mi za to nějaký ochotník v návalu spravedlivého hněvu rozbije hlavu maketou strašidelného hradu, a ne, nevěřím, že Bondův recitál je to nejhorší z celého filmu (resp. uznám to ve chvíli, kdy si vyslechnu ranní koncertování v koupelně od všech, kteří ho kritizují, a budu nucena uznat, že šéf náborového oddělení Metropolitní opery musí být slepý a hluchý, když po nich ještě nedrapl). I to, že se kvarteto herců, kterých si stále ještě vážím, snaží ustát slalom mezi vtípky retardovanými a fórky vhodnými pro zapomenutelné šašky z amerického moučníku, by se ještě dalo vydržet. Jenže děj a základní inteligence tu absentují víc než prababiččiny pravé zuby, a s předpokladem tvůrců, že nad tím zavřu oči, neb je to přece letní záležitost, kráčí ruku v ruce očekávání, že na jaře dám plné hodnocení záběru na dvojici laškující mezi petrklíči a v zimě akčnímu nemehlu kosícímu protivníky mezi vločkami. Je mi líto, za povzneseného inťáka se sice nepokládám, ale nemusím jím být, aby mi primitivnost vadila v každé roční době. P.S. V průběhu filmu jsem se nemohla zbavit pocitu, že neustálý výraz Colina Firtha "kde to ksakru jsem, kam jsem se to ksakru zase dostal" není ztracený klid Angličana v řeckém blázinci. Věřte mi, ten chudák to vůbec nehrál. (24.10.2008)

Panenko skákavá! Levná fondánová ozdoba na vánoční stromeček, která sice upoutá blyštivým obalem, ale po rozbalení a nakousnutí zeje prázdnotou s odérem prošlé spotřební lhůty. Tuze špatné po technické stránce (ke všemu zarážející televizním lookem), tuze prázdné obsahově, tuze rigorózní v choreografickém ohledu, tuze herecky mátožné, tuze a otužile bezpohlavní. Očekávaná zklamání naštěstí mírní skutečnost, že oheň slavné hollywoodské muzikálové tradice udržují jiní. (autor tohoto komentáře je sice hudebně tolerantní, ale předpojatosti vůči rozjuchanému seskupení ABBA se před projekcí neoprostil) (19.11.2008)

Soundtrack Benny Andersson : 1. Honey, Honey ,2. Money, Money, Money ,3. Mamma Mia ,4. Dancing Queen ,5. Our Last Summer ,6. Lay All Your Love On Me ,7. Super Trouper ,8. Gimme! Gimme! Gimme! ,9. The Name of the Game ,10. Voulez-Vous ,11. SOS ,12. Does Your Mother Know ,13. Slipping Through My Fingers ,14. The Winner Takes It All ,15. When All Is Said And Done ,16. Take a Chance on Me ,17. I Have a Dream , (19.05.2011)