La Chance d'être femme
La fortuna di essere donna
Lucky to Be a Woman
What a Woman!
Režie:
Alessandro BlasettiKamera:
Otello MartelliHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Sophia Loren, Charles Boyer, Marcello Mastroianni, Elisa Cegani, Giustino Durano, Memmo Carotenuto, Titina de Filippo, Nino Besozzi, Mario Scaccia (více)Obsahy(1)
Jednoho dne spatří krásná Antoinetta na obálce prestižního časopisu svou fotografii. Nejprve je opravdu naštvaná, po setkání s autorem fotografie se s rolí celebrity smiřuje a na vlastní kůži poznává, že svět modelek je džungle, v níž je potřeba se rvát o své místo. (oficiální text distributora)
Recenze (17)
Jsem ochotná jít trochu výš kvůli Charles Boyerovi :) Ten byl totiž všude a s každou... Jeho cesta 30. a 40. léty byla korunována Harvey, Baarovou, Dietrichovou, Garbo, Lamarr... měl toho moc a tak nebylo divu, že pak už bral i Bergmanovou, Andress a tady i Lorenovic. Jinak je to ale klasicky přeafektovaná selanka na téma Sophia a Marcello, což se nedá téměř vydržet. Protože nejprve přijdou Sophiina prsa, pak její zadek, pak její blond přeliv, pak zbytek a pak to Marcello vyfotí. Konec. ()
Za mě strašné zklamání - na film jsem se velmi těšil kvůli skvostnému obsazení, ale sledovat tu nekončící smršť dialogů (pronášených navíc skutečně zběsilým tempem - italština mým uším snad nikdy nezněla tak ŠÍLENĚ RYCHLE, jako v tomto filmu, až mi to nebylo příjemné) bylo asi nad mé síly - ten film mě nebavil, ztrácel jsem se v jeho ději, a krátce po jeho zhlédnutí už skoro nevím, o co tam šlo. Jediné, co jsem si na tom filmu užil - a to ovšem měrou zcela vrchovatou - je skvostný zjev Sophie Loren, která je zde ve svých 22 letech naprosto neodolatelná a úchvatná. Celou dobu jsem od ní nemohl odtrhnout oči a padal jsem pravidelně do mdlob - jaká nádherná žena to ve své době byla! Podobně jako je snímek ...a Bůh stvořil ženu ze stejného roku velkolepou oslavou půvabů tehdy rovněž 22 leté Brigitte Bardot (obě herečky jsou stejně staré - Sophia Loren se narodila o pouhých 8 dní dříve než Brigitte Bardot) a jejího nespoutaného živlu, je i tento film naprosto zásadně prostoupen jedinečnou osobností Sophie Loren - ve své roli oslňuje i po letech a poutá veškerou pozornost výhradně na sebe. Přijde mi skutečně zajímavé, že se v onom roce 1956 sešly v kinech dva filmy s tak nádhernými a stejně starými herečkami, které mě okouzlují dodnes. ()
Jako romantická komedie roztomilý nadprůměr, jeden ale musí zapomenout na poválečnou italskou sociálně-kritickou tvorbu. ()
Marcello je vždy tak jemně ironický. ()
...Povedzme, že sa tentoraz zo strany Marcella Ma[e]stroianniho, jednalo o akúsi, maličkú predprípravu na osudový titul v podobe: Sladkého života, ku ktorému ho následne priamo nasmeroval snáď vôbec nikto iný, než zrovna tento taliansky režisér: Alessandro Blasetti, čo bolo zrejme rozhodujúcim faktorom pre to, že sa „Fefe” nakoniec rozhodol obsadiť práve tohto konkrétneho predstaviteľa s tým dodatkom, že pravdepodobne nebyť najprv akéhosi celebritného fotografa: Corradoa Bettiho, tak tým pádom by nebolo ani bulvárneho novinára Marcella Rubiniho? Skrátka; len v čisto hypotetickej rovine filozofujem, no zároveň som taktiež predsa i trochu viacej presvedčený o tom, že nestrieľam tak úplne vedľa. • Úvodná scéna tohto; vskutku pomerne dosť romantického titulu, je ako priam vystrihnutou z predchádzajúcej, hollywoodskej klasiky Franka Capru s názvom: It Happened One Night, keď Claudete Colbertová raz stopovala auto: [https://www.youtube.com/watch?v=Ar-hnj5Zsk4], pričom tentokrát je tomu celkom naopak, i keď podstata veci [krásna nôžka], ostáva naprosto zachovaná. Totižto, ako by som to trošku viacej priblížil? Budúca protagonistka Antonietta Fallariová v podaní očarujúcej Sophie Lorenovej, ma nielenže koľkokrát mimoriadne dráždila, teda najmä v úvodných záberoch, ale súčasne sa rovnako tiež pomaličky dostávam i k jadru celej myšlienky, že postava sa zrazu ocitla v takmer podobnej situácii, no s tým podstatným rozdielom, že ale bez jej vedomia; fotograf zachytil určitú »momentku« na ulici Via Appia, ktorá sa vzápätí objavila na obálke časopisu Le Ore, čo bolo v podstate: ústrednou ideou nasledujúcej línie udalostí i vzťahov. • Ďalej to malo už nejednoznačný charakter, keď nie všetko bolo presne tak, ako to na prvý pohľad [možno] vyzeralo, a tým nemám na mysli vonkoncom nič iného, ako raketový vzostup titulnej postavy do sveta rímskej smotánky, keď jej «objaviteľ», bol tým pádom odsunutým na vedľajšiu koľaj? • Je vari napokon možné, že moje tvrdenie teraz vyznie akosi príkro, no mám takého reálneho zdania, že sa titul stihol vyčerpať už počas úvodných 15-20 minút, kedy takpovediac išiel totálne na maximum, že si toho len ozaj málo nechal i na neskôr, čo ho vystihovalo hneď zo začiatku, no i napriek určitej rozpačitosti z mojej strany; minimálne ešte samý záver ma predsa mal čím našťastie [príjemne] prekvapiť, keďže o konkrétnej postave som mal úplne inú predstavu. ()
O tom, ako sa z chudobnej dievčiny chce stať modelka a nájde lásku... Jednoduchá komédia strieda lepšie okamihy s fádnejšími, film však výrazne prispel ku kariere Sophie Loren. ()
Chtěl jsem se seznámit s předchůdcem italského neorealismu Alessandro Blasettim a jeho filmem "Quattro passi fra le nuvole", ale nenašel jsem ho ani na "tytrubko". A tak jsem vzal zavděk (i když se ukázalo, že ne příliš) dvaadvacetiletou Sophií Lorenovou (dneska už jí jde na pětaosmdesát). Myslím, že ty tři hvězdičky jsem ale dal spíš sám sobě, že jsem se vydžel dívat až do konce. Buď tak, nebo je to za začátek filmu, který vypadal poměrně slibně. ()
Tyhle komedie prostě miluji. Dívka z obyčejných poměrů se chce vydat na kariéru herečky či modelky za každou cenu a k tomu by se hodil bohatý ženich. To by ovšem nesměla narazit na fotografa, který jí slibuje pomoc v této kariéře a zamilovat se do něj. Téma je stejné v mnoha filmech co známe, ale ty 50 léta a italský přístup jsou nenapodobitelné. Tak co by ke karíéře třeba neloupala hrušky? A ten správný konec - řekni že mě miluješ, nebo ti rozbiju hlavu :-) ()
Soudě dle ostatních ohlasů jsem asi v menšině, ale oproti předchozí Blasettiho komedii o jedné velké potvoře mi tato jeho spolupráce s duem Mastroianni-Loren přišla jako ta zdařilejší. Strukturu zde máme podobnou, i tady rozdílné mužské charaktery bojují o tu stěžejní ženskou... Nicméně není tu vícero zbytečných statistů, vše se točí okolo mých dvou oblíbenců doplněné o akvizici zpoza velké louže Charlese Boyera. Ten však - co se roviny zábavnosti týče - kvalitativně nestačí na opět povedené slovní přestřelky mezi zmíněnou dvojicí, které jsem ve chvílích, kdy Boyer dominoval obrazu, vyhlížel s lehkou netrpělivostí. I tak celkově vzato opět slušná oddechová záležitost, u které jsem si ale zároveň potvrdil, že některé z manýrů Apeninského poloostrova typu "ve vteřině z lásky nenávist a naopak" nejsou tím, co by mi bylo blízké - já radši pevnější a hloubavější pouta, a to i v inscenovaném druhu příběhů. 70% ()
Výborná konverzační milostná komedie ctící inteligentně pravidla žánru. Skvěle napsané postavy v pointovaných situacích. Mastroianni jako svůdník chytající se do osidel, Loren jako prostořeká, ale okouzlující dívka z lidu milující luxus, flirtující, ale milující vždy a jen toho pravého, Boyer jako starnoucí hrabě. Oscar Wilde by nebyl zklamán. ()
Štěstí být ženou je další skvělý film nesmrtelné dvojice Mastroianni & Loren. Snímek hned zpočátku na nás chrlí úsměvné scény, jako například "šlapání" na Via Appia. Poté následuje hodinka plná přetvářek v podání neodolatelné, a pro mě nejhezčí italky, Loren, které sekunduje opět charismatický a nestárnoucí Marcello Mastroianni. Dokonce i konec se přiblížil mým představám - žádná zbytečná hysterie a žádný přemrštěný doják. Filmu tedy dávám plný počet nejen za skvělý nenudný děj, ale také za to, že jsem kupodivu neusínal u italštiny s titluky. ()
Já prost Itálii miluju a to hlavně z období od 50. - 70. let,co film to klenot... ()
Hrátky mezi Lorenovou a Mastroiannim. Užvaněné a nevinné. ()
Stále aktuální téma ženského "hledání úspěchu": stát se modelkou nebo herečkou, ulovit bohatého (nebo celebritu) není zpracováno tak zábavně, jako mladší dílko převážně těchže protagonistů Škoda, že je to taková potvora. Nicméně stojí za shlédnutí, protože dobří herci prostě vždycky hrají dobře... ()
Hudba: Alessandro Cicognini ()
Kdosi zde píše: "Výborná konverzační" komedie. To je sice možné, ale k čemu mi ta výborná konverzace je, když italsky neumím? Číst konverzační komedii v titulcích překladu zní dost jako protimluv a to musí být člověk navíc schopen ty ukecaný Italy stíhat přečíst. Takže celkem o ničem. Kdybych byl Ital, jistě bych to viděl jinak. ()
Ukecaná nuda: kdyby v tom nehrála Sophia, tak to zabalím po čtvrthodině. ()