Štěstí být ženou

Chtěl jsem se seznámit s předchůdcem italského neorealismu Alessandro Blasettim a jeho filmem "Quattro passi fra le nuvole", ale nenašel jsem ho ani na "tytrubko". A tak jsem vzal zavděk (i když se ukázalo, že ne příliš) dvaadvacetiletou Sophií Lorenovou (dneska už jí jde na pětaosmdesát). Myslím, že ty tři hvězdičky jsem ale dal spíš sám sobě, že jsem se vydžel dívat až do konce. Buď tak, nebo je to za začátek filmu, který vypadal poměrně slibně. (06.03.2019)

Jsem ochotná jít trochu výš kvůli Charles Boyerovi :) Ten byl totiž všude a s každou... Jeho cesta 30. a 40. léty byla korunována Harvey, Baarovou, Dietrichovou, Garbo, Lamarr... měl toho moc a tak nebylo divu, že pak už bral i Bergmanovou, Andress a tady i Lorenovic. Jinak je to ale klasicky přeafektovaná selanka na téma Sophia a Marcello, což se nedá téměř vydržet. Protože nejprve přijdou Sophiina prsa, pak její zadek, pak její blond přeliv, pak zbytek a pak to Marcello vyfotí. Konec. (16.03.2009)

Výborná konverzační milostná komedie ctící inteligentně pravidla žánru. Skvěle napsané postavy v pointovaných situacích. Mastroianni jako svůdník chytající se do osidel, Loren jako prostořeká, ale okouzlující dívka z lidu milující luxus, flirtující, ale milující vždy a jen toho pravého, Boyer jako starnoucí hrabě. Oscar Wilde by nebyl zklamán. (14.12.2008)

Za mě strašné zklamání - na film jsem se velmi těšil kvůli skvostnému obsazení, ale sledovat tu nekončící smršť dialogů (pronášených navíc skutečně zběsilým tempem - italština mým uším snad nikdy nezněla tak ŠÍLENĚ RYCHLE, jako v tomto filmu, až mi to nebylo příjemné) bylo asi nad mé síly - ten film mě nebavil, ztrácel jsem se v jeho ději, a krátce po jeho zhlédnutí už skoro nevím, o co tam šlo. Jediné, co jsem si na tom filmu užil - a to ovšem měrou zcela vrchovatou - je skvostný zjev Sophie Loren, která je zde ve svých 22 letech naprosto neodolatelná a úchvatná. Celou dobu jsem od ní nemohl odtrhnout oči a padal jsem pravidelně do mdlob - jaká nádherná žena to ve své době byla! Podobně jako je snímek ...a Bůh stvořil ženu ze stejného roku velkolepou oslavou půvabů tehdy rovněž 22 leté Brigitte Bardot (obě herečky jsou stejně staré - Sophia Loren se narodila o pouhých 8 dní dříve než Brigitte Bardot) a jejího nespoutaného živlu, je i tento film naprosto zásadně prostoupen jedinečnou osobností Sophie Loren - ve své roli oslňuje i po letech a poutá veškerou pozornost výhradně na sebe. Přijde mi skutečně zajímavé, že se v onom roce 1956 sešly v kinech dva filmy s tak nádhernými a stejně starými herečkami, které mě okouzlují dodnes. (16.01.2017)

Soudě dle ostatních ohlasů jsem asi v menšině, ale oproti předchozí Blasettiho komedii o jedné velké potvoře mi tato jeho spolupráce s duem Mastroianni-Loren přišla jako ta zdařilejší. Strukturu zde máme podobnou, i tady rozdílné mužské charaktery bojují o tu stěžejní ženskou... Nicméně není tu vícero zbytečných statistů, vše se točí okolo mých dvou oblíbenců doplněné o akvizici zpoza velké louže Charlese Boyera. Ten však - co se roviny zábavnosti týče - kvalitativně nestačí na opět povedené slovní přestřelky mezi zmíněnou dvojicí, které jsem ve chvílích, kdy Boyer dominoval obrazu, vyhlížel s lehkou netrpělivostí. I tak celkově vzato opět slušná oddechová záležitost, u které jsem si ale zároveň potvrdil, že některé z manýrů Apeninského poloostrova typu "ve vteřině z lásky nenávist a naopak" nejsou tím, co by mi bylo blízké - já radši pevnější a hloubavější pouta, a to i v inscenovaném druhu příběhů. 70% (22.02.2021)