Juno

Juno je komedie, která se od začátku až do konce pohybuje v mnohokrát ověřených vodách amerického mainstreamu. V Evropě by podobné téma tvůrci zpracovali buď do podoby osudového dramatu nebo maximálně jako hořkou tragikomedii, Reitman ale natočil příjemný pohodový film o nepříjemných věcech. Pečlivě ulámal všechny potenciální hroty, takže hrdinka, která zjistí osudový průšvih v podobě nechtěného těhotenství, má skvělého chápajícího otce, macechu, která má - světě, div se - porozumění větší než vlastní máma, výbornou kamarádku, které je možné se vždycky svěřit a díky níž není nikdy sama, a konec konců i fajn kluka, se kterým i přes počáteční zádrhel hodlá navázat plnohodnotný vztah. Čím víc o ději uvažuju a podrobuju ho kritické analýze, tím víc zjišťuju, že je po obsahové stránce tak na 3 hvězdičky. Všechny potenciálně nepříjemné konflikty jsou už dopředu zaretušovány. Jen pro příklad, když se Juno rozhodne jít na potrat, nečeká ji skupina rozhořčených, bigotních a nepřátelsky naladěných demonstrantů, jak je to v Americe běžné, ale rozpačitá, komicky vyhlížející spolužačka, která evidentně neprotestuje z vlastní vůle, a celá scéna končí úsměvným dialogem. To, co film povyšuje nad průměr, jsou právě vtipné dialogy a řada hlášek, které vtipně posouvají děj dopředu, a i když už dávno nejsem teenager, myslím, že dobře vystihují pohled náctiletých, a zejména výborný výkon Ellen Page v hlavní roli, která je prostě jako hubatá praštěná puberťačka neodolatelná. Film disponuje navíc velmi dobře poslouchatelnou hudbou a zajímavé jsou už úvodní titulky s využitím animace. I když má tahle komedie řadu slabin, opravdu jsem se pobavil a odcházel z kina s příjemným pocitem, takže s oběma očima zamhouřenýma: 90 % celkového dojmu. (22.10.2008)

Tohle asi nebyl úplně film pro mě, možná sem si nejdřív měl přečíst o čem to vlastně je, ale nemůžu tomu upřit, že i tak mě to celkem vtáhlo a po počátečních rozpacích se mi to i líbilo. Velkou zásluhu na tom má samozřejmě výborná Ellen Page, i když sem jí teda občas nechápal a taky super soundtrack. Btw Ellen Page má v jednom pravdu - Dario Argento is so the ultimate master of horror. (09.02.2008)

Juno je ještě o prenatální nehtík provokativnější komedie než Zbouchnutá, kde sice rovněž padlo pár zmínek o potratu, hlavní hrdinka nicméně k celé záležitosti nepřistupovala s chladností ledovce. Stále se však nacházíme na území žánrovky pro masové publikum, čili ani ten největší cynik nezůstane cynikem do úplného konce a taky nějaká ta slza ukápne. Rád bych viděl „nekorektní“ verzi filmu, a nechť mi nikdo netvrdí, že neexistuje, neboť osoba jako Diablo Cody prostě nemohla napsat něco tak mírného. Tím zase nechci vzbudit přehnaná očekávání ze strany puritánů – postavy v Juno mluví ne vždy slušně o ne vždy slušných věcech, akorát dokáží výsledek zaobalit, aby vyzněl spíše roztomile než sprostě. Dobrých padesát procent výsledných kvalit filmu jde na konto Ellen Page, deset zaobstarává příjemný soundtrack a zbytek scénář, režie a ostatní herci. Ač na pár místech usiluje o kulantní prezentaci nějaké všepoplatné myšlenky (poslední, nejposlednější záběr je jednoduše kouzelný), těžko najít pro Juno vhodnější adjektivum než „milá“. Milá komedie o (svým způsobem) milé události a jejích následcích – jelikož jsem nečekal zázrak srovnatelný s neposkvrněným početím, nemám v tuto chvíli důvod nehýřit nadšením. 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Tommy987, Jordan, Mahalik, tangerine1 (16.10.2008)

Ťažká nechápačka ohľadne tých nominácií snímku na najlepší film, réžiu, herečku a scenár. Veď to je čistý priemer. Všetko je brané s takým nadhľadom ako by to bolo strašne fajn byť v 17tich tehotnou. Je pekné že Juno nešla na potrat a že našla pre svoje dieťa dobrých rodičov (ehm) ale bola mi totálne nesympatická ako to brala ľahkovážne. A jej vzťah s jej chalanom bol tiež o ničom. Najsympatickejší mi prišli však jej rodičia. (16.02.2008)

V Juno jásám jen nad Juno. Obyčejný malý milý film, který je hypeován v podstatě jen kvůli neodolatelné Ellen Page, jejíž charisma se tu opětovně zpeněžuje. Má to své momenty a roztomilý celkový feeling, oscarovou nominaci za scénář ale považuju za nepěkný omyl, jemuž nezabránily ani násilně nastrčené voice-overy nebo občas dost škobrtavé popkulturní narážky. Juno okolo mě jen profrčela, aniž by zanechala cokoliv, na co budu s láskou vzpomínat i za týden ... za měsíc... Asi je na mě příliš přítulná. Ta inteligentní nezávislá optika mi připadala až příliš jemná, důrazem na milé detaily a pohodu až příliš hladivá a užvatlaným soundtrackem až příliš vlezlá. Ale možná je to tím, že je mi tenhle typ poetiky cizí. Možná je to tím, že mám radši film loserský nežli chcípacký. Možná tím, že si vždycky radši vyberu Zbouchnutou než Juno (a ano, vím, že je to srovnávání hrušek s jablky). Každopádně úspěch Juno ukazuje, že dnešním hitům schází realita a jemná člověčina. A když tu díru někdo zalepí něčím víceméně banálním, co hladí po srsti, poletují pozlacené sošky... (18.02.2008)