Zatmění
-
Eclisse, L'
-
Zatmenie
-
Eclipse, The
Drama
Itálie / Francie, 1962, 118 min
Režie:
Michelangelo AntonioniHudba:
Giovanni FuscoObsah
-
Vittoria se rozešla s dlouholetým přítelem a navázala známost s mladým a dravým burzovním makléřem. Pozoruje ho, jak se vrhá do obchodování (scény z burzy patří k tomu nejlepšímu, co na dané téma ve filmu vzniklo), tráví s ním chvíle klidu. Ale v průběhu rozvíjejícího se vztahu si uvědomí svou citovou prázdnotu a oboustrannou neschopnost přiblížit se jeden druhému. Nitro hrdinů je prodloužením odcizeného okolí: industrializovaného velkoměsta, chamtivého burzovního prostředí, společenského klimatu, v němž city přestaly hrát roli. Antonioniho zajímá agresivní moderní svět v konfrontaci s nitrem citlivé mladé ženy, která strádá nedostatkem lásky, ale už ji nedokáže brát ani dávat. Bezpříběhový snímek o tom, kam industriální společnost posunula intimní vztahy. (oficiální text distributora)
Vittoria se rozešla s dlouholetým přítelem a navázala známost s mladým a dravým burzovním makléřem. Pozoruje ho, jak se vrhá do obchodování (scény z burzy patří k tomu nejlepšímu, co na dané téma ve filmu vzniklo), tráví s ním chvíle klidu. Ale v průběhu rozvíjejícího se vztahu si uvědomí svou citovou prázdnotu a oboustrannou neschopnost přiblížit se jeden druhému. Nitro hrdinů je prodloužením odcizeného okolí: industrializovaného velkoměsta, chamtivého burzovního prostředí, společenského klimatu, v němž city přestaly hrát roli. Antonioniho zajímá agresivní moderní svět v konfrontaci s nitrem citlivé mladé ženy, která strádá nedostatkem lásky, ale už ji nedokáže brát ani dávat. Bezpříběhový snímek o tom, kam industriální společnost posunula intimní vztahy. Komentáře uživatelů k filmu (32)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(25.8.2006)
-
Rob Roy
Ech, postavy v Antonioniho filmech jsou na můj vkus příliš chladné, v chování odlidštěné. Psychologicky naprosto zmatené, rozervané, ani ony samy nevědí co chtějí, jak to má pak vědět divák? Hovoří spolu, ale komunikačně se míjejí, nerozumí si. Prostě odcizení v moderní společnosti. Po obsahové stránce opět téměř nulové, ale Antonioniho režijní styl tomuto filmu ( stejně jako Zvětšenině ) dodává zajímavou náladu a rozhodně nenudí, vlastně se na to příjemně dívá, jeho filmy rozhodně mají své kouzlo, ale na můj vkus příliš chladné kouzlo.(25.10.2005)
-
Jeanne
Film, který v sobě uchovává to, co mě tolik okouzluje. Styl filmových 60. let. Je jím prosáklý skrz na skrz, do posledního účesu a kostýmu. V tomto smyslu jsem si ho užila. Dlouhé záběry jen na téma pocitů také patří do filmů té doby, ale ve výsledku to tentokrát není ono... zůstává tak cizí. Přiblížení se mu a proniknutí do něj snad ani není možné.(28.8.2005)
-
MIMIC
Ďalšia Antonioniho "vznešená nuda", ale aká! Ako veľký fanúšik tohto (sub)žánru musím poznamenať, že ani tento film nie je žiadna zábava, pôžitok je to ale enormný. Mátožne blúdiacej Monike Vitti tentoraz sekunduje večne akcelerujúci Delon. Bdelý somnambulizmus je tak prekrásne vykontrastovaný zábermi na prácu burzových maklérov s priam kataklizmatickou príchuťou. V spôsobe, akým Antonioni využíva mimoverbálne prostriedky je niečo magické. Muž sa opýta ženy, či si zavolajú a "mimovoľne" sa dotkne obrazu v štýle abstraktného expresionizmu. Žena sa pristaví pri figurálnej soche a dlhom rade žrdí (bez vlajok) vydávajúcich vo vetre podivné zvuky, ako keby spievali nejaké moderné Memnonove kolosy. Na rozdiel od mnohých iných režisérov Antonioni objekty nemíňa, on ich registruje a dokonca sa nimi zaoberá. V jeho tetralógii citov je vplyv talianskej metafyzickej maľby prítomný i tam, kde nejde o vizuálne parafrázy. Je pozoruhodné, že severan Bergman rieši problémy odcudzenia hystériou, zatiaľ čo južan Antonioni na city kupodivu nespolieha a celú tú citovú mizériu ukazuje takú, aká je vo svojej podstate - chladne odťažitú, kurióznu, neprirodzenú, absurdnú. Top scéna: Neviem sa rozhodnúť medzi minútou ticha na burze a "Pobozkám ťa, keď prejdeme na druhú stranu".(18.7.2009)
-
Webb
Zatmění působí střídavě jako esej a báseň v próze o moderním světě, v nichž ,,milostný příběh" zastupuje pouze jeden z mnoha motivů. Film je pozoruhodný svou vizuální bohatostí a tvorbou atmosféry i polyfonickým a polyritmickým inscenačním postupem. [7/10] (Cineriz, Interopa, Paris Film) (Čb. /// Produkce: Raymond Hakim, Robert Hakim, Danilo Marciani /// Scénář: Michelangelo Antonioni, Elio Bartolini, Tonino Guerra, Ottiero Ottieri /// Kamera: Gianni Di Venanzo /// Hudba: Giovanni Fusco /// MFF v Cannes: Michelangelo Antonioni (Zvláštní cena poroty - ex aequo)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](14.4.2010)
-
Aky
Film se mi zdá jakousi průpravou na Zvětšeninu.Co mu chybí hlavně, je drama, napětí. Příběh se prakticky neposouvá, hlavní hrdinka se jen tak nelogicky bloncá událostmi, které ji v životě potkávají, moc se jí nedá rozumět, protože zřejmě ani ona sama naprosto neví, co by měla chtít. A chybí-li příběh, nastupuje nuda. Zkrátka do Zvětšeniny ještě pár let chybělo.(5.2.2011)
-
Exkvizitor
Film je v podstatě o ničem, ale toto nic je fantastickým způsobem natočeno. Hodnocení, které jsem zvolil ovšem není možné brát úplně vážně: zrátka nemám zdání, co k tomuto snímku dodat. Netroufám si dokonce ani říci, zda je dobrý, nebo špatný. Je to ale přesně ten typ dílka, které by před 40 lety bylo označeno za "buržoazně objektivistické", či dokonce "nihilisticky formalistické". Ano: nikoliv obsah, ale forma - to je, oč tu běží!(28.3.2006)
-
sinp
Prvně k okouzlení, napodruhé k přemítání… A o pochopení se s jistotou nebavme, už jen proto, že vazby jednotlivých filmů (odkazy na Noc) Antonioni velice rád znejistí. S celé trilogie mi vychází právě Zatmění jako nejpodmanivější a divácky nejvstřícnější kousek (byť v relativním měřítku to není až tak snadno stravitelné...). Kupříkladu scény na burze jsou asi nejsilnějším adrenalinem za celou autorovu režijní dráhu (a minuta ticha se zkrátka nezapomíná). Tyto občasné momenty však určitě nezaručují atraktivitu sami o sobě, klíčem k nim je dobová věrohodnost. V jednotlivostech už předtím a plně odtud si může člověk skrz Antoniniho perfektně dokumentovat jednotlivé fáze šedesátých let až k velkolepě „výbušnému“ Zabriskie Point. Neznačí to pouze myšlenkový svět, který nabízí v té době i mnozí další, ale prostřednictvím módních manýr či hudby i vzorce chování. Bez přijetí těchto asociací zůstanou veškeré charaktery jen jako podivíni z uzavřené společnosti, co se „bůhví proč“ nudí. Nedivím se, pokud pak někdo tyto filym odmítne. Zdánlivá výlučnost, která obklopuje Dobrodružství a Noc, není tak markantní. Nepochybně i zásluhou silných herců. Monicca Vitti má konečně plný prostor a nejkrásnější záběry, co Antonioni připravil, jsou skoro výhradně spojené s ní. Vedle figuruje výtečně těkavý Alain Delon, jehož rozhodnost alespoň slovní je oproti jindy apatickým hrdinům vítaná vzpruha. Není to film jedině o nich (když už na prázdných ulicích kdosi vstoupí do cesty, tak si ho divák většinou zapamatuje) a je po okraj naplněný alegorickým vyjádřením. Přesto v oblastech společenských (Afrika, moc peněz) Antonioni zdaleka nepoužívá tak neuchopitelné prostředky jako v těch, co zkoumají duševní rozpoložení jedince. A s vědomím, že i v těchto myšlenkách se skrývá hodnotná argumentace, vidím podle mého hlavní důkaz, že trilogie a následující filmy stvrzují odkaz šedesátých let jako jen máloco. Bez Antonioniho filmů by pro nás byly šedesátky značně ochuzenější.(24.2.2011)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(25.1.2009)
-
giblma
Tak jsem asi konečně pochopila Antonioniho. Vždycky mě na něm hrozně štvala ta zbytečná rozvláčnost tempa nebo jsem vůbec nechápala účelnost některých scén. Tady to konečně zabralo. Vůbec nejzajímavěji působila pasáž z burzy - na jednu stranu hektičnost a chaos makléřů, na dluhé straně dlouhé záběry, kompozice a prakticky neexistence jakékoliv dějové linky nebo třeba pouhého času. Při závěrečném leporelu momentek usínajícího města mi to najednou došlo: je třeba přistoupit na hru, zvolnit tep a jen se nechat unášet plynoucími dlouhými obrazy.(16.2.2011)
-
kusper
Ohromné, opravdu ohromné. Kamera pana Antonioniho nelze jinak popsat, ty úchvatné celky a skvostné detaily. Ty statické záběry i jízdy. To vše vytváří neuvěřitelnou atmosféru.(21.7.2010)
-
Terva
Lákal mně Delon, ale ten příběh moc ne. Nakonec jsem to přežil. 70%(12.2.2009)
-
mortak
Milovat stejného člověka dnes, zítra, pozítří, za rok - to znamená závazek, odpovědnost. Lepší je žít pro okamžik, bez minulosti, bez budoucnosti. Pro milence jednoho okamžiku platí, že se nesmí vrátit na místo prvního polibku, protože to by znamenalo přijmutí minulosti a závazek do budoucnosti. Prázdnota a ticho v duši (úvodní rozchod) koresponduje s prázdnotou horečnatého dění na burze. Vittoria a Piero konají pohyb jen svým tělem, uvnitř je pouze nicota. To je spojuje, ale též zabraňuje dlouhodobému vztahu.(3.6.2009)
-
d-fens
nuž čo vytknúť? klasický Antonioni.... tichý, zádumčivý, viac ako na slová vsádzajúci na výrazy tváre hercov, ich jemné gestá, pohľady na odosobnenú krajinu industriálnych predmestí, málo hudby, veľa potrebnej domýšľavosti, precítenia a úprimnej snahy ponoriť sa aj do zdanlivo nie vlastných pocitov.... a samozrejme Antonioni nehľadiaci na čas ako na obmedzujúci faktor, zdĺhavý, áno aj nudný, príbehovo plochý, nevýrazný...... presne ako je väčšina života "industriálneho", prípadne postmoderného človeka, tápajúceho medzi vnútornou potrebou po pokroku a rozvoji, a zároveň dychtiaceho po pokojnom porozumení, po nájdení upokojujúceho modus vivendi medzi vlastnými vášňami, túžbami, a vlastnými schopnosťami, možnosťami ..... cez famóznu (a nielen krásou) Monicu Vitti sa režisér zameral skôr na psychiku ženy, prípadne na konfrontovanie dvoch odlišných motivačných svetov muža - dobyvateľa, pudmi ovplyvňovaného "racionálneho" bojovníka, budovateľa - a ženy - skôr introspektívnej, analytickej, intuitívnej bytosti... s takýmto delením síce nie do bodky súhlasím, ale je to niečo ako dve "gravitačné" centrá, okolo ktorých sa odvýjajú ľudské povahy, vôla...... a po záverečnej 6-minútovej sekvencii som bol vo veľkom pokušení neušetriť ani tú poslednú piatu hviezdičku - to bola dokonalosť sama...... a iba na MARGO detaily, ktoré mi trošku pokazili dojem :) : Zambezi netečie cez Keňu, Kilimandžáro tak isto neleží v Keni, a nemeria "cez 6.000 metrov"...a v lekárni sa nedá len tak dostať "niečo na upokojenie" ;) to viem z osobnej skúsenosti(2.12.2009)
-
mcb
Chladný a odcizující film, který si mě získal svou nepřístupností. I přes to, že se tváří jako "velké nabubřelé umělecké nic", má výpovědní hodnotu obřích rozměrů co do pocitů i myšlenky. Ohromná pomalost a táhlost snímku jen vystihuje fakt, že i tak jednoznačný cit jako lásku je v tomto (post)moderním a odlištěném světě velmi těžké prožít. Je to jako obraz, o kterém absolutně nevíte co říct, ale přesto vás v něčem fascinuje. Jak zachytit nezachytitelné? Nijak. A to přesně Antonioni zachytil...(19.11.2009)
-
Alf
jeden z řady filmů (nevím, jestli jich bude přesně 1001), které nemusím znovu vidět, leda snad po smrti :-)(26.2.2009)
-
strelenaL
Best film s Deloinem a Monicou Vitti.(9.5.2011)
-
Vodou
Viděno v sobotu večer. Ještě teď, v pondělí, mám pocit a dojem z tohoto filmu v hlavě. Stále se pohybuji v jeho stínu a ještě bych chvíli chtěl. Nádhera.(12.4.2010)
-
Block
Když se podívám na spoustu mých kamarádek, tak v nich vidím Vittorii.(15.5.2006)
-
IdaHutt
Čas ukázal, jak dobová "módní" forma pohřbila jinak dobrý a svým způsobem symbolický příběh. Dnešní divák s "klipovým" viděním prostě už nemá trpělivost zírat na Monicu Vitti nekonečně přecházející po pokoji sem a tam.(1.4.2011)
