Milionář z chatrče

Všeobecné nadšení z tohohle filmu mě dost silně odrazovalo a nebýt toho, že mi to doporučil nejlepší kamarád, asi bych si to nechal ujít. Ale nenechal a je to dobře. Vzdor až pohádkovému závěru (i když jak pro koho) na mě působil film dost opravdově a sympaticky, na čemž měl kromě skvělé Boyleovy režie a Rahmanovy hudby (jeden z nejlépe sednoucích soundtracků) i hlavní hrdina, který se přes své mládí celý film choval jako chlap. Nutno říct, že že kromě něj se dozvíme více pouze o jeho bratrovi (nejlíp napsaná postava), ostatní jsou tam spíš z titulu své funkce v ději. To ovšem bohatě vynahrazuje podle mě dokonale zachycené prostředí ulice a slumů, v nichž Jamal se svým bratrem vyrůstají. Celkově jsem někde mezi těmi, kteří se pro film bezmezně nadchli a těmi, kteří film tak nějak "z principu" odsuzují. Prozatím velmi dobré 4*. P.S. Že je Freida Pinto kočka přede mnou dokonce prohlásila přítelkyně. Tak na ní asi doopravdy něco bude :)) (17.05.2009)

Snad až příliš líbivá a příliš naivní pohádka o tom, jak ušatému Honzovi z Indie spadla do náručí princezna a s ní i půl království. Co pro to musel udělat? V podstatě nic. Jen žít. Jenže jednoho dne byl jeho příběh naservírován západnímu publiku, to ustrnulo nad výkaly z kadiboud, nad násilím z ulic i nad drsným osudem capartů z indických slumů a Honzovi mohl zazvonit zvonec, aby byl ten šťastný konec. Boyle naštěstí ukazuje nevěrohodnou historku (takové krásky opravdu nemívají tak silnou paměť) skrze omamnou formu, jejíž ENERGIE se bude jen těžko napodobovat. V tomhle směru schvaluju oscary za režii, hudbu, kameru, střih i zvuk. Soška za kolovrátkový scénář, kde se tak dlouho střídají otázky se vzpomínkami, až přijde z prstu vycucaný "hepáč", je ale hrozivým omylem. Stejně jako cena nejhodnotnější. I když jejímu udělení rozumím - na tyhle vlezle líbivé filmy, které elektrizují pozitivní energií, publikum slyší až příliš často. 70% (02.03.2009)

Nefalšovaný celuloidový kolotoč života. Zločin, osud, napětí i osobní drama. A hlavně opatrná love story, která je právě tím rozhodujícím ukazatelem, který Milionáře odděluje od jiných životopisných příběhů. Za doprovodu soundtracku přesně na rozhraní dynamického Boyleho stylu a fascinujícího orchestru se zřetelně ukazuje, že divácká obec potřebuje "lidské příběhy". Ještěže tak. (31.12.2008)

"Každé ráno sa modlím, aby som tú odpoveď nepoznal." Je to tak, D'Artagnan naozaj nie je jeden z Troch mušketierov, je až štvrtý a teda sa neráta. Samotný film, o tom, že niekedy sa aj dobrým ľuďom stávaju dobré veci, je troška dlhý, príliš divoký a na indickej kultúre nevidím ani zrnko zaujímavosti, pravdupovediac sa mi hnusí. Ale vďaka hrdinovým pozoruhodným životným skúsenostiam, na ktorých nie je v skutočnosti nič neuveriteľné, budete mať dve hodiny slzy na krajíčku a ak nepôjdu von dovtedy, finálny "priateľ na telefóne" by ich definitívne mohol oslobodiť. Danny Boyle je vynikajúci režisér, ktorý si vie zaistiť slobodu od producentov resp. spolupracuje s takými, ktorí mu dajú voľné ruky, lebo vedia, čo sa začne diať, ak mu ich rozviažu. Napriek tomu snímku vnímam ako prehajdákanú príležitosť, pretože pokojne mohlo ísť o najlepší film (nielen roka), ale nakoniec dosť zaostal za očakávaniami. A za tým, na čo reálne mal. (25.03.2011)

Finálová otázka, či získa Slumdog Millionaire prestížneho Oscara, mátajúca mnohých, má pritom veľmi jednoduchú správnu odpoveď. Chcete aj napriek tomu možnosti? A) Áno B) Napovedia výsledky Zlatých Glóbusov C) Nie D) Nie je to dôležité, pretože skutočnú kvalitu filmu neurčuje Oscar ale čas a diváci. D je správne. Neodolateľný, hlboko ľudský príbeh, ktorý si vystačí bez akýchkoľvek celebrít, nenásilne dojímajúci a v súťažných prestrihoch napínavejší ako poniektoré thrillery, Oscara na docenenie svojich kvalít skutočne nepotrebuje. PS: Ale napriek tomu ho získal. (31.12.2008)