Milionář z chatrče

Bollywoodský feeling bez písniček, britská škola bez tamních trademarků a americký patos bez hollywoodských hvězd. Pejsek Boyle na svůj dort nepotřeboval kočičku a narval do něj ty nejlepší ingredience. Chutná to skvěle, ale někde v půlce desáté lžíce si člověk začne uvědomovat, že je to možná až příliš ambiciózní a příliš kašírované a že to pravděpodobně bude muset dojíst až na druhý pokus. Ve Slumdogovi se toho děje TOLIK, což je ještě podtrženo rozsekáním do jednotlivých vzpomínek, že se nikdy nepřestanete soustředit na scénář jako takový. Pořád vám někde vzadu v hlavě bude někdo našeptávat, že "je to všechno dáno". Na režisérovu otázku z úvodu lze tedy odpovědět velmi rychle. Divák nevyhraje dvacet milionů rupií, příjemný pocit mu nicméně zůstane. Boyle sice ždíme publikum úplně jinak než Fincher v Buttonovi, ale úplně stejnou intenzitou. Oba však natočili pohádku pro dospělé, která si často nebere servítky, ale v globálu hraje spíš na slzné kanálky než haldu neuronů. Buď jak buď, Boyle přesto Fincherovi ujíždí, protože jeho film je díky hercům-nehercům bezprostřednější, díky exteriérům živější a díky omezenému rozpočtu vynalézavější. Srovnávám čistě proto, že jestli to Milionář na Oscarech projede ve prospěch renderovaného Brada Pitta, budeme moct Akademii přejmenovat na sbor profesionálních plaček. :) (26.01.2009)

Přesně ten typ hřejivého filmu, který nemám rád, natočený Danny Boylem, přesně tím stylem, který mám rád. Jinak - změny oproti knižní předloze činí ze snímku něco mnohem přitažlivějšího a oscarového, bohužel se tím definitivně potlačuje možnost, aby Britové natočili film, který bude opravdu o Indii, a ne o britských post-koloniálních představách o Indii. I u kulturních mišmašů a crossoverů totiž je možné určit, který element a úhel pohledu převládá. Zde jednoznačně ten západní. Nicméně ve výsledku jde o vcelku plodné spojení poetiky bengálské (sociálně-realistické) a hindské (bollywoodské) kinematografie. Samotný děj je podáván velmi mechanicky. (18.02.2009)

Britsko-bollywoodský remake pohádky O chytrém Honzovi. Jmenuje se O chytrém Jamalovi aneb kterak chudák se selský rozumem ke štěstí přišel a je tuze moc pěkná a poučná. A že se v ní ohýbá skutečnost, jak jen může (teda hlavně ty přímé přenosy), pouze za sprostým účelem ždímání citů? Ano, ovšem komu by to v pohádce vadilo, že děcka? PS: Je předloha lepší než film? Ne, není. Protože Swarupovo dílo je něco úplně jiného. Něco černohmorného, cynického a vyzněním přesně opačného Boyleova slaďoučce naivního cukrátka. A to já přeci jen raději než pohádky... (05.01.2009)

"I já věděl, že to byl Amitabh Bachchan." Já se tedy nechci moc chlubit, ale neznám žádnou otázku, na kterou zní odpověď: Amitabh Bachchan. Takže 1.000 rupií nevyhrávám a pod vousy si mudruju něco o podvodu. Přitom evidentně stačilo znát pár odpovědí a čekat na přesně mířené otázky. Já bych je nedostal, takže to je asi důvod, proč se ten film točil o Jamalovi. Nechci vypadat nějak závistivě, ale mám pocit, že celé to bylo vykalkulováno příliš precizně na to, aby mě to bombajské bláto obalené v cukrové vatě nějak zvlášť zaujalo. Pro mě to zkrátka bylo dobré, ale rozhodně kvůli tomu nebudu vyzývat všechny trpící osmahlé hochy k tomu, aby se vydali do Evropy zajišťovat lékařskou službu, porodnost a pásovou výrobu Mercedesů. (07.02.2017)

Milionár z chatrče je významovo nový Tiger a drak. Bude rovnako vplyvný. Je to celosvetovo univerzálnym jazykom rozprávaný príbeh lásky z exotického kúta sveta, do ktorého bežný divák neprenikne. A Indovia budú márne tvrdiť (tak ako svojho času tvrdili Číňania), že takéto filmy doma nakrúcajú už desaťročia. Nie, nenakrúcajú. To niekto z vonku musí prísť medzi nich a vytiahnuť svoj západoeurópsky objektív. Milionár z chatrče nie je bollywoodský film, je to ohňostrojová oslava Bollywoodu ako filmovej kultúry aj so všetkým jej romantizmom. V krásnom príbehu lásky naplno zužitkováva lesk i biedu indického mikrokozmu, a nápaditou a sviežou formou jej dodáva divácky atraktívny šmrnc. Je to malý a nenápadný filmový drahokam, ktorý žiari viacej, ako všetky losangeleské klenotníctva, do ktorých chodí nakupovať Benjamin Button. Je to film oslavujúci život, vieru, pozitívne myslenie; film, ktorý nebol robený za účelom stať sa oceňovaným filmom roku. A práve preto si to zaslúži. V dnešnej dobe je tento film malým zázrakom. A Danny Boyle je Ježiško. P.S. Jen Lopez či Rosario Dawson majú črty Freidy Pinto, ale nemajú jej oči. Žiadna hollywoodská herečka nemá oči Freidy Pinto... (20.02.2009)