Milionář z chatrče

Suchařští cinefilové možná slintají nad "dokonalou precizností" Benjamina Buttona, já radši svižné filmy, kde to žije a dýchá, filmy, které dokáží ždímat emoce a mají skvělou hudbu. Danny žádný suchar není, byť je mu přes padesát. Díky moc za to! P.S. Ano, Milionář je pohádka. No a co? P.P.S. I podruhé mě to strašně bavilo a nevěřím, že je to jen tou úžasnou muzikou. P.P.P.S. Podle spousty komentářů je hlavní hrdina pasivní. Nevím, jak na to kdo přišel, a kdo to opisoval dál, ale buldočí vytrvalost, s jakou si jde Jamal za svou (milovanou) bych pasivitou rozhodně nenazval. (29.03.2009)

Danny Boyle se zbavil Alexe Garlanda a dotáhnul na Západ levnou pohádku, přesně dle bollywoodského mustru, které estetika špinavých slumů a hledání štěstí v něm, evidentně vynáší u publika jímavé chvilky, potlesky ve stoje a pozlacené sošky. Pardon, ale mě to zavání jako laciný kalkul, který nad vodou drží jenom fantastická pasáž s malými caparty, která je vtipná i smutná, a hlavně opravdová, což se o zbytku říci nedá. Ne že bych neoceňoval snahu, ale tenhle tah do branky pokryteckého světa jsem odzíval – vizuál jak z jednoho mexického výletu Tonyho Scotta a pořádná hudba (Boyleův trademark) vlastně taky nikde. Ale to všeobecné nadšení chápu, jen ho prostě nesdílím. (14.02.2009)

Nový počin Boylewoodu je zajímavou kombinací surového náhledu na šokující život dětí v chudinské společnosti zemí třetího světa ala Město bohů a milé naivity až lehkosti peříčka Forresta Gumpa. Vše navíc v originálním popkulturním obalu jedné známé soutěže, jejíž potenciál napětí je vyždímán do maxima. Slumdog Millionaire evidentně není žádnou náročnou studií /čehokoliv/, jedná se však o komplexní, svižný a sebevědomý film s kvalitním Boyleovým otiskem, u kterého se prostě NEDÁ nudit. Samotné vyprávění formou pravidelného přepínání časů mezi dětstvím (flashbacky), účastí v soutěži (nedávná minulost) a výslechem na policii (přítomnost) je poutavé a dostatečně sofistikované, ovšem vzhledem k určité "pohádkovosti" se bojím, aby po opakovaných zhlédnutích a hloubějším prozkoumání Milionář z chatrče náhodou neztratil něco ze svého počátečního kouzla (PS: což se nyní, po roce, potvrdilo). 8/10 (30.12.2008)

Lidský život přece nemá cenu 20 milionů rupií! Tento rozpor mi s mnoha dalšími brání přijmout Milionáře z chatrče s entuziasmem jeho i jeho tvůrců. Ač bych rád předstíral, že mi párkrát do roku (kdy se z toho díky mediální masáži stává móda) není stydno oslavovat zástupce jindy opovrhované sorty „naivních filmů s dobrým koncem“. (Když si ovšem zkusím představit Jamalovu nejpravděpodobnější budoucnost, je to vlastně konec ultratemný a spíš bych mu přál, aby dopadl jako hrdina indického Amala.) Zrežírován je Milionář bravurně a třebaže neustále opakuje skoro totéž – někdo před někým/za někým utíká – atraktivní (byť nevábné) reálie, dynamická kamera a výrazný soundtrack nás udržují v neustálé pozornosti. Dívá se něj dobře hlavně proto, že nám neklade žádné složité otázky a na těch pár naťuknutých si pro jistotu odpovídá sám. Je to prostě film, který zná odpovědi. Správné? Ano, akorát ne mimo diskurz filmu. Odpověď na otázku „Z čeho budeme žít?“ je tedy OK, ke konfliktu dochází mezi snahou pravdivě vypovědět o životě v bombajském slumu a současně nebýt filmem bolestivým či jakkoli nepříjemným. A když už, tak jenom chvilku. Zvolené míšení jistých faktů s čirou fikcí ne náhodou v lecčems odráží styl, jakým Alexader Dumas psal své romány, konkrétně Třem mušketýrům připadla speciální, až po zralejší úvaze vlastně notně nedomyšlená role. Krom sveřepě zlých arcizlosynů, kteří do pohádek holt patří, pro mne zůstává nepochopitelným především chování Jamalova staršího bratra, který je chvíli za největšího bastarda a hned na to prostě za staršího bratra, přičemž Jamal tuto amébovitost nijak neřeší. „Neřešení“ je vhodným přístupem k průběhu celé soutěže, která by v reálu samozřejmě takto nikdy nemohla probíhat (čurpauza PO zadání otázky – tss, tss). Za největší Milionářovu chybu, za chybu, která mu a priori znemožňuje členství v klubu Jednoduše pěkných filmů (Frajer Luke, Papírový měsíc, Život je krásný - 1946), považuji úpornost, s níž se stylizuje do posla dobrých zpráv. Ale ten nadpozemsky odlehčený tanec mě stejně nutí jít nad tři. 75% Zajímavé komentáře: imf, Bluntman, H34D, tangerine1, Mahalik, FateKEEPER, mm13, lakikaki, seeker23, Brandon, Sokkk_y, Triple H, curunir, spacylemon, anura, Trifi (31.03.2009)

Na plný počet to nakonec není. Boyle se obklopil výbornými téměř neherci, oprášil své zkušenosti s běháním z 28 dní poté a v první polovině servíruje po audiovizuální stránce prakticky unikátní majstrštyk. Bůhví proč se ale v druhé polovině naprosto odkloní a pošle film.. Ne do háje, ale z jedinečného veledíla je najednou "jenom" vysoký nadprůměr... Což za stávajících okolností a s laťkou nasazenou do nebeských výšin bohužel bohatě stačí na to, aby ta jedna hvězdička šla prostě dolů... Mimoto.. finále vypočítavé, a rádoby dojemný konec mne nechal absolutně chladným, navíc, i když je relativně krátký, stejně sem měl chuť už už ho utnout, protože... na mě prostě nefungoval. Nevím... Možná jsem se namlsal všemi těmi nadšenými ohlasy a výkřiky o nejlepším filmu roku a jedním z nejlepších filmů vůbec, ale pro mě není Milionář z chatrče ani film, který bych si zařadil do své osobní Top... Takové Miliony na mě zapůsobily mnohem víc... (04.01.2009)