Milionář z chatrče

Místy sice trochu zmatené, přeskakující z děje do děje, z jednoho období do druhého, takže je potřeba se trochu víc soustředit, aby člověk objevil souvislosti, ale jinak dost dobré a zajímavé téma o chudém chlapci, který se dostal do soutěže a podařilo se mu nemožné. Ale po všem co prožil, kdo by mu to nepřál? (04.01.2009)

"I já věděl, že to byl Amitabh Bachchan." Já se tedy nechci moc chlubit, ale neznám žádnou otázku, na kterou zní odpověď: Amitabh Bachchan. Takže 1.000 rupií nevyhrávám a pod vousy si mudruju něco o podvodu. Přitom evidentně stačilo znát pár odpovědí a čekat na přesně mířené otázky. Já bych je nedostal, takže to je asi důvod, proč se ten film točil o Jamalovi. Nechci vypadat nějak závistivě, ale mám pocit, že celé to bylo vykalkulováno příliš precizně na to, aby mě to bombajské bláto obalené v cukrové vatě nějak zvlášť zaujalo. Pro mě to zkrátka bylo dobré, ale rozhodně kvůli tomu nebudu vyzývat všechny trpící osmahlé hochy k tomu, aby se vydali do Evropy zajišťovat lékařskou službu, porodnost a pásovou výrobu Mercedesů. (07.02.2017)

Jsou filmy nabité hollywoodskými hvězdami a je to propadák. Na druhou stranu jsou i filmy, ve kterých hrají samí neznámí herci a při jeho sledování se nám tají dech. Takový je i Milionář z chatrče. Oblíbená soutěž hrajíci prim ve filmu, který již posbíral spoustu cen a ty velké ho jistě ještě čekají. Já jsem uchvácen hned dvakrát. Za prvé samotným filmem a za druhé samotnou soutěží. Přiznám se, že při jejím sleodvání jsem byl málokdy tak napnut jako v této zinscenované verzi. Pohádka o Honzovi, který se potloukal indickou chudobou, až jej nakonec láska přivedla k nečekanému a vlastně ani nechtěnému bohatství. Tak to máme přece rádi, protože skutečnost bývá často mnohem horší než podmínky dětí, do jejichž života můžeme těmito dvěma hodinami nakouknout. (10.05.2009)

Po druhém zhlédnutí se u mě ty hodně nejisté čtyři hvězdičky definitivně přehouply do výmluvnějších tří. Film se tváří inovativně a dravě - a je tak i všeobecně vnímán. Naplňuje ale všechny škatulky klasického vyprávění (nic proti němu, ale inovace to fakt není), přičemž zdánlivá rychlost je dána hlavně extrémně rychlým střihem a dynamickou hudbou. Nikoli pak způsobem vyprávění a rytmizací děje, jehož organizace je dost mechanická a od určité chvíle prostě jen opakovaně naplňující stejný model (otázka ve studiu/otázka policisty - zařazení odpovědi do Malikova životního příběhu). A marginální otázka: Opravdu se u tak maximalizované možnosti hlavní výhry soutěž vysílá v přímém přenosu a ne předtočená, jak je tomu všude jinde? ___ A detail k úvodnímu titulku: Pokud je správná/pravdivá možnost D, nutně musí být správná/pravdivá i možnost B. :) (12.02.2009)

Přesně ten typ hřejivého filmu, který nemám rád, natočený Danny Boylem, přesně tím stylem, který mám rád. Jinak - změny oproti knižní předloze činí ze snímku něco mnohem přitažlivějšího a oscarového, bohužel se tím definitivně potlačuje možnost, aby Britové natočili film, který bude opravdu o Indii, a ne o britských post-koloniálních představách o Indii. I u kulturních mišmašů a crossoverů totiž je možné určit, který element a úhel pohledu převládá. Zde jednoznačně ten západní. Nicméně ve výsledku jde o vcelku plodné spojení poetiky bengálské (sociálně-realistické) a hindské (bollywoodské) kinematografie. Samotný děj je podáván velmi mechanicky. (18.02.2009)