Milionář z chatrče

Film ze začátku nabídne několik možností, jak přistupovat k příběhu a ke spolehlivosti vyprávění, ale nijak se s nimi vůbec nepohraje a vše je podřízeno efektnosti, bohužel ne efektivnosti. V bodech, možná se o tom rozepíšu v samostatném článku víc... Tak jsem se rozepsal: http://hobituvblog.blogspot.com/2009/03/analyticke-poznamky-k-milionari-z.html _____ A: styl vítězí nad vyprávěním (style wins over the substance). Rychlý střih, na ničem se neulpí pohledem dlouhou dobu, záběry snímané v polocelcích, nápadité úhly kamery, zrychlení, zpomalení, prostřihy, vše hbité a dravé, natočené naprosto s přehledem. Hudba určuje temporytmus a náladu, stříhá se podle ní, nikoliv podle toho, jak si to žádá vyprávění._____ B: Vypráví se ve 3 rovinách, přičemž jedna obsahuje ještě "podvyprávění", které se stane určujícím v závěru. První je účinkování v soutěži "Kdo chce být milionářem?", v rámci kterého sledujeme stoupání na vrchol jednoho outsidera, který má štěstí na otázky. Druhá rovina je vyslýchání na policii, díky níž se dozvídáme, jak onen podvraťácký outsider znal odpovědi. V druhém plánu vidíme záznam soutěže, aby mohl být příběh - vzpomínka do minulosti - spojen s konkrétní otázkou. Třetí a závěrečná je věnována vzpomínkám do dětství, kterými se obhajuje hlavní hrdina před policií, protože odpovědi na otázky poznal během svého nedlouhého života. Tato část také obsahuje podzápletku, kdy sledujeme, jak se z hrdinova bratra stává vrah a násilník, kterému jde jen o peníze, a osudovou lásku hlavního hrdiny, který je až moc pravdomluvný a oddaný, hodný._____ C: Vyprávění je sice motivováno kompozičně, ale vzpomínky začnou být po chvíli mechanické - jako pokládání otázek v soutěži, protože film nezpochybňuje a nenabízí možnosti, nýbrž naplňuje jednu jedinou, tu "osudovou - je to napsáno". Flashforwardy slouží pouze k zvýraznění motivu špinavých peněz a k tomu, aby se flashbacky a flashforwardy mohly v závěru protnout a spojit i 3 roviny vyprávění. Jen v jedné scéně je užit nespolehlivý vypravěč, když vidíme, jak se hlavní hrdina Jamal vrhá na svého bratru a oba padají z velké výšky, načež se vrátíme o chvíli zpět a zjistíme, že to, co jsme právě sledovali, Jamal pouze zvažoval. Z hlediska toho, komu se vypráví, jen dvě scény vybočují z "vyprávím vám svůj životní příběh, abych se ospravedlnil, že jsem nepodváděl", a to v tom případě, kdy se policista zeptá, jestli Jamal někdy viděl Latiku a jak se dostal do soutěže._____ D: Boyle ve své předchozí filmové trojici na základě Garlandových scénářů míchal vysoké s nízkým, což dělá i ve SLUMDOGOVI, ale v PLÁŽI - 28 DNÍ POTÉ - SUNSHINE nikdo po divákovi nepožadoval, aby se jednoduše ztotožnil s hlavním hrdinou a dojímal se. Musím uznat, že zapojení davu funguje a nejedná se díky tomu o kýčovité "dojímání se nad sebou", ale nic než dojetí a slzy štěstí tahle osmi-socarová podívaná nenabízí. Nemluvě o tom, že Boyle k vyobrazování indické chudoby přistupuje jako Jamal, když provádí turisty "Tádžmahálem": redukuje vše do podoby klukovského dobrodružství, i když jde o život. _____ Pokud se Vám hodnocení či komentář nepozdává, máte tyto možnosti: padesát na padesát (50:50), hodnocení ostatních uživatelů či možnost napsat mi do vzkazníku. 70% (27.12.2008) (méně) (více)