Reklama

Reklama

VOD (1)

Blízká budoucnost přináší nové zdroje zábavy. Lidé z celé zeměkoule se na síti věnují simulačním hrám, v nichž se v naprosté anonymitě projevují jejich nejskrytější touhy a fantazie. Revoluční hra SPOLEČNOST účastníkům dovoluje kontrolovat a manipulovat se skutečnými lidskými tvory skrz nanobuněčnou technologii. Oslnivá, pulzující a návyková hra se světem šíří jako epidemie a stává se drogou číslo jedna pro milióny lidí. To vše díky samotářskému géniovi Kenu Castlovi (Michael C. Hall), vizionářskému zakladateli K-SOFT, nejvlivnějšího technologického konglomerátu na světě. Pokud nás SPOLEČNOST nechá žít život skrz jiné, VRAZI nás nechají skrz jiné zemřít. Souboj na smrt, v němž bohatí hráči ovládají mozky odsouzených, začíná a miliardy lidí na celém světě si naladí tento krvelačný souboj, v němž se tvoří, prodávají a likvidují superhvězdy. Kable (Gerard Butler), hráč číslo jedna, má před sebou poslední zápas, který rozhodne o jeho svobodě, rodině a budoucnosti... Scénář a režii má na svědomí dvojice Mark Neveldine a Brian Taylor, jenž na sebe upozornila před třemi lety hyperakčním snímkem Zastav a nepřežiješ. Divokou kinetiku přenášejí také do svého nejnovějšího projektu Gamer. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (852)

Botič 

všechny recenze uživatele

Ve své podstatě velice experimentální film, který není ani špatným ani vynikajícím. Rozkládá se přesně někdy uprostřed a na každém divákovi záleží kam se přikloní. Já raději zůstávám neutrální, protože z určitých sekvencí jsem byl nadšený, už úvodní nabušený start je jak splnění dětského snu, avšak na rovinu není to nic pro epileptiky. To co kazí výsledný dojem je celková rozkolísanost, mnohdy nepřehlednost a klipové sekvence z nichž upřímně nenávidím tu na skladbu The Bad Touch. ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Že by se tvůrcům CRANKů podařilo natočit něco normálnějšího? - Ani náhodou, GAMER je snad ještě větší šílenost a výplach. Epilepticky podaná vize budoucnosti, kdy prošel herní průmysl zásadní změnou. Herními charaktery jsou teď skuteční odsouzenci na smrt, feťáci a další lůza, díky technologii, která umožňuje dálkově ovládat buňky v mozku. To vše dílem maniaka. Výsledek je pro hráče a diváky dobrá zábava, pro ovládané (včetně diváka) pěknej hnus. Bylo to celkem psycho, a sledovat to v kině s většinou netušících lidí, o to lepší. Jsem rád, že jsem nedal na dost negativní ohlasy (který mimochodem chápu) a zašel na to co nejdřív. Takový zážitek se hnedtak nezopakuje. Oproti CRANKu tady chybí taková ta aura lehkosti a nevázaný zábavy, není to tak kompaktní (tempo bohužel nevydrží až do konce), ale míra šoku, možnýho znechucení, otrávení a označení za úplnou sračku je ještě vyšší. Abych nezapomněl, do filmu jsou parádně zasazený dva klasický songy - Mansonova verze "Sweet Dreams" a "The Bad Touch" od Bloodhound Gangu. No... víc se rozepisovat nebudu. Líbilo se mi to. Neveldine & Taylor - teď pro mě ještě umocněnější králové akčního extrému. I když tohle je možná zároveň i hřebík do jejich rakve. ()

Reklama

sniper18 

všechny recenze uživatele

Je to dosť dobrý mierne sci-fi ladený akčný film. Má celkom dobrý príbeh odohrávajúci sa v blízkej budúcnosti, kedy sa stali mimoriadne obľúbenými prvotriedne simulačné hry, v ktorých môžu platiaci zákazníci ovládať skutočných ľudí, či už v zábavnejších, ale hlavne akčnejších hrách, v ktorých už ľudia bojujú o svoje životy proti svojej vôli. Jedným z nich je aj prvotriedny vojak nespravodlivo obvinený z vraždy, ktorý sa vďaka svojim kvalitám stal hviezdou najslávnejšej hry a práve mu chýba len pár víťazstiev, aby bol oslobodený. No uvedomuje si, že tvorcovia to len tak nedovolia a tak musí urobiť všetko preto, aby sa z toho dostal, ale tým môže ohroziť aj svoju rodinu. Spracovanie sa mi páči, v prvom rade musím pochváliť tútu veľmi zaujímavú víziu budúcnosti, ktorá síce predsa len už z väčšej časti bola použitá viackrát, ale aj tak to má stále dostatok nových prvkov a tvorcovia si na tom dali viditeľne záležať, pričom sa pohrali aj s detailami a rovnako mi sadol aj ten skvelý kontrast medzi medzi tými najjemnejšími a zároveň drsnejšími prístupmi, čo vidno už len na výbere hier a táto kombinácia sa mi tu skutočne páči. Je síce pravda, že potenciál bol ešte o niečo väčší a hlavne v druhej polovici sa občas nájde nejaká scéna alebo prvok, bez ktorých by som sa určite obišiel, napríklad pesnička hlavného záporáka, ale inak je to prakticky po celý čas nadmieru dynamická a nápaditá zábava s nespočtom skvelých momentov. Akcie je tu dosť a je výborná. Síce tento moderný štýl s množstvom strihov celkovo až tak moc nemusím, ale tentoraz s ním nemám ani najmenší problém. Akcia je výborne natočená, perfektne dynamická a aj slušne drsná, pričom krvi, rôznych zlomenín a podobných prvkov je tu dosť. Tvoria ju hlavne veľkolepé prestrelky, v ktorých nechýbajú desiatky zabitých, ale občas poteší aj nejaký súboj, prípadne naháňačka. Najviac sa mi páči všetka akcia z prvej polovice, kedy je ešte hlavný hrdina súčasťou hry, prípadne finálny súboj s mnohými protivníkmi. Herecké obsadenie je na tom dobre, Gerard Butler je tu skvelý a hlavne v akcii je na jeho profesionálny prístup skutočne radosť pozerať, k tomu Amber Valletta ako jeho žena, ktorá tu má tiež zaujímavú úlohu a plno zaujímavých vedľajších postáv, jedine hlavný záporák Michael C. Hall mi moc nesedel, no nemá moc priestoru. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, toto režisérske duo má síce zvláštny štýl, ktorý rozhodne nefunguje vždy, no tentoraz sa to povedať nedá, je to vizuálne zaujímavé, dynamické a nápadité, takže tu nemám žiadny problém. Keby sa odstránilo niekoľko nadbytočných prvkov, mohlo to byť ešte lepšie, ale aj tak mi Gamer príde ako vydarená akčná zábava, ktorá sa dá pozrieť aj viackrát. 75% ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Zajímá-li někoho, jaká je souvislost mezi Gamerem, CinemaScopem, tridentským koncilem a Rotundou sv. Martina na Vyšehradě a co dalšího filmoví historici přehlédli nebo zatajili, nechť pokračuje ve čtení. ____ Oficiálně byl film vynalezen v průběhu 90. let 19. století. Vznikl jako následek průmyslové revoluce, stejně jako telefon, nebo automobil. Ve skutečnosti je film poměrně složité médium, a než mohl být vynalezen, muselo se sejít několik technologických náležitostí. Nepřekvapuje proto, že jeho kořeny sahají až do románského umění, čemuž nasvědčuje úzká spojitost mezi rotundou a zootropem. Zootrop je de facto desetkráte zmenšená rotunda. Oboje disponuje kruhovým půdorysem, oboje má tvar rotačního válce, oboje nějakým způsobem působí na návštěvníka. Rozdíl je v tom, že rotundu obdivuje divák zevnitř, kdežto zootrop zvenku. Prostor kina, ovládající a paralyzující užaslé publikum v sálu odděleném jednoznačně od okolního světa, má blíže k rotundě než k zootropu. Vedle zootropů, kinetoskopů a jiných optických hraček narušovalo ideu uzavřených kinosálů dvojí: fenomén kinematografických přestavení pod širým nebem (film nacházel své místo už na začátku svojí existence také v prostorách často improvizovaných a náhodných, na náměstích, trzích, v zahradách, na dvorech, v sadech) a trpké pravdy, jež otřásly sebevědomím a jistotami moderního člověka. Einstein a Freud představovali pro počátek 20. století stejné poselství – svět není takový, jaký se zdá. Najednou se nedá zcela věřit smyslům. Následkem tohoto jsme vnímali svět chvíli jako karneval libovůle, kde neplatí žádná pravidla, a chvíli jako vězeňský dvorek, na kterém chodíme v pruhovaných šatech stále dokola. Proto bylo třeba navrátit lidstvo tam, odkud se zásluhou rozpadu starého světa vymklo – z vně dovnitř, ze zootrpu zpět do rotundy. Snaha obestřít diváka a nenechat ho vystoupit ven ke svobodě dosáhla svého extrému v baroku. Odpovědí na tehdejší protestanské reformy se stal tzv. tridentský koncil, který dal jasně a nesmlouvavě najevo, že katolická církev se v žádném případě nehodlá smířit s odklonem některých zemí od duchovní závislosti a poslušnosti papeži. Podobně se nechtěli smířit hollywoodští producenti s úpadkem studiového systému a hledali způsob, jak vylákat diváky z jejich obývacích pokojů do kin. Velkou část zájmu na sebe strhlo televizní vysílání, které výrazně proměnilo – často k horšímu – chování diváků. Rozložilo vlastně celý systém. Na jedné straně posílilo a banalizovalo ireálno a fikci, jež jsou podstatou každého filmu, a přesunulo značnou dávku cynismu na informace jako takové; na druhé straně vyvolalo nové zvyky, jako je například „zapping“ (přepínání kanálů), nebo doprovodné komentáře, které desakralizují celý pořad. Stačí porovnat, jak milovník filmu sleduje svůj oblíbený snímek na videokazetě a nechce při tom být ničím rušen, a podobnou situaci v početné rodině, kde se nikdo pořádně nesoustředí. Výsledek bývá často konsternující. Ať už máme na mysli technicolor, Cineramu, CinemaScope nebo stereoskopické 3D-filmy, principiálně šlo o to nahnat diváky zpět tam, odkud utekli – do kin. Katolická církev jednala stejně promyšleně a cílevědomě jako producenti v 50. letech – v první řadě byla obnovena inkvizice (MPPEAA - pomáhala exportu filmům, propagujícím americké věrozvěstství, na mezinárodních trzích), byl založen jezuitský řád (film studies - jejichž začátek spadá do 50. let), opětovně se obnovovaly kulty světců (hollywoodský star systém) a s tím souviselo také zakládání četních poutních míst (artkina a autokina). V neposlední řadě šlo baroku i kinematografii o to ohromovat, fascinovat a působit na smyslovou stránku vnímání. Člověk je v takovém chápání záležitostí pomíjivou, nicotnou a pasivní - film obohacený o širokoúhlý formát poskytuje divákovi více informací, čímž jej nutí zvyšovat koncentraci na úkor představivosti a situuje jej do role pasivního pozorovatele. K nadpozemským a nadpřirozeným silám a hodnotám se podobně obracejí mystická díla z doby barokní. Stejně jako v Kostele svatého Mikuláše na Malostranském náměstí se i prožitek ve slavném Haydenově planetáriu odehrává uvnitř kupole, kde je iluzionisticky konstruována „virtuální“ realita. Divák, který je po dobu představení doslova pohřben v izolované rotundě planetária, jež je v mnoha ohledech zrakovým klamem par excellence, je na tom podobně jako v kině; ačkoliv na rozdíl od filmu, kdy se díváme přímo před sebe, vyžaduje planetárium pohled vzhůru, do „báně nebeské.“ Pohroužení se do vesmírného divadla planetária i pohyblivých obrázků ve filmovém paláci je srovnatelné. Již architektonický rámec budov má sklon k potvrzování důstojnosti, která byla vlastní vyšším uměleckým institutům. Má v oblibě vznešené a sakrální, jako by výtvorům dávalo věčné trvání; ještě krok dál a rozsvítí se svěcené svíčky. Na sklonku 20. století dochází pak k tomu, čemu říkám „zánik kognitivistických teorií a zúžení dispozitivu do singulárního bodu zapříčiněné ukončenou dialektikou recipienta s ekranem“ – zbaveno akademického slovního smogu to znamená neustálé zkracování vzdálenosti mezi divákem a plátnem, k němuž dochází buďto přibližováním se diváka k obrazovce, nebo obrazovky k divákovi. Stručně řečeno se buďto přibližuje divák k obrazu, jak to známe ze sledování filmů na osobním počítači, které stojí v opozici vůči sledování v rušivém prostředí televize, anebo vystupuje stereoskopický obraz ven k divákovi. Teprve syntéza obojího a definitivní zkrácení vzdálenosti na nulu povede k nástupu virtuální reality a setření skutečnosti kolem. Virtuální realita vzniká tehdy, zanikne-li rám kolem obrazu. CinemaScope provedl obdobný ideologický manévr, neboť usiloval zahltit divákovi celý úhel vidění a tím se ho zmocnit. Šlo mi tu nicméně hlavně o to podat revizi dějin kinematografie prizmatem zkušenosti se staršími i novějšími elektronickými médii jako televize, video, počítače a internet a ukázat kinematografii jako pouze dílčí epizodu či mezihru v delších dějinách kultury. Pobývání diváka „uvnitř“ v době románské a barokní, následné osvobození se na pozadí exploze moderního umění na počátku 20. století a opětovný návrat do filmových paláců, panorámat a planetárií v 50. letech 20. století a nejznatelněji v soudobém kvasu simulaker a videoherních flicků jako Crank 2 nebo Gamer prostě a jednoduše ukazuje, že kinematografie je součástí jak mnohem širšího kontextu politických a kulturních praktik, tak vzájemného vztahu s jinými uměleckými a kulturními formami, médii, institucemi, diskursy a oblastmi životní praxe. První veřejné projekce filmů bratří Lumierů v Paříži odstartovaly něco, co bylo ve skutečnosti dávno odstartované – prehistorii táhnoucí se stovky let před rok 1895. () (méně) (více)

Flipnic 

všechny recenze uživatele

Gamer je neskutečná akční a vizuální pecka, šílená jízda a ještě něco víc ... Film ocení zejména hráči videoher, já, člověk, který strávil přikován k videohrám všeho druhu 2/3 svého života, jsem si ho fakt vychutnal naprosto dokonale!! Chvílemi jsem přemýšlel i o plném hodnocení, ale kazilo to pár věcí. Jednak je to vykrádačka jako prase a spousta scén zde již v mnoha nedávných akčních filmech byla, jen tady byla přizpůsobena světu jedniček a nul. Dále to pak byla hlavní role, Butlera prostě nemusím, ten herec je mi nsympatický.. nevím proč, ale kdokoliv jiný by mi seděl víc ... Navíc špatně hraje. Ale jinak perfektní megajízda na odreagování ... ()

Galerie (35)

Zajímavosti (8)

  • Natáčalo sa prevažne v Albuquerque, v Novom Mexiku. (Greenpeacak)

Související novinky

Neveldine/Taylor – přesun do televize

Neveldine/Taylor – přesun do televize

03.11.2009

Aneb „from Heroes to Zeroes“. To, koneckonců, vystihuje i jejich krátkou kariéru. Scenáristicko-režijní duo zaujalo prvním Zastav a nepřežiješ. Dvojka už diváky tak nenadchla a Gamera mnozí považují… (více)

Reklama

Reklama