Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Shit
    ****

    No jedno tomuhle béčku rozhodně upřít nemůžu a to, že při akci sem se cejtil, jako když pařim nějakou 3D akci a místo mega drsnýho Grarda Butlera všehny ty šmejdy kosim já, ale přece jenom tuhle nabušenou akci trochu kazí příliš zběsilá kamera, i když to mi po chvilce přestalo vadit, na to zas tak háklivej nejsem, ale bohužel mi vadil Hall, kterýho mam sice v Dexterovi fakt rád, ale tady byl takovej divnej úchlnej geniální záporaček a moc mi to nesedlo, chtělo to někoho lepšího na závěrečný vyřízení účtů, ale i tak dobrý béčko.(23.11.2009)

  • Malarkey
    ***

    Já si to myslel. Koukám na film a řikám si, že jsem tohle zběsilý stříhání scén už někde viděl, a zrovna docela nedávno. A ono fakt jo. Popravdě se mi ale Gamer docela líbil, protože si ze Gerarda Butlera tvůrci udělali takového menšího Painkillera a ta zběsilost se dala vcelku dobře snýst. Ani to nebylo tolik ujetý, když nevezmu v potaz, že film sám o sobě je blbost prvního stupně. Ale pořád je to akce, a ty jiný stejně nebudou. Takže si vlastně nemám co stěžovat.(15.6.2010)

  • lesumir
    *

    Jejda, tak tohle ne :-)(28.11.2009)

  • Cival
    **

    Sick shit. Z tak "cool & hot" jednotlivostí smontovat tak odzívaný celek, to už je pořádné zoufalství. Monotónní sypání solidních nápadů a sekundových vizuálních laskominek, z nichž snad ANI JEDNA není pořádně prodána, posílá Neveldinea s Taylorem definitivně do pekel. Tady nepomůžou ani nadintepretace týkající se otisku videoherní kultury na plátno, žádné úvahy o anarchii nebo punku, protože výsledek je pouze ubíjející smrští nesmyslů v bujaře nasekaném videoklipovém podání, které absolutně nechápe pojmy jako gradace nebo rytmus. Navíc podezřívám oba pány, že jejich nová smršť "koziček, prdelek a vylizovaček" (kolik jich už sakra bylo v těch třech filmech? tisíc?) už smrdí nějakýmj pubertálním sexuálním traumatem, než aby nahrávala bezuzdné sociální reflexi a tematizaci rozkladu, hnusu a odosobnění člověka v éře, kdy hry, síť a všudypřítomné sexuální obsahy bortí intimní sféru. Marnost. A to radši neřeším, v jaké WTF se Gamer zvrhne v posledních deseti minutách nebo jak se ve filmu bootuje do mozků a přiřazují se k nim IP adresy, čistí se spywarem a chrání se firewally... Propadák.(10.9.2009)

  • JFL
    *****

    Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz.(21.9.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace