Teorie velkého třesku

Tenhle seriál jsem si zamiloval už po prvních dvou dílech a další jsou lepší, lepší a lepší. Zkrátka velký třesk jak se patří. "Dobrý den, tady je doktor Sheldon Cooper, chci váš požádat o zrušení členství v planetáriu. Nevejdete se mi do peněženky. Také mě to mrzí, ale bylo to mezi vámi a muzeem přírodních věd, a vy nemáte dinosaury." (26.12.2009)

Sleduji seriál teprve teď, takže mně to exaltované nadšení a booom v době premiéry zcela minulo. A přiznám se, že mě seriál tenkrát zcela odpuzoval. Nejen kvůli IT Crowd, jenž jsem považoval za vykradený právě tímto, ale i kvůli v podstatě zrůdným postavám a humoru, kterému jsem prostě nerozuměl. Zuřivé klepání na dveře nějakého neduživého aspergera mě prostě do paralyzujícího smíchu nepřivedlo. A vždy se divil, že většinu mého okolí ano, dokonce si kupovali trička, kde na obrázku bylo, jak ten čahoun klepe na dveře a vykřikuje u toho název druhořadého obchodu potravinami. "Možné je vše," říkám si pro sebe a zkusím první řadu. S krajním odporem jsem sledoval, jak tvůrci v podstatě týrají archetypy geeků v celkem klišé situacích. V tom to bylo v podstatě zajímavé. Že BBT vykradlo IT Crowd jsem musel nakonec odvolat. Každopádně jsem se během několika sezón zkoušel sžít s postavami, kterým prostě nerozumím, ačkoliv mi jejich zápal pro fantastiku jako takovou byl sympatický, nejsem totiž jiný. Popkulturní odkazy jsem pochopil všechny a mnohdy se vskutku od srdce zasmál. Skutečně jim ten situační humor funguje. Bohužel časem, kdy sžití nabývá vrcholu, začínají mi lézt vyhastrošené postavičky na nervy a akorát jsem došel k závěru, že ti neschopní šašci jednou musí ten humor vyždímat. K trapnosti jim ovšem chybí hodně, je třeba mít neustále na vědomí, že jsou to výstřední vědecké kapacity, takže trapní jsou už jen ti nerdi, co si jen žijí ten svůj "jakože" BBT život, v domnění, jak je cool "hrát" si na aspergera, panice, žiďáčka a trapoše, ale to je jiný problém. Dále čtu v komentářích, obdivné eseje na originalitu příběhu. No, tak pak jen stačí doporučit například Smrtonosnou past 4., najdete tam scénu jak vyšitou z BBT (hádky Wolowitze a jeho matky). ;-) Jinak celkově mohu říct, že jsem se chvílemi velmi bavil a chvílemi skoro až styděl. Tři hvězdičky jsou tedy ještě dobré, uvidím, co přinese řada devět. Kam se nám ty postavičky posunou. (08.04.2016)

Pro mě nejlepší komediální seriál, na který se vždy hodně těším. Skvěle vymyšlené zápletky a dialogy a samozřejmě velmi vtipné postavy. Samozřejmě tahounem je asociální Sheldon, ale i další postavy baví - na rozdíl třeba od HIMYM, kde je jedna výrazná postava Barneyho, ostatní pro mě už tak zábavní nejsou. Tady se rád dívám na všechny, včetně okrajových postavech jako jsou matky hlavních hrdinů. (05.12.2010)

Nejdřív velký třesk, pak dinosauři, pak dlouho nic, pak Přátelé, pak zase dlouho nic a nyní druhý Velký třesk. Nejde o výsledek jakéhosi pekelného urychlovače jaderných částic, nýbrž dvojice plodných sitcomových autorů (pod většinu epizod jsou podepsáni Bill Prady a Chuck Lorre). Pokud bych se někdy odvážil jen naznačit, že mám rád fyziku, pak jedině v podobě, v jaké ji prezentuje tahle čtveřice nerdů, jež jsou chytří stejně jako jsou bezradní tváří tvář opačnému pohlaví (a teď nemíním nutně přímo „pohlaví“). Jenom zlomek vtipů rotuje okolo teorií, jejichž neznalost vás staví do pozice Penny. Navíc máte stejně jako Penny možnost neznámý pojem vygooglit, pozřít něco vědění a pro příště učinit blbcem někoho jiného. Jestli The Big Bang Theory považuji po první sérii za druhý nejlepší americký hraný komediální seriál (což není až tak moc kritérií, jak bych se mohlo jevit), hlavně zásluhou smrtící koncentrace vtipů a - narozdíl od IT Crowd - věrohodné sociální impotence Leonarda, Sheldona, Rajeshe a Howarda. Nerad si to přiznávám, ale ten škodolibý smích občas patřil osobě před obrazovkou. Apendix: Moci si do další série vybrat mezi menším množstvím vtipů s propracovanějším vývojem charakterů a jejich vztahů a větším množstvím vtipů se stejně zakrnělou "progresivní" složkou, beru variantu 10. Zrovna u tohoto seriálu se chci hlavně bavit. Apendix 2: Zjišťuji, že mou nejoblíbenější postavou je Koothrappali. Nic moc neříká, ale když už něco řekne, většinou jde o nejtrefnější hlášku epizody. Apendix 3: Po páté sérii si od TBBT zřejmě na chvíli odpočinu. Vtipy se příliš často stáčejí k různým tělesným potěchám a "drbací" dívčí rovina, třebaže z marketingového hlediska pochopitelná, mi do seriálu od nerdů pro nerdy vůbec nesedí. Hlášek pro nejzasvěcenější ubylo a ze Sheldonova chování už tvůrci také nedokážou vytěžit situace vtipné bez toho, aby museli zacházet do extrému. Stále více z toho zkrátka čpí neškodný mainstream, byť nadále platí, že není vtipnějšího seriálu, který by vám toho ozřejmil tolik ze života geeků. 90% Zajímavé komentáře: Rex Mundi, Eddard, M.a.t.t., Milwa (30.01.2009)

Ach jo, některé výroky mě baví i dodnes a asi kvůli nim nedám nižší hodnocení než průměrné tři hvězdičky, jestli to dává smysl, ale vnitřně se nemůžu smířit s tím, že ten seriál nemá žádnou kladnou hlavní postavu. Teoreticky by se to dalo snést v dobách, kdy to byl "jenom sitcom", ale s přesunem dějových linek do roviny rodinných vztahů a příběhu s ponaučením je to nesnesitelné. A věc, která mi přijde neodpustitelná, pokud bezmyšlenkovité seriály můžou mít neodpustitelné vlastnosti, a můžou, pokud se stanou tak velkým kulturním fenoménem, je scenáristický princip, kterým tvůrci ta ponaučení řeší. S výjimkou Sheldona, kterému jeho nevhodné chování všichni s gustem vyčítají, pokud se zrovna tvůrci rozhodnou pro konflikt v konkrétní epizodě (třeba vždycky když Leonard řekne, že to byla poslední kapka, a za deset minut se bezdůvodně uklidní), nebo nad ním rezignovaně mávnou rukou pro komediální hodnotu takové reakce (například asi milionkrát opakované "I can't even tell anymore" -that something is strange or off-) se provinění každé osoby řeší tak, že se ten, komu je řečeno, že se chová nevhodně, hrubě, sprostě, úchylácky, urazí, zavře se doma a přestane nosit kalhoty/chová se ublíženecky a ostatní emocionálně manipuluje tak dlouho, dokud se mu nedostane omluvy. Když má Howard pervezrácké kecy a Penny mu řekne, že má perverzácké kecy, tak epizoda končí tím, že se Penny omlouvá Howardovi za to, že na něj byla hrubá, místo aby si Howard uvědomil, že on by alespoň nemusel některé věci říkat nahlas. Když se Bernadette chová jako panovačná mrcha a Penny nebo Amy ji upozorní na to, že se chová jako panovačná mrcha, Bernadette začne brečet, že musí být panovačná, protože je malá a jinak ji nikdo nebude brát vážně, a epizoda končí jak jinak než tím, že se Amy nebo Penny nebo kdokoliv jiný omluví Bernadette, že na ni byli hrubí. A když to takhle jako mlýnek jede víc jak deset let jako jeden z nejsledovanějších seriálů, tak nad tím nejde mávnout rukou, že je to jenom komedie, ale člověk musí souhlasit se všemi těmi kritickými články, které BBT obvinují z toho, že je sexistická, misogynní, manipulativní, repetitivní a strašná. (03.06.2019)