Teorie velkého třesku

Nevim, jestli jsem divnej, nebo naopak málo divnej, ale tento seriál mě vůbec nebaví. Před lety jsem viděl pár dílů z těch prvních sérií a ten "humor" mi připadal jako strašná křeč, kde je ten umělej smích v podstatě holá nutnost, protože jinak by divák asi ty vtipy vůbec neodhalil. V poslední době jsem se zkusil podívat i na nějaký ty novější díly, jestli se to třeba nezlepšilo, a řek bych, že si to drží pořád stejně zoufalou úroveň. To už fakt radši Přátelé. To si aspoň nehraje na nic "inteligentního". (26.10.2018)

"Kámen, nůžky, papír, tapír, Spock. Je to velmi snadné. Takže nůžky stříhají papír, papír balí kámen, kámen rozdrtí tapíra, tapír otráví Spocka, Spock zničí nůžky, nůžky utnou hlavu tapírovi, tapír sní papír, papír usvědčí Spocka, Spock vypaří kámen a jak je zvykem kámen tupí nůžky." Je to skutečně snadné. Zbytečně vysoké IQ podpořené nezodpovědným vzděláváním zkrátka může z lidí občas stvořit zábavné idioty. Pokud přitom nadměrná inteligence čelně narazí do myšlení standardní blondýny, tak se to občas nedá smíchy rozdýchat. Rád se smíchy dusím a doufám, že jednou zemřu při nestrávení výjimečně brutálního vtipu. (22.08.2011)

Staying in is the new going out. Jsou tu slabé epizody? Jsou. Je to až příliš vykonstruované? A jak! Jsou tu trapné vtipy? Vyloženě trapné ani ne, spíše jen hluchá místa, kde to ne tak docela funguje. A víte co? Je to stejnak úplně jedno, když se i u těch "slabých" epizod třikrát až čtyřikrát smíchy rozbrečím. A co teprve u těch opravdu zdařilých! Nemluvě o tom, že všechny ty postavy miluji (ale Sheldon samozřejmě vede; především od sedmé epizody, kdy z něj udělají ukázkovou svini). Není to lacině mravokárné (zdravím How I Met Your Mother) a už vůbec se nezmiňuji o tom, že se v těch urputných disputacích o hovně (bohužel?) plně poznávám. A jistě nejsem sám, že? Navíc jsem se smíchy probrečel nejen úvodními sezónami, ale i těmi aktuálními považovanými spíše za slabší. Nesporně to již není to ono, ale spíše než ztrátu humoru, to prošlo transformací do čistě vztahově sitcomových vod "à la Přátelé". A tím, jak obsazení postupně bobtnalo, tak má nyní každý v každé epizodě těch svých pět minut slávy, ale mnohdy je to kvůli tomu odnikud nikam; jakkoli zábavně odnikud nikam. Závěrečné řady již nesporně běží čistě na volnoběh, ale stále se najdou zdařilé epizody, to zase ne že ne. A nutno uznat, že ony i ty nepodařené si drží celkem solidní standard kvality. (01.07.2009)

Nikdy bych neřekla, že mě to postihne, ale stalo se - pár epizod jsem viděla se svými dětmi a docela mě to bavilo, teď když nám zatrhli cestování a zakázali vycházení, pracuju z domu a pouštím si z bedny, co právě jde. Tady chytám jednu sérii na RTF, jinou na ORF a další zase v češtině. Aspoň si s dcerou trochu osvěžíme němčinu ... :) (14.11.2020)

Nesmělý, Otravný, Sebevědomý a Koktavý potkávají Nádhernou a začíná příjemný sitcom, kterému sudičky určily, aby se z něj postupem času stal až neuvěřitelný fenomén. Někdy šablonovitý a neoriginální, jindy upřímně vtipný, ale ve své podstatě dostatečně nenásilný na to, aby dokázal spoustu let adekvátně bavit. Dříve nebo později se ale každé téma vyčerpá a protože se tvůrci ke krokům, které by hlavní postavy posunuly o něco dál, odvažují jen jednou za několik sezón, tuhl mi u tohoto třesku úsměv už ve třetí sérii. Nečekanou záchranou jisté úrovně se tak pro celý seriál stal postupný příchod ženských vedlejších postav, nohy mu naopak čím dál víc podrážejí opakované vtipy (nesnesitelný running joke s Howardovou matkou) a rutina, se kterou jsou od určité doby sázeny Sheldonovy monology. Zkrátka a dobře si s touhle partou moc nevím rady. Díky zprvu fantastické (a posléze alespoň přiměřeně spolehlivé) Amy a tomu, jak dokáže Kaley Cuoco jako Penny stále všechny strčit se stoickým klidem do kapsy, se pořád občas pobavím. Na druhou stranu Leonard, Howard i Rajesh mi už pořádně dlouho přijdou jen jako figurky snaživě předříkávající očekávané repliky, nehledě na v pozdějších sezónách nepochopitelně protěžované kopyto Stuarta. Po šesti letech se čtvrtá hvězda, snad z nějaké nostalgie, ještě zuby nehty držela, od sedmé sezóny dál jde ale jen a pouze o mlácení prázdné slámy, takže dlouholetý soucit ztrácím, tím spíš, že desátý a jedenáctý rok jsou ospalostí až trapností vážně k uzoufání. U seriálu jsem ale zůstal až do samého konce. Přímá úměra průměrnosti a nevtipnosti s rekordy sledovanosti mě fascinovala tím víc, čím méně jsem ji chápal. (03.10.2008)