Teorie velkého třesku

Prvně jsem se setkal s osmi díly, než přišla tvůrčí krize v Americe, a hlavně scénáristi začali stávkovat. Poté se seriál odmlčel, a já jsem to odsoudil se čtyřmi hvězdami. Mrzí mě to, přiznávám a omlouvám se. Big Bang Theory je totiž typ seriálu, který nemá obdoby, dokonce ve velkém překonává britské sitcomy. Teď teda myslím v počtu magorů na jeden seriál. A tady se to rovná čtyři (velcí magoři) plus jedna normálnější blondýna, která dokáže bez problémů každýho okamžitě utřít. Líp to snad tvůrci udělat ani nemohli. No, nakonec jsem se k seriálu vrátil. Jenže to už na světě běžela třetí série, a nějak se to dohnat muselo. Udělal jsem maraton, a dlouho jsem na seriálu nebyl závislý jako na Big Bang Theory. Skutečně. Tenhle seriál je bomba. Pokud máte rádi Přátelé, protože tam je Joey nebo Himym protože je tam Barney, tak Big Bang budete mít rádi protože tam je šílenej Ind, úchylnej žid, šíleně otravný přechytralý monstrum a rádoby normální člověk, kterýmu scénáristi nedokážou neupřít jeho inteligenci. Pokud by se to číselně mohlo srovnávat, tak maximálně s Červeným Trpaslíkem. Tam byl totiž magor naprosto každý. (25.03.2010)

Nejdřív velký třesk, pak dinosauři, pak dlouho nic, pak Přátelé, pak zase dlouho nic a nyní druhý Velký třesk. Nejde o výsledek jakéhosi pekelného urychlovače jaderných částic, nýbrž dvojice plodných sitcomových autorů (pod většinu epizod jsou podepsáni Bill Prady a Chuck Lorre). Pokud bych se někdy odvážil jen naznačit, že mám rád fyziku, pak jedině v podobě, v jaké ji prezentuje tahle čtveřice nerdů, jež jsou chytří stejně jako jsou bezradní tváří tvář opačnému pohlaví (a teď nemíním nutně přímo „pohlaví“). Jenom zlomek vtipů rotuje okolo teorií, jejichž neznalost vás staví do pozice Penny. Navíc máte stejně jako Penny možnost neznámý pojem vygooglit, pozřít něco vědění a pro příště učinit blbcem někoho jiného. Jestli The Big Bang Theory považuji po první sérii za druhý nejlepší americký hraný komediální seriál (což není až tak moc kritérií, jak bych se mohlo jevit), hlavně zásluhou smrtící koncentrace vtipů a - narozdíl od IT Crowd - věrohodné sociální impotence Leonarda, Sheldona, Rajeshe a Howarda. Nerad si to přiznávám, ale ten škodolibý smích občas patřil osobě před obrazovkou. Apendix: Moci si do další série vybrat mezi menším množstvím vtipů s propracovanějším vývojem charakterů a jejich vztahů a větším množstvím vtipů se stejně zakrnělou "progresivní" složkou, beru variantu 10. Zrovna u tohoto seriálu se chci hlavně bavit. Apendix 2: Zjišťuji, že mou nejoblíbenější postavou je Koothrappali. Nic moc neříká, ale když už něco řekne, většinou jde o nejtrefnější hlášku epizody. Apendix 3: Po páté sérii si od TBBT zřejmě na chvíli odpočinu. Vtipy se příliš často stáčejí k různým tělesným potěchám a "drbací" dívčí rovina, třebaže z marketingového hlediska pochopitelná, mi do seriálu od nerdů pro nerdy vůbec nesedí. Hlášek pro nejzasvěcenější ubylo a ze Sheldonova chování už tvůrci také nedokážou vytěžit situace vtipné bez toho, aby museli zacházet do extrému. Stále více z toho zkrátka čpí neškodný mainstream, byť nadále platí, že není vtipnějšího seriálu, který by vám toho ozřejmil tolik ze života geeků. 90% Zajímavé komentáře: Rex Mundi, Eddard, M.a.t.t., Milwa (30.01.2009)

Ach jo, některé výroky mě baví i dodnes a asi kvůli nim nedám nižší hodnocení než průměrné tři hvězdičky, jestli to dává smysl, ale vnitřně se nemůžu smířit s tím, že ten seriál nemá žádnou kladnou hlavní postavu. Teoreticky by se to dalo snést v dobách, kdy to byl "jenom sitcom", ale s přesunem dějových linek do roviny rodinných vztahů a příběhu s ponaučením je to nesnesitelné. A věc, která mi přijde neodpustitelná, pokud bezmyšlenkovité seriály můžou mít neodpustitelné vlastnosti, a můžou, pokud se stanou tak velkým kulturním fenoménem, je scenáristický princip, kterým tvůrci ta ponaučení řeší. S výjimkou Sheldona, kterému jeho nevhodné chování všichni s gustem vyčítají, pokud se zrovna tvůrci rozhodnou pro konflikt v konkrétní epizodě (třeba vždycky když Leonard řekne, že to byla poslední kapka, a za deset minut se bezdůvodně uklidní), nebo nad ním rezignovaně mávnou rukou pro komediální hodnotu takové reakce (například asi milionkrát opakované "I can't even tell anymore" -that something is strange or off-) se provinění každé osoby řeší tak, že se ten, komu je řečeno, že se chová nevhodně, hrubě, sprostě, úchylácky, urazí, zavře se doma a přestane nosit kalhoty/chová se ublíženecky a ostatní emocionálně manipuluje tak dlouho, dokud se mu nedostane omluvy. Když má Howard pervezrácké kecy a Penny mu řekne, že má perverzácké kecy, tak epizoda končí tím, že se Penny omlouvá Howardovi za to, že na něj byla hrubá, místo aby si Howard uvědomil, že on by alespoň nemusel některé věci říkat nahlas. Když se Bernadette chová jako panovačná mrcha a Penny nebo Amy ji upozorní na to, že se chová jako panovačná mrcha, Bernadette začne brečet, že musí být panovačná, protože je malá a jinak ji nikdo nebude brát vážně, a epizoda končí jak jinak než tím, že se Amy nebo Penny nebo kdokoliv jiný omluví Bernadette, že na ni byli hrubí. A když to takhle jako mlýnek jede víc jak deset let jako jeden z nejsledovanějších seriálů, tak nad tím nejde mávnout rukou, že je to jenom komedie, ale člověk musí souhlasit se všemi těmi kritickými články, které BBT obvinují z toho, že je sexistická, misogynní, manipulativní, repetitivní a strašná. (03.06.2019)

Stačil jeden diel, aby som si to obľúbil, po troch častiach som bol závislý, po sedemnástich to zbožňujem. Netvrdím, že je to sitcomová špička, ale zábava je to výborná. Sheldon je v podstate hrozne nesympatická postava, sviňa a odľud, ale Parsons ho hrá s takou chuťou, že čakám na každú jednu jeho repliku. (21.09.2008)

Skvělý nápad, zpočátku originální koncepce, hodně výbušný humor a mimo to, fyzikální hlášky jsou zajímavé i samy o sobě. Ovšem vtípky se začnou časem okatě opakovat (2. a 3. série), objevují se znovu a znovu v jiných variacích, navíc se občas dají i předvídat, což není ideální, ale teď přichází jedno velké a nesmírně pozitivní ALE.., Zhruba kolem 4./5. série chytil seriál druhý dech (nebo si jen diváci zvykli a dokonale se uvelebili ve zdejším geekovském světě?), rázem mezi postavy zavanul svěží vánek, recyklované vtipy do sebe vždy dokážou absorbovat špetku originality, postavy již jasně nalezly svá místa a Teorie velkého třesku začíná představovat sázku na jistotu - jistotu prvotřídní zábavy, smíchu a odreagování... 9/10 (19.03.2009)