David Bowie: A Reality Tour

Nemůžu nevzpomenout na nešťastný, předčasně ukončený pražský koncert z tohohle turné, protože kdyby David tehdy hrál dvě a půl hodiny jako na tomhle záznamu, byl by to možná můj nejlepší živý hudební zážitek vůbec. Vrcholy: Under Pressure, Life on Mars? a Ziggy Stardust, samozřejmě. (28.09.2007)

Bowie na absolutním vrcholu své kariéry. Hudebně i stylově jeho jednoznačně nejlepší koncertní video. (15.09.2009)

Svěží zážitek. (10.10.2020)

David Bowie je legenda. A tenhle koncert, na kterém zaznívají jeho největší hity, je toho důkazem. Měl jsem obavy, jak se vypořádá s písní Under Pressure bez Mercuryho, ale černošská členka jeho kapely Freddieho části zazpívala, jako by to byl sám on. Bravo a díky za skvělý hudební zážitek! (25.04.2008)

Najlepšie koncertné DVD, ktoré som videl za posledné roky. Bowie je charizmatický sympaťák, ktorý si to poriadne užíva aj spolu s výbornými hudobníkmi, dokáže precítene spievať "balady" pri ktorých mrazí (napr. The Motel), rozpútať industriálnu show a lá NIN (napr. Hello Spaceboy), staré hity preložiť novými vecami tak aby to všetko tvorilo jednoliaty celok. Po dvoch a pol hodinách som mal pocit akoby som bol u toho a to sa mi už nestalo pri pozeraní koncertného DVD ani nepamätám. Geniálne! (11.02.2011)

Když jsem na to koukal poprvé,tak mi pří skladbě "Under pressure" explodovala hlava úplně jako tomu chlapíkovi ve Cronenebergově scanners a 10doktorů mě dávalo půl roku dokupy=síla (14.11.2010)

Zaznam koncertu z Bowieho rozluckoveho turne. V prvni rade musim zminit, ze na to, ze mu v dobe Reality tour bylo 57 vypada neskutecne svezi a vokalne je v top forme. Bowie je umelec, ktery krome sve proslule chameleoni hudebni evoluce s vekem skutecne zral a je podstatne sympatictejsi ve sve pre-duchodove podobe, nez za mlada. Co se alb tyce, tak Bowieho jednoznacny vrchol jsou sice temne 70's masterpiecy z Berlinske trilogie, konkretne Low a Heroes, ale i hudebne by se dalo rict, ze byl obecne na vzestupu. Vzhledem k tomu, ze 10 let uz nic nevydal, da se tohle DVD zrejme skutecne brat jako jeho labuti pocin nabizejici 30 songu, ktere retrospektivne projizdi celou jeho 40ti letou karieru. Proto je docela prekvapive umisteni nekterych nic moc kusu a naopak opomenuti pecek typu Let's Dance, Fashion, nebo Scary Monsters. Nejlepsi tracky z celeho setlistu jsou pro me potemnela verze "The Loneliest Guy" s lesnim vizualem a pianem Mika Garsona, ktery me jako jediny z cele skupiny hudebniku dostaval, v podstate kdykoliv melo piano hlavni roli, hned z toho byl highlight, jako napr. encoreova "Bring Me The Disco King", dalsi svetle body jsou rozhodne epilepticke narezy ala NIN v "Hallo Spaceboy" a "I'm Afraid Of The Americans". Pro fanousky povinnost, pro nefanousky prijemne seznameni, ktere ale asi ne kazdy skousne kvuli te delce. 8/10 (03.06.2012)

Skvěle natočený koncert, kde se střídají hity se songy méně známými a divák (posluchač) se nestačí nudit. Každá píseň má totiž odlišné vizuální zpracování a stává se tak samostatně použitelným hudebním klipem. (31.03.2010)

Vrcholem koncertu je pro mě Battle For Britain. Jinak jako ne-fanouškovi velmi sympatický koncert. (12.04.2010)

Zde nejspíše došlo k omylu. Domnívám se, že nejedná se o koncertní záznam, ale o, řekněme, konceptuální krátký film Reality pod režijní taktovkou Stevea Lippmana. Najdeme zde sice velmi střídmé vizuální zpacování písní Never Get Old, The Loneliest Guy, Bring Me The Disco King a New Killer Star, daleko podstatnější jsou však Bowieho promluvy, a také scény, jež vykazují vnitřní souvislost s nahrávkou Heathen (kdo viděl videa promítaná ke koncertnímu provedení některých písní z roku 2002, rozumí).--------- Tenhle film je daleko zajímavější než celá deska Reality. Proto přihazuji jednu hvězdu a jsem s radostným pozdravem. (19.03.2013)

V TV nám bohužel nabídli jen hodinovej sestřih, což je na koncert jeho formátu opravdu málo. A přestože je D. Bowie kabrňák, myslím si, že jeho největší síla je ve studiovkách a klipech. Ten koncept vizuálu a alternativní hudbu tam je dotaženej k dokonalosti. Tady to jde trochu do prázdna. Nicméně vidět ho naživo, asi bych mluvil jinak. (11.01.2016)

Bože ty songy ze Ziggy Stardust nakonec... wow (22.09.2010)

Dvakrát jsem Bowiho viděl naživo, třetí, nedokončený pražský koncert jsem minul. První koncert byl propagací tehdy aktuálního CD Haethen a proběhnul bez velkého nadšení publika, zato druhý, podobně sestavený jako Reality Tour byl naprostá pecka. Bowie měl na podiu takové charisma, až se tajil dech, holohlavá basistka Gill Ann Dorsey odzpívala Mercuryho part v Under Pressure stejně úžasně jako na DVD, staré kousky Ziggy Stardust, Rebel Rebel (Diamnod Dogs) nebo velvetovské White Light/White Heat zahrál snad ještě líp než na před dvaceti lety, ještě s dlouhými vlasy a ženským nalíčením. Pro člověka, ktereému Bowie mnoho neříká, bude některé kousky nadbytečné, ale i jemu snad sednou majstrštyky Heroes nebo. Life On Mars Aspon tedy doufám... (28.10.2011)

Jedním slovem SKVOST :) I když jsem byla trochu zklamaná z kvality, tak to vyrovnává skvělého Bowieho na jevišti. Jak za mlada... ;) (12.11.2009)

Viděl jsem v Mnichově (celý) i v Praze (necelý) a i po těch letech to je pořád nejvíc - RIP (21.01.2016)

Gail Ann ,,LOVELY,, Dorsey. 95% (05.03.2014)

Kvalitou zpracování zřejmě nejlepší Bowieho koncertní záznam, ale ani smutek nad jeho nedělním odchodem nemůže zakrýt, že Reality Tour bylo spíš retro ohlédnutím za (tehdy) víc než pětatřicetiletou kariérou než strhující show hudebního vizionáře. Takový pocit jsem měl před dvanácti lety na jeho koncertě v Praze, a stejné je to i při opakovaném vzpomínání s DVD. Je to dáno hlavně repertoárem - Bowie tehdy (naposledy) objel svět s nepříliš inovativní deskou Reality (a vlastně i kapelou) a páteř koncertu tvořily hity staré dvacet až třicet let. Sám Bowie, zde v roli stárnoucího, mírně excentrického šik týpka, je pro mě i po letech nejpřesvědčivější v momentech, kdy zpívá jakoby pro sebe (taková Bring Me The Disco King!), než když hecuje publikum při "povinných" koncertních položkách. A nejvíc cool tehdy stejně byla Gail Ann Dorsey. Nejzajímavějším faktem na tom všem je, že to nejlepší z jeho pozdní kariéry měl tehdy teprve před sebou. * R.I.P.! * (15.01.2016)