Příběh '88

Zuzana Hojdová tehdy na Barrandov v polovině 80. let přinesla námět ne nepodobný Docela obyčejnému příběhu Clade Sauteta. Ale obdobné ženské téma nikdy nemohlo být zpracováno stejným způsobem ve svobodné Francii na konci 70. let a u nás v polovině 80. let. Takže ve výsledku se postava Romy Schneiderové musela potýkat jen s morální otázkou vážící se k nevěře, potratu a souvislým tématům, zatímco česká Jana Krausová měla situaci mnohem horší. Její kariéra stagnovala z naprosto bizarních důvodů, k mimomanželskému milostnému vzplanutí se přidal definitivní ortel nad volbou vychovat nemanželské dítě nebo už nikdy nemít žádné... A jakoby to nebylo málo, Příběh '88 přišel do kin v předvečer Sametové revoluce a jeho život byl bohužel jepičí. Nicméně souhrnným pohledem je Příběh '88 skvělým melodramatickým kinem, s parádní vizuální složkou, která se opírá o nápad zasadit příběh do uměleckého prostředí módy a divadelního zákulisí. Herecky je celkové vyznění velmi přirozené, ačkoli se místy opírá o příliš literární dialogy. Takové ale někdy milostné situace bývají i v reálném životě. Takže díky za DVD a můžu doufat, že si i po letech televize znovu všimnou takto kvalitního ženského filmu s překrásnými pražskými exteriéry a zasněnou náladou. (26.03.2015)

Jako režisérský debut velmi povedené. Nicméně, slabé herecké obsazení udělalo své. Šťastná milenka vs. zoufalá maminka. Nejdříve čeká on, potom ona. Téma, které mi vždy přišlo velmi úsměvné. Milenecký pár si užívá nával chemických látek do mozku i jiných částí těla, a potom se strašně diví důsledkům. Rozhodnutí je na ní. Velmi slušná režie s tuctovým obsazením 80. let a tragickou ženskou konfekcí. Pro Jana Krause je to Musím Tě svést poprvé. (13.08.2014)

Stejně jako mnohé jiné filmy z té doby, marně se snažící čeřit pozdně normalizační doby, nenabízí nic zajímavého, kromě pohledu na svět, který by se neměl přestat připomínat. Tady samozřejmě nejde o žádné protistátní nálady, pouze o takové to domácí zahýbání, ale na pozadí doby, kdy měl každý svobody jen tak za nehet... Na druhou stranu, filmařsky to není odfláklé a na rozdíl od dnešní produkce, tady si aspoň divák nemrava přijde na své a nějaké to prso rozhodně není problém (ani na škodu...). (17.12.2014)

„To byla morální facka..“ Projevy metro-obšousta Vašuta či „Bad Boye“ Suchoše to sice poněkud bagatelizují, ale melancholická Richterova hudba, dobové ukotvení se spíše nepřímou společenskou souvislostí a ryze ženský autorský pohled přinášejí do klasického tématu své osobité kouzlo. Scéna s babičkou na lavičce byla jak od Lynche.. (26.02.2018)

Honzo... / Andulo neblázni. Ráno vstáváme brzy. Dvoje kozy v prvních 8 minutách, dokonce plavý bobr v sauně na 1:05:14; Zuzana Zemanová-Hojdová ví, co divák potřebuje. Člověk by řekl, že tvůrci neměli žádné velké ambice: Krausová váhá mezi šeredným, ironickým Krausem, který má hlavu jen pro architekturu scény a romantickým sportovním kudrnáčem, který ji chápe. Potom se stihne nechat napustit oběma samci sukcesivně za jeden večer a pochopitelně se nemůže dopočítat - tak prosté to je. Zemanová-Hojdová měla ale na konci osmdesátých let asi chodila na kvalitní polské filmy - morální to není ani coby se za nehet vešlo, ale nějaký neklid v tom znát je. Ambivalentní hořkosladkou náladu mládí bujícího na sklonku éry reálného socialismu se jí (a možná ještě spíš kameramanovi Petru Hojdovi) podařilo zachytit celkem zdařile. Hele, tydlety cédé plejery, ty jsou super. (13.06.2021)