Režie:
Zdeněk Podskalský st.Scénář:
Vratislav BlažekKamera:
František ValertHrají:
Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Jiřina Bohdalová, Jiřina Jirásková, Iva Janžurová, Jiřina Šejbalová, Oldřich Nový, Ilja Prachař, Vladimír Menšík (více)Obsahy(1)
Českou filmovou komedii Světáci natočil režisér Zdeněk Podskalský podle původního námětu a scénáře Vratislava Blažka. Je to bujný a současně i trochu nostalgický příběh tří venkovských fasádníků, jejichž snem bylo prožít alespoň jednu noc ve víru velkoměsta. Na splnění tohoto snu věnovali nejen velké finanční prostředky, ale ve snaze, aby na nich nikdo nepoznal jejich zcela nesvětácké povolání a prostý venkovský původ, vyvinuli nesmírné úsilí k získání aspoň povrchního nátěru vybraného chování a vzdělanosti. Tento pygmalionovský motiv autoři filmu rozvedli ve zcela nezvyklé šíři a nechali vyústit v mumraj vtipných nápadů, slovní i situační komiky. Trojice světáků (J. Sovák, V. Brodský, J. Libíček), které společenské výchově vyučuje kustod Dvorský (O. Nový), doplněná trojicí lehkých slečen (J. Jirásková, J. Bohdalová, I. Janžurová), z nichž se stará kuplířka (J. Šejbalová) snaží udělat opravdové dámy, dovolila naplno rozvinout bohatou škálu komediálního umění, které ani po letech neztratilo nic ze své účinnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (629)
Kdyby někoho zajímalo, jak si představuji poctivou, nefalšovanou a zábavnou komedii, která odráží českou náturu, pak prosím pěkně takhle. Nepotřebuji, aby někdo v jednom kuse šišlal nebo aby každá druhá věta končila volem k tomu, abych se upřímně zasmál. A nepotřebuji za každých okolností plout proti proudu, jen abych si snad něco dokázal. Nedávno jsem Světáky viděl i v neméně povedeném divadelním provedení, což mi podalo ten nejlepší důkaz o tom, kterak chytře a úderně je celý příběh napsán. Noblesní film s noblesními herci. ()
Je zvláštní jak některé komedie vůbec nestárnou a kdykoli si je pustíte, tak se pobavíte. A když už tu hlavní šestici dobře znáte, máte čas soustředit se na detaily a vedlejší postavy a zjistíte, že třeba Oldřich Nový je ve své roli naprosto geniální, o to víc, když si ho člověk zasadí do souvislostí s jeho rolemi třicátých a čtyřicátých let a tím co následovalo. Vedle Libíčkova Petrtýla asi moje nejoblíbenější postava téhle skvělé chytré zábavy. ()
Působivé kreace hereckých osobností a inspirující prolínání jejich generací se vyznačují i neméně zajímavým tématem. S jistou nadsázkou se dá mluvit o osobitě uchopeném traumatu české malosti a snaze být někým jiným, ale tak, aby to nebolelo. Oldřich Nový naznačuje i po desetiletích, která uplynula od doby jeho elegánů, svůj skutečný herecký i osobnostní formát a rejstřík. Prvorepubliková noblesa, kterou v tomto plebejském prostředí prezentuje, v jeho podání naznačuje své přednosti i limity. Podaří-li se takové téma podat v atraktivním komediálním podání, je přesvědčivost, s níž jsou poselství filmu sdělována, ještě silnejší a nevývratnější. Česká filmová vlna i ve svém vynuceném odlivu zachovává šarm, noblesu a nadhled. Totalita je v tomto pohledu pojednána z nejméně očekávatelných úhlů. Vícerozměrovost výchozího záměru tím jen získává. I dnes. A také zítra, jak se alespoň téměř čtyřicet let po premiéře zdá. ()
Film ako určený pre rozbory salónnych intelektuálov. Čo by sa z nich ale nakoniec vyklulo? Svetáci sú dobrá komédia asi práve preto, že je maximálne nereálna. Jednotlivé sekvencie a scénky by asi ťažko mohli v realite dospieť až do takých absurdných konverzácií, ale to je vlastne dôvod, prečo ich pozeráme. Zažiť niečo podobné živote je väčšinou nemožné. ()
Svérázná parta venkovských fasádníků v podání dokonalé herecké trojice. Všichni tři herci naprosto výborně padli do rolí a jejich (filmové) kamarádství bylo ztvárněno naprosto přirozeně a ukázkově. Jejich charaktery jsou excelentně zpracovány a postupně se s nimi dostáváme do víru velkoměsta, nóbl restaurace či univerzitní knihovny. Tam se dostanou do konfliktu s Oldřichem Novým, který se ujme jejich dalšího "vzdělávání." Jedním z prvků, který tvoří tento film nezapomenutelným a skvostným, je zajisté fenomenální scénář a vyšperkované dialogy. Ženské dračice v podání Jiráskové, Janžurové a Bohdalové odvedly své výkony stejně špičkově jako hlavní hrdinové. Závěrečná konverzační scéna v restauraci je vrcholem celého snímku. Při prvním zhlédnutí jsem dostávala takové záchvaty smíchu, že jsem se chvílemi až potácela na zemi. Pro mě asi nejlepší česká komedie vůbec. "Pán profesor sám říkal, že celej život vystačil s Pinkasem." - "On myslí Pisaka.", "Ten chlapec dole mi včera míchal tak řídkou maltu, že mi neustále padala zpátky na lžíci...", "Raději na to sófa, zajisté chápete tu kontinuitu.", "Ta barevně jaksi připomíná jistý vizuálně předmětný kontrapunkt z té známé paranoické kompozice famózního Salvatora Dalí." Velmi skromný výčet jen pár perel z tohoto třpytivého klenotu českého filmu. ()
Galerie (16)
Photo © Filmové studio Barrandov / Karel Šebík
Zajímavosti (34)
- Jan Libíček přes svou tělnatou postavu své kolegy překvapoval mrštností. Bez problému vystřihl hvězdu, nebo přeskok snožmo přes židli, což předvedl právě v tomto filmu. (greetchen)
- Zvláštně, snad symbolicky, působí scéna, kdy Světáci utíkají z hotelu, kde založili požár, a zastavují si bílou Tatru 603. Ta jednak nemá žádné označení pro taxislužbu, a jednak byla Tatra ve své době symbolem moci a měli ji k dispozici pouze straničtí funkcionáři, a to pouze v barvě černé. (sator)
- Scénku, ve které si páni fasádníci vzali do luxusního podniku slivovici a pod stolem ji rozlili, napsal scenárista Vratislav Blažek na základě vlastního zážitku. (raininface)
Reklama