Světáci

„Sakra...“ - „Neříkej mi sakra v takovýmhle podniku!“ - „Děte už voba doprdele, já se sem přišel bavit.“ Marná sláva, „Petrtýl“ to prostě uměl podat. A jakože herci (a jejich postavy) jsou naprosto luxusní všichni (krom 3 hlavních párů válí i Nový, Šejbalová či Menšík), právě Libíček, mistr vedlejších rolí, tu září nejvíc. A hned po hereckém obsazení vládnou hrátky s jazykem a vtipné repliky, některé dialogové výměny by se daly tesat. O to víc zamrzí, že snaha o částečně hudební film je tu citelně navíc (zbytečná a rušivá), bez ní bych o plném počtu příliš neváhal, takhle dávám „jen“ silné 4*. „Vy naděláte paní Trčková, jako kdyby šlo vo diplomati.“ - „No co naděláte?“ - „Jo, co když jsou to diplomaty?“ - „Ale říká se diplomati.“ - „Ale taky někdy diplomaty!“ - „No, to už je potom koho čeho čí.“ - „Jak to čí?“ - „No, to právě nevíme, to ví paní Trčková…“ - „No co na mě řveš prosím tebe!“ - „Počkej! Každopádně jsou to gentlemani, kteří jsou všestranně na výši.“ - „To sem na tebe zvědavá.“ - „Podle vzoru pánové, diplomatové.“ - „Drž hubu!“ - „Páni, diplomaty!“ (18.05.2019)

Film ako určený pre rozbory salónnych intelektuálov. Čo by sa z nich ale nakoniec vyklulo? Svetáci sú dobrá komédia asi práve preto, že je maximálne nereálna. Jednotlivé sekvencie a scénky by asi ťažko mohli v realite dospieť až do takých absurdných konverzácií, ale to je vlastne dôvod, prečo ich pozeráme. Zažiť niečo podobné živote je väčšinou nemožné. (13.08.2012)

Působivé kreace hereckých osobností a inspirující prolínání jejich generací se vyznačují i neméně zajímavým tématem. S jistou nadsázkou se dá mluvit o osobitě uchopeném traumatu české malosti a snaze být někým jiným, ale tak, aby to nebolelo. Oldřich Nový naznačuje i po desetiletích, která uplynula od doby jeho elegánů, svůj skutečný herecký i osobnostní formát a rejstřík. Prvorepubliková noblesa, kterou v tomto plebejském prostředí prezentuje, v jeho podání naznačuje své přednosti i limity. Podaří-li se takové téma podat v atraktivním komediálním podání, je přesvědčivost, s níž jsou poselství filmu sdělována, ještě silnejší a nevývratnější. Česká filmová vlna i ve svém vynuceném odlivu zachovává šarm, noblesu a nadhled. Totalita je v tomto pohledu pojednána z nejméně očekávatelných úhlů. Vícerozměrovost výchozího záměru tím jen získává. I dnes. A také zítra, jak se alespoň téměř čtyřicet let po premiéře zdá. (17.09.2007)

Tohle me fakt mile prekvapilo. Starejm cernobilejm ceskejm filmum moc neverim, ale tenhle je vyjimka. Tohle je fakt skvela komedie. Sovak, Libicek a Brodsky jsou fakt ukazkovy burani, kteri se snazi vypadat jak inteligenti a kdyz se k nim pozdejc prida i Bohdalova, Janzurova a Jiraskova, ktery se snazi v podstate o to samy, tak film nema chybu. Taky me potesil Oldrich Novy, sice pusobil krapet priteplale, ale byl super. Jediny co me obcaas stvalo, byly pisnicky, zvlast kdyz nekolikrat opakovali tu samou, to pak zbytecne zdrzovalo a protahovalo dej. Ale jinak to je fakt skvelej film. (05.03.2007)

Decentní ukázka toho, že v šedesátkách měli Češi (a smozřejmě, pro místní patrioty - i Moravané, Slizané, Židi, cikorky a Maďar) smysl pro humor, který se nemusel zcela nutně mísit s útoky na první signální. My máme Trošku, Poledňákovou, Novu, dvě degenerace Novotných a Kazmu. Jsme na nejlepší cestě státi se komparzem pro remake filmu Idiocracy. (14.05.2012)