Invictus: Neporažený

Na tomto filme ma bavil jedine Freeman. Ale čo sa týka samotného príbehu.... no čo ja viem, od Clinta Eastwooda som zvyknutý na onakvejšie filmy. Nenašiel som tu nič, čo by bolo hodné pamätania a ani jedna scéna mi neutkvela trocha hlbšie v pamäti. Tiež mi to prišlo až príliš idylické, cukríkové... ale nechcem krivdiť, do Mandelu a do všetkého okolo sa nevyznám a ani ma to nikdy veľmi nelákalo skúmať. Veľmi slabý priemer. 50/100 (13.10.2019)

Poctivé řemeslo á la stále dokonale přesný a velmi jistý Clint Eastwood. Jenže tentokráte nikoliv v tématu. Precizní vyprávění, postavené na dvou výborných hercích a srážené hubou na zem nepříliš vypilovaným scénářem. Jednotlivé složky vyprávění fungují opět na výbornou, ale celku prostě netluče srdce, je rozvláčný a chce se až příliš líbit. Invictus je i přes africkou hudbu, která místy musí vzít za srdce, bohužel prostě chladný a odtažitý. Po projekci chybí to nadšení vyběhnout na hřiště a pořádně vítězství oslavit. Pod kůži ses holt, Clinte, tentokrát nezaryl, ale nemůžeme pokaždé čekat zázraky. Když se totiž oprostím od nároků, které jsem před projekcí mohl s ohledem na jméno tvůrce mít, tak je to stále nadprůměrný zážitek. A Million Dollar Baby nejde točit každý rok.. U mě i tak dobrý.. (23.01.2012)

Zvláštní jeví se na pohled symbióza politického dramatu se sportovním filmem a přesto se Eastwoodovi podařilo důstojné spojení obého. Prostor mezi sportem a politikou především líčí osobnost Nelsona Mandely jako politika obrovské mravní síly, jehož hlavním tužbou je stmelení národa rozeštvaného apartheidem a obavami z věcí příštích. Člověka spravedlivého, který nehledá mstu, ale porozumění. Člověka, který věří, že i sportovní vítězství může pomoci zklidnění napjaté vnitropolitické situace. Nu, zde je snad film (nikoliv zřejmě skutečný Mandela) naivní až příliš - nevěřím na přetrvání pout, které vytvořilo něco tak prchavého jako zlatá medaile. Naivní je zřejmě uvědoměle, jak lze tušit např. z občas zabíraných novinových titulků ("Kriminalita v JAR stoupá"), což mé protesty samozřejmě zmenšuje. Druhé ohnisko filmu leží v samotném rugby a i přes autentickou historicitu mi tato složka film kazí. Klasická cesta outsidera na vrchol, byť se skutečně odehrála, je tu vyzdůrazňována pro mě přehnanými prostředky: mýtizací finálového soupeře a přetaženou počáteční kritikou týmu (hlavní kritik plive jed jak kobra). Okoukané mi připadají scény líčení sportovního ducha a jeho posilování. Snad se tu negativně projevuje i moje averze k vrcholovému sportu jako takovému. Svým způsobem je to vlastně malý zázrak, že uděluji sportovnímu filmu silné ***. To se neděje často. (29.03.2010)

Eastwoodova réžia je solídna, Peckhamov scenár však plný klišé, sentimentu a predvídateľnosti. Eastwood ale na naivite stavia, je to film, obhajujúci jasné hodnoty a zámerne sa vyhýbajúci kontroverznosti. Ak by to bolo o americkom prezidentovi a americkom tíme, asi by tu bolo hodnotenie o 30% nižšie. Bohužiaľ ak ste s prezidentom, tak sa chováte ako posratý, takže dialógy s Mandelom nemôžu pôsobiť prirodzene. Freeman je proste Freeman, nedokázal som sa naladiť na fakt, že hrá juhoafrického prezidenta a prejav Damona je asi zámerne tupý, ale keď je trochu pribratý, tak tak aj pôsobí:). Film v mojich očiach zachraňuje fakt, že jeho veľká časť sa odohráva na štadióne Ellis park v Johanesburgu, kde naši zvíťazili pred štyrmi rokmi nad Talianskom a vtedy som pociťoval asi najväčšiu národnú hrdosť v mojom živote. (27.11.2014)

Půjdu proti proudu a dám největší hodnocení, protože takhle mě žádný Eastwoodův film za poslední roky nezaujal. Ať už je to netradiční téma, zpracování nebo herecké výkony. S dojemnými projevy jsem problém neměla, od Freemana to totiž vyznělo tak přesvědčivě, jako by ho na těch 30 let opravdu zavřeli. Plusem pro mě byla jistá nepředvídatelnost filmu(historii rugby po nocích nestuduju) a jeho nerušivé splynutí s politickou částí filmu. Takže ve výsledku nemám moc, co vytknout. Výborný film. (29.12.2009)