Je-li válka peklo, proč se tolik mužů hlásí do armády? V době, kdy se armády skládají nikoliv z rekrutů, ale z dobrovolníků, a muži se dobrovolně pouští do vojenské služby, je adrenalinové prostředí bojiště silným a neodolatelným lákadlem, často přímo závislostí. Smrt čeká všude je napínavým příběhem elitních vojáků, kteří mají jedno z nejnebezpečnějších povolání na světě – uprostřed bojové vřavy deaktivují bomby. Když se nový seržant James (Jeremy Renner) ujme špičkového pyrotechnického týmu, překvapí své dva podřízené, Sanborna a Eldridge (Anthony Mackie a Brian Geraghty) tím, že je vtáhne do smrtelné ... (zobrazit celý text)
Hurt Locker nemá nosný děj, ale spíš než zápletka s válkou na pozadí na mě uhodilo tohle "věcné" pojetí. Kathryn si moc považuju a když začne někdo blábolit o ženách na režisérské stoličce a vůbec dělit filmy na ženské a ty ostatní, vždy mi poslouží jako příklad, že tohle členění je nesmysl. Válka podle Bigelow je toho dokladem. 4,5*.
S týmto filmom bojujem. Všetku atmosféru a napätie ťaží z banálneho faktu, že bomba môže (a takisto nemusí) kedykoľvek vybuchnúť. Pričom postavy sú nezaujímavé, dialógy príšerné a dramaturgická kostra takmer žiadna (ide iba o niekoľko doradu nasekaných situácií, ktoré musia postavy so smrťou v očiach riešiť). Na druhú stranu je to všetko o to realistickejšie a hodnotnejšie čoby výpoveď z daných miest. Možno len chcelo ujasniť si, či chceme nakrútiť exciting thriller alebo interesting docudrama.
Oscar 6: Nejlepší film, Režie, Střih, Zvuk, Zvukové efekty, Scénář + 3 nominace: Kamera, Herec HR - Jeremy Renner, Hudba .... .... .... Zlatý Lev - výběr
Je mi záhadou, jak tahle brilantní pecka mohla zůstat stranou širší divácké odezvy. To, co znamenala Stoneova ´Četa´pro „druhý pohled“ na vietnamský konflikt, to znamená film Kathryn Bigelow pro současnou iráckou misi U.S. Army, pro její kluky, kteří se tam klepají o život a počítají každý den do konce služby. Film nemoralizuje, nepoučuje, jenom s velkou dávkou syrovosti a realističnosti nabízí krev, pot, frustrace, prach iráckých cest, strach ze smrti a všeobecnou paranoiu, kde i Iráčan s kamerou může znamenat potencionálního teroristu. Od doby Mendesova ´Mariňáka´ tady nebyl tak dobrý film s vojenskou tematikou.
Vzpomínáte na Království? Tak tam si naprosto ohmataná šablona myslela, že šokující větou získá smysl. Tady naproti tomu záležitosti, pro někoho obyčejné, mají pro zbytek význam naprosto výjímečný, a tak si nemusíme pomáhat překvapeními ani twisty, stačí zanešený okap či hora kornflejků v policích.
Tvrdému chlapskému srdci rozumí Kathryn Bigelow lépe, než půlka akčních režisérů hollywoodské první ligy. Film o partě pyrotechniků, kteří se zapíchnuti v srdci Iráku denně potýkají s problémem ‚červený nebo modrý?‘, snad ani nešlo natočit jinak, než jako napínavý thriller s dusnou atmosférou rozpálených ulic a pouštních dálav. Snad první filmový příspěvek k tématu, který nemoralizuje nad dobrou/špatnou stránkou válečného konfliktu a nesnaží se o pochopení duše islámských bojovníků, ale dává nahlédnout do života těch, jimž zbyl v životě jen cynismus a víra v to, že každý správný postup zneškodnění je ten, u kterého nezařvete. Scény vytažení bomb ze země, hledání detonátoru v autě, či záchrana sebevražedného atentátníka, se hlásí o absolutorium, neboť při nich tuhne krev v žilách. Režisérce ale nakonec podkopává nohy scénárista s tužšími dialogy a lacinou eskapádou s malým Beckhamem. Jinak zatraceně gut! 4 a ½.
V The Hurt Locker, stejně jako v předchozích filmech Kathryn Bigelow, přebíjejí žánrové elementy psychologii postav. U The Hurt Locker to vyprávění bohužel ubližuje více než v případě takového Bodu zlomu. Především máme minimum možností hrdiny blíže poznat. Pár scén mimo akci je zaplácnuto slaboučkými dialogy a klišé, která jsem pro jejich neblahou pověst považoval za zakázaná (zhroucení ve sprše). Docela nadbytečný je krátký a podivně odbytý odskok do kriminálního žánru (pátrání po Beckhamovi). ___ Novinku oproti dřívějším válečným, resp. post-válečným filmům představuje akorát motiv vzájemného soupeření i v rámci jednotky. Voják potřebuje nepřítele a neptá se, kde ho vzít. Z pohledu pacifisty hořkou, úvodnímu citátu věrnou pointu vnímán (stejně jako v případě The Lucky Ones) coby snahu filmařů o usmíření s americkou armádou. Chyba je v systému, jednotlivec nic nezmůže. ___ Epizodická struktura filmu vybízí číst jej nikoliv jako drama (prakticky absentuje dramatický oblouk), nýbrž jako thriller, který si musíte prožít. Scény deaktivování bomb jsou k rupnutí nervů napínavé a velice fyzické. Činy vítězí nad slovy. ___ Bigelowová ani během momentů, které by za jiných okolností mohly být akční, nikam nespěchá a se vskutku ženskou pečlivostí si všímá detailů. Moucha lezoucí po ruce. Slina odkapávající z dolního rtu. Prázdná nábojnice dopadající na vyprahlou zem. Tohle všechno ke službě v Iráku patří. Když někdo schytá zásah, pak třeba v „okrasném“ zpomaleném záběru, ale bez jakéhokoliv patosu okolo (ten přichází teprve s následnými řečmi o blízkosti smrti). Mrtvý padne a je mrtvý. Tečka. ___ Za nejlepší důkaz hlavní přednosti Hurt Lockera, tj. režie, považuji obrovské zaujetí, s jakým jsem film bez výrazné postavy a bez příběhy celou první hodinu sledoval. Šedesát minut mi pocitově přišlo jako dvacet. Opadnutí pozornosti a občasná nuda nastala teprve v druhé polovině. Stejně jako u řady dalších, zprvu podezřele dobrých filmů. Nevylučuji ale, že chyba byla v mých očekáváních a v neschopnosti přepnout se ze sledování špičkového thrilleru na sledování filmu o vnitřních bojích chlapů, kteří ve svých nitrech nic moc nenacházejí (proto povrchnost a prázdnota). Ještě se uvidí… kvůli několika scénám beru druhé zhlédnutí jako povinnost. Apendix: Jsem moc zvědav, s čím novým přijde Paul Greenrass, jehož Green Zone nejenže bude po Generation Kill a Hurt Lockerovi třetím dílem podloženým zápisky nějakého amerického novináře, jenž působil v Iráku, ale s filmem Kathryn Bigelow navíc sdílí kameramana Barryho Ackroyda. 75% Zajímavé komentáře: Radek99, genetique, castor, Niktorius, vincent, grogodil, matusb, Traffic, Jeremiasz
Pro většinu je válka nehostinným místem, pro někoho však může být i domovem. Kathryn Bigelow naposledy zazářila s K-19 a nyní se vrací s výtečným psychologickým dramatem o zneškodňování výbušnin v Bagdádu. V prvé řadě zaujme kvalitní vizuální stránka, hned mi to připomnělo Jarhead vs. Black Hawk Down, dále potěším i příznivce slow motion záběrů - výbuchy, padající nábojnice. Napětí, stres, vedro, přestřelky, neustálá hrozba, která na vás číhá v každém okně, uličce nebo autě, tvoří společně s "přívětivostí" místních obyvatel z tohoto snímků výbornou adrenalinovou podívanou, která ač používá jako hlavní hnací motor zelené mozky, má na rozdíl od podobných válečných filmů nejen koule, ale i hlavu a patu. Vizuál je navíc ještě umocněn Marcem Beltramim, který do probíhající akce ještě pumpuje svou skvělou hudbu. Amíci možná mají/měli záběry z Iráku dennodenně na talíři, ale já jsem tuto válečnou vřavu rozhodně uvítal. Film, který je více o lidech a válečném konfliktu, ale přesto do sebe nemíchá politiku. (8/10)
Scénář: Mark Boal ..
Kathryn Bigelow má v hlavě více testosteronu než kdejaký chlap - našemu světu rozumí a opět vytvořila drsnou podívanou. Válka je droga. Hurt Locker je jeden z prvních pořádných pohledů na Irácký konflikt. Neřeší politiku, jen pocity na bojišti. 85%. ___ 08.02.2009.
Kathryn Bigelow je jediná svého druhu. Ne krásou, nebo intelektem, ale chápáním mužských pocitů a světa drsných chlapů, kteří když mají vybouchnout, tak bez toho nepohodlného ochranného obleku na sobě... Hurt Locker předvádí nezvyklou, ale efektní cestu jedné jednotky (vojáka) za pochopením vlastních potřeb a snad i "smyslu života". Na první pohled zaujme prostředím elitní jednotky odstraňující výbušnin, na druhý zaujme dokumentární styl(plus několika velice efektních zpomalených závěrů) a do třetice přidá prostředí Iráku, které je stále aktuální. Film uteče jako voda a divák si odnese slušné zamyšlení nad válkou i lidmi, což je velmi dobře, protože mnoho válečných filmů ve výsledku je jen "film" bez ničeho navíc, co by diváka dokázalo ovlivnit nebo donutit zamyslet se. Hurt Locker by fungoval i na kdejakém filmovém festivalu, protože nespadá do primitivního válečného filmu o vojákovi, co miluje svou zemi. Kathryn Bigelow je zvláštní úkaz, stejně jako její filmy, které by natočilo jen málo mužů stejně dobře. Snad příští čekání na další mužský film od ženské režisérky nebudeme muset čekat 6 let... Napoprvé jisté silné 4* a uvidíme na další shlédnutí... PS: obsazení s Guyem Peracem a R. Fiennesem je trochu zavádějící :)
Vše bylo řečeno, včetně toho, že Kathryn Bigelow má koule, na rozdíl od českých distributorů. Natočila film, který se nikam nežene a neoslňuje prvoplánovým válečným ohňostrojem. Vykašlete se na ILM, největší atrakcí tohohle filmu je neprostupný Jeremy Renner, zkušený rozebírač bomb, který si schovává pojistky z věcí, které ho málem rozmetaly na cucky, tají pod tričkem jizvy a dopočítává se svojí bombové tisícovky. Každý den je na život a na smrt, každý den je užitečný. Seberte mu tikající hračky a zabijete ho spolehlivěji než protitanková mina. Poetické, syrové a doslovné i bez tradiční hromádky klišé, zároveň ale natolik mainstreamové, že se vám derou slzy do očí, když si uvědomíte, že tenhle film vykrvácí v červených číslech. Přitom by s klidem překlikoval i Mendesovu vojenskou ódu. Svět holt není spravedlivý, ale jestli čtete tohle, můžete mu pomoct a Hurt Lockera okouknout. Minimálně zjistíte, že alespoň jedna holka umí držet kameru správným směrem i ve světě plném ostrých kluků. Dělej si poznámky, Mimi Lederová. :)
Hurt Locker je materiál, na který se dlouho nezapomene a může zaujmout hned v několika provedeních, třeba hlavně tím, že ho točila režisérka, režisérka opravdu zkušená, která přesně ví, co chlap chce, a tak mu naservírovala ne příběh, ale scénky při kterých tuhne krev v žilách, ale popravdě jsou naprosto dokonale natočené a kouká se na ně jedna báseň. Nestalo se mi dlouho, abych byl tak překvapený. Film se nesnaží zaujmout krví, nebo zlým negativním prostředím, o to mu vůbec nejde, jen ukazuje scénky ze života pyrotechnika v Iráku, jak to funguje, co si za pár týdnů jsou schopni prožít nebo jak to tam vypadá a udělat si obrázek. Ve filmu je plno pravd, které jsou kruté, leč pravdivé, a s tím se prostě musí žít. The Hurt Locker nešokuje nijak závratně, prostě jen syrově ukazuje pravdu, krutou pravdu, která je trošku o něčem jiném, než v plno válečných filmech. Vím, nedokážu si představit, jaká válka je, ale řekl bych, že díky filmům jako je například tento, se k tomu lehce přiblížím, a při sledování si uvědomuju, že když se mi dělá nevolno ze scének v tomto filmu, tak je to stále tak 5 procent z celé války, respektive uvědomění si, že něco takového vůbec existuje a na světě se děje, no a pak je ta reality, kdy voják stojí přímo předtím, a má ten pocit bezmoci, kdy nemůže udělat naprosto nic. Tyto a plno dalších myšlenek mi po filmu rotovalo hlavou, hlavní je ale stejně fakt, že tohle prostě musí každýho chlapa bavit, škoda jen toho, že u nás se tento film do distribuce zatím nedostal, dostane?
Aneb "Bomber-man" jak ho neznáme! Vždy jsem milovala válečné filmy plné prachu, potu, špinavých zbraní, mužských strnišť a popraskaných rtů... proč jsem vyzdvihla zrovna tyhle věci? Neboť ty nejmenší detaily dělají válečný film filmem. Ony s divákem - se mnou, udělají to, že hltám a věřím... psát o tom, že ženské režisérky nemohou natočit takový film s takovýma koulema, je hloupost, každopádně odvahu, kterou při realizaci režisérka měla, ji závidím, neboť tohle bych si chtěla natočit taky. Žádný žvásty o politice, proč, jak, kdo... ale boj, ať ho pocítí i ten, komu nestačí o něm číst v novinách a slyšet v rádiu, ale potřebuje to prostě vidět. Skvělý scénář, herci, výprava, střih, kamera, zvuk, režie!
Full Metal Jacket nového tisíciletí – militantního, cynického a dravého. Kulervoucím způsobem natočené dokudrama o lidech závislých na válce, o přerostlých klucích, pro které je normální život až příliš normální. Bigelow naložila vozík plný naturalismu, žhavé irácké atmosféry a brilantních hereckých výkonů. Takhle dynamicky natočené váleční drama tu chybělo od dob, kdy Scott střílel na jestřáby. Podobně jako on i Bigelow nechává stranou morální hodnocení konfliktu, ale jde hloub do psychiky postav a neodpouští si i solidní porci ironie (něco, co mi u Černého jestřába přeci jen chybělo). Dvě hodiny skvěle porcují syrové bojové scény a zapocené dialogy veskrze průměrných vojclů. The Hurt Locker se nesnaží dobrat podstaty irácké války, ale jen vystihnout podivnou duši válečníka. A v tomhle ohledu odvedla Kathryn Bigelow lepší a vnímavější práci než její mužští kolegové. Krom koulí má totiž i zatracenou empatii... The Hurt Locker je pro mě jedním z amerických vrcholů roku 2009. Ne-li číslem 1.
Jde vidět, že ta Kathryn opravdu musela něco mít s tím Cameronem, jinak si neumím vysvětlit, jak nějaká ženská dokáže natočit takovýhle film. Film "jede" od začátku až do konce. Chytí Vás za koule a už nepustí. Scénář mohl být ale trochu více propracovanější. Ten chladný přístup k postavám mi seděl, vypadalo to tak více realičtěji. Kamera byla opravdu výborná, tady mi ta roztřesenost ani tak nevadila jako v posledním Terminátorovi, to byla hrůza. K Oscaru gratuluji, myslím, že ho má zaslouženě.
