Falešná kočička aneb Když si žena umíní

Vlasta Burian se stal nedostižným fenoménem již ve dvacátých letech minulého století. V roce 1926 – v době natáčení této veselohry – vlastnil už své denně vyprodané divadlo, byl nazýván králem komiků a měl za sebou také první film. Dobová kritika jej tehdy přirovnávala k americkému komikovi Charlie Chaplinovi, a i když se tato ambice nakonec jevila příliš troufalou, vytvořil si Burian velice záhy vlastní specifický styl. Určité chaplinovské motivy lze identifikovat částečně v postavě pobudy Vendelína Pletichy v této Innemannově komedii. Samotný film je v podstatě českým Pygmalionem naruby: z profesora Higginse se stal dentista Verner, popeláře Doolittla nahradil pobuda Pleticha, hospodyně Pearceová se proměnila v Amálku Holoubkovou. Pouze květinářku Lízu nahradila rozmarná továrníkova dcera Míla, která se za nevzdělanou a chudou dívku pouze vydává. Autorem tohoto důmyslného plagiátu byl populární redaktor Humoristických listů Josef Skružný, který se společně s mladým Elmarem Klosem scénáristicky podílel i na dalších dvou Burianových němých filmech. V poněkud statickém příběhu jsou jediným osvěžením právě Burianovy excentrické výstupy, zejména sekvence, v níž si oblékne lékařský plášť a počne "ordinovat". V hlavních rolích zamilované dvojice se objevili manželka režiséra Innemanna Zdena Kavková a populární písničkář Karel Hašler, který byl však pro postavu dr. Vernera příliš starý (v té době mu bylo 47 let), čehož si všimla už tehdejší kritika. Dnes je tento filmový výrobek cenný a snesitelný skutečně pouze díky Burianovi, o jehož mimořádném výkonu svědčí i slova uveřejněná v Lidových novinách v červnu téhož roku: "Popisovati výtečnou hru Vlasty Buriana znamenalo by popsati od scény ke scéně celý film. Byl dokonalý, úžasný a jeho okamžitá intuice jest ohromná. On to byl, který zachránil nejzdlouhavější místa filmu a on vlastně v některých partiích vytvořil první českou filmovou grotesku ve scénách, které by mohly konkurovat filmům se světovými komiky a v nichž nám zobrazil úplně nový český filmový humor, poněkud sice brutální, ale zahraniční konkurence schopný, protože zcela originální." (02.03.2009)

Vlasta Burian jako opilec vydávající se za zubaře, který nebožákovi v křesle trhá jeden zub za druhým a "má mě ráda - nemá mě ráda" přitom myslí na svoji někdejší lásku, to se zkrátka musí vidět. Ne, že by Falešná kočička nenabízela nic jiného než skvělé výstupy našeho pozdějšího krále komiků, ale to, co předvádí on, je zkrátka skvělé a bez konkurence. Dokonce si tu také nacvičuje chůzi s berlemi, kterou později použil třeba ve druhé polovině Funebráka. (28.02.2016)

Vlasta Burian ve svém druhém němém snímku, jehož děj je poměrně známý a to vlivem remaku 'Falešná kočička' (1937), ve kterém roli Vlasty Buriana převzal Oldřich Nový. Snímek už bohužel není celý, což je ohromná škoda. Ani ne tak kvůli neuceleném příběhu, jako kvůli úžasnému komickému výkonu Vlasty Buriana. Fanoušek amerických němých grotesek jistojistě pozná, že tu hodně napodobuje převážně Charlieho Chaplina. Burianova mimika je však už jeho vlastní, kterou, jak už všichni víme, použil i ve filmu zvukovém. Což připomíná další věc. Je tu také spousta komických scén, které právě ve zvukových snímcích ještě jednou zopakoval. Sice pochopitelně v jiných situacích, ale myšlenka zůstala stejná. Vlasta Burian se tu vyřádil do sytosti a divák by musel být opravdu hodně velký bručoun, aby ho nic nepobavilo. V rámci Burianovi filmografie je tento snímek skutečně filmový historický skvost. (08.01.2020)

Jak tak koukám na obsazení, vůbec se mi nezdálo, že by tak bylo tolik lidí. :-) Leda by všichni byli přítomni v té davové scéně, každopádně o Marvana či Plachtu tady vůbec nejde. Hlavní postavou je kudrnatá (a podle mě divně nesympatická) dívčina, která si vyhlédne ulízlého (a podle mě divně nesympatického) doktora, kterého lstí uloví. Naivní téma založené na sociálních rozdílech první republiky, nesčetněkrát ještě zpracované a rozvíjené. Bonusem jsou zde služebná Antonie Nedošínské, která snad vypadala celý život stejně a pobuda s koulejícíma očima Vlasty Buriana. Musím podotknout, že asi nejvtipnější byly dialogy (což u němého filmu jaksi není právě deviza), ale to je tím, že většina gagů je notně vyčpělých a Burian i Nedošínská mají spoustu lepších filmů. Každopádně závěr si nenechte ujít, je pln jednoho (!) nevídaného zvratu. :-) (05.02.2009)

Očima dnešního diváka se jedná o úsměvnou záležitost po všech stránkách a vytýkat něco filmu z roku 1926 by bylo asi jako zlobit se na batole, že neumí násobilku.. Vzala jsem to tak, jak mi to tvůrci naservírovali a příliš neřešila.. Ústřední dvojice - zubař a Milča - mi nebyla sympatická, oba byli „divní“, celý snímek ovšem nesmírně popotáhl Vlasta Burian a v několika scénách mě parádně odboural.. (07.10.2021)